Sing Street

Ísť za svojími snami, táto myšlienka je akýmsi spojovacím článkom medzi všetkými filmami Johna Carneyho. Tvorca, ktorého filmy sa vždy točia okolo toho istého, ale rovnaké nie sú. Každý je jedinečný, originálny a pretkaný skvelou hudbou. Tak tomu bolo aj v tomto prípade. Once, ale zatiaľ u mňa zostáva neprekonaný. (21.02.2017)

Hezký muzikál, kterému se skvěle podařilo zachytit jednu dobu, kdy Irsko je zde prezentováno se svými problémy, i když nijak komplexně, především se ale jedná o dobrý hudební film. Hudba vás zde dovede dostat. Co se ale týká dějové linky, tak ta mě prostě ohromit nedokázala, přišla mi až příliš ohraná. (18.07.2016)

Co na tom, že se o osmdesátkách škodolibě mluví jako o období nevkusu, a většinou oprávněně, pořád je to mé mládí, a to se počítá. Některé zákonitosti jsou navíc univerzální – kapela se vždy zakládá kvůli holkám a nejdůležitější je vždy její název a "imidž“ muzikantů. To ostatní se pořeší časem. A Phila Collinse fakt nesnáším. (26.03.2017)

Jít si za svými sny chce vždy kuráž a odhodlání, i když tenhle dospívací kousek není úplně klasickým příkladem typu těchto filmů. Sice se v něm najde plno běžností (záměrně nechci použít klišé - rodinné poměry, školní tyrani), ale snímek vyhrává dobrým castingem, sympatickou a nevlezlou chytrostí a muzikou. (12.03.2017)

Klidně bych tomu uvěřil, kdyby byl Sing Street životopisný film. Tady jde přesně poznat evropská tvorba, protože takhle by to za velkou louží natočit nedokázali, hlavně né takovým stylem! To mám na našem starém kontinentě rád, že to natočí tak, aby to vypadalo přesně tak, jako by se to ve skutečnosti stalo. Na nic si tu nehrajou a i méně povedené záběry se tu nechají (list, nabořená loďka...) a právě to tomu dodává větší autentičnost. Lepší čtyři. (31.07.2016)