Láska a smrt

Po zhliadnutí takmer dvadsiatky Allenových filmov som zmierený s tým, že už nemám šancu nájsť film, ktorý by som mohol ohodnotiť ako mimoriadny. Jeho filmová nadprodukcia polarizuje divákov vytvárajúc z nich dve nezmieriteľné skupiny. Nepatrím a nebudem patriť do skupiny fanúšikov a tak som aj túto "komédiu" nezaujate sledoval a tam, kde sa fanúšikovia váľajú od smiechu po zemi som sa iba pousmial oceňujúc, že to nebolo najhoršie. (14.07.2016)

Woody Allen v Lásce a smrti opět uplatnil své hlavní zbraně – směšně ošklivou tvář, sarkasmus a dokonalou znalost syžetu klasické literatury, z nějž udělal zcela bez piety kůlničku na dříví. Parodie na širokou ruskou duši, přefilozofizované romány a historické velkofilmy se občas láme do naprosté frašky (opět si nelze nepovšimnout Allenovy záliby v grotesce, ale zároveň je třeba vést paralelu i s paradoxní nadsázkou školy Monty Pythona). Allen na jednu stranu využívá přehnaného "zruštění" prostředí, na druhou stranu zcela kontrastně tu vystupuje coby hlavní postava čistě "allenovská", plná nejistoty, směšnosti, sebeparodie, moderních mindráků. Láska a smrt si ve své nedlouhé pasáži vyšlápne snad na mnohé stereotypy historických a válečných filmů (v témže roce byl mimochodem natočen Kubrickův Barry Lyndon – vizte scénu s pistolovým duelem :o)))), přesto nemůžu říci, že bych se celou dobu jen bavil. Hluchých míst bylo povíce, nicméně v konečném důsledku nelze než ocenit trefnost, s jakou dělová koule Allenova humoru dopadá na žánrové prachárny a způsobuje jejich exploze. (28.09.2005)

Láska a smrt pochází z plodného Allenova období, let sedmdesátých (což je samozřejmě chyták, protože všechna Allenova obdoví jsou plodná), kdy vznikly takové skvosty jako Annie Hall nebo Zahraj to znovu, Same, ale i filmy slabší - třeba Spáč. Láska a smrt je někde mezi. Avšak i relativně průměrný Allenův film je v rámci ostatní produkce silně nadprůměrný. Krom toho neznám jinou, tak trefnou parodii (nejen) na ruské romány, se všemi těmi šílenými strýci, bratry, rohatými ruskými Židy (v Evropě jsou pruhovaní), neopětovanou láskou, mystickými vizemi, a hlavně - žitem. Všude jenom žito! Ale nenechte se mýlit, není to jen film veselý. Klade i některé hlubší filozofické otázky jako: Pokud byl Ježíš truhlář, kolik si asi účtoval za skříně? (20.03.2005)

„Jak jsem tak visel, zatoužil jsem po životě. Po Soně, po její náručí a orálním sexu“ Právě o životě, smrti a lásce (nebo alespoň o tom sexu) vypráví další z raných děl Woodyho Allena. A zase se jedná o o řád kvalitnější zábavu. Už samotné situování děje do carského Ruska za napoleonských válek zaslouží aplaus. Parodie ruského stylu žití nepřekvapí, ale pobaví. A to pořádně. Avšak nejen z našich východoslovanských bratrů si tento neurotický žid utahuje. Tentokrát je jeho záběr širší o snahu objasnit na filmovém plátně zásadní otázky lidstva. Z čehož plynou roztomile citace známých filosofů i bergmanových filmů. Samozřejmě ani v tomto „Allenovi“ nechybí opravdu famózní Keatonová či několik poct bratrům Marxům (IMHO dokáže Allen jejich vtipy vypointovat s ještě větší hravostí než bratři samotní). Miluji Woodyho věcný přístup ke smrti: - Jsem mrtvý – Jaké to je? – Jedlas kuře u Treského? – Jo – Je to horší. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Eodeon, pabelito (29.09.2005)

Výborný film s spoustou trefných gagů, skvěle napsaných dialogů a monologů, odkazů na literaturu, film či ruské prostředí, to vše doplněné závažnými filosofickými otázkami (ať už jde o to, zdali je subjektivita objektivní nebo o to, kolik si asi Ježíš účtoval za skříně). Já se bavila od začátku do konce, z filmů, které jsem zatím od Allena viděla, se tenhle rozhodně řadí mezi ty nejlepší. (12.11.2006)