Naprostí cizinci

Uff Italové na začátku roku tedy tasí slušné Eso z rukávu a už teď si troufám říct že v Žánru Komedie/Drama tohle dokáže horko těžko něco letos překonat. Tohle je zřejmě první komedie, která je inteligentní, založená pouze na dialozích, bez sprostých slov, bez pubertálního humoru, bez nahoty a bez trapných situací, která se mi líbila ! :D Zpočátku jsem byl v obavách jak asi dopadne film odehrávající se celý u stolu jedné večeře mezi čtyřmi staršími přátelskými páry, ovšem ona hra, či nápad je sám o sobě geniální, že je o zábavu vyloženě postaráno. Představa, že já vyložím mobil na stůl mezi všemi přátely a veškerý hovor či sms, která příjde uvidí všichni, tak by mi také nejspíš nebylo příjemně.Ke konci film graduje takovým stylem, že z Komedie se nakonec stává nervy drásající Thriller. Velmi vtipné, inteligentní, zvratovité, originální a perfektní. 100% (16.02.2017)

Konverzačka ostrá jako břitva s nápaditým koncem. A je to film o tom, jak za málo peněz získat hodně muziky. V jednom bytě se pár přátel začíná pomalu smažit pod tíhou postupně odhalovaných tajemství a lží. Atmosféra graduje, a i když nepostrádá hodně vtipné scény, je to drama charakterů. Zatímco Měsíc na obloze překrývá stín zatmění, dosavadní přátelé (ne)dobrovolně vynášejí na světlo své vlastní temné stránky. Tady se scénář hodně povedl a civilně hrající herci ho ještě umocnili. /18. 8. 17./ (18.08.2017)

Zpočátku trochu zmatek v postavách, pak dojem zahlcenosti dialogy (ten film je příšerně užvaněný), v průběhu občas vyloženě nadšení z některých momentů (výměna telefonů), pak spíše zklamání z opakovaného principu "na někoho něco rupne", a konec už se mi vyloženě nelíbil - asi tak nějak bych v kostce shrnul svoje dojmy z toho filmu. Samotný námět super a film je to rozhodně velmi zábavný a scenáristicky propracovaný, ale stejně jsem se nemohl zbavit pocitu, že těch odhalených tajemství je tam příliš, a že ten film má kvůli tomu zvláštní, lehce monotónní rytmus, daný těmi opakovanými přiznáními. Nemám moc jasno ani v tom, co ten film vlastně sděluje - že každý z nás má nějaké tajemství? Že je lepší je nevědět? (Na to by jeden vážně nepřišel!) Že před sebou naopak žádná tajemství mít nemáme? Nebo dokonce - že máme žít tak, abychom nemuseli před nikým nic tajit? Ve výsledku mi ten film nakonec přišel jako taková moderní italská variace na Kunderovu povídku Falešný autostop, v níž se dvě postavy bezstarostně pustí do hry, jejíž následky si na začátku také neuvědomí, a která jejich vztah na konci také semele. Každopádně v tom filmu zazní spousta zajímavých myšlenek a je tam hodně látky k přemýšlení - o našem soukromí, o tom, co s námi dělají naše smartphony, i o tom, nakolik je naše společnost postavená na přetvářce. A mě osobně hodně bavil, byť mi tam přece jen některé věci dost vadily - proto nakonec nejdu s hodnocením výš. (17.06.2017)

Ano, i mne hned napadlo že to je Jméno po italsku. Viděl jsem představení Jméno v Studiu dva a u filmu jsem měl mírný pocit deja vu... Ale jen tou kostrou, nikoliv námětem. Naprostí cizinci jsou podobně geniálně vystavěni. Sedm přátel z toho tři páry se sejde v jednom bytě na večeři a během italské opravdu velkorysé hostiny zatímco venku probíhá zatmění měsíce začnou hrát zdánlivě banální hru. Jenže mobily jsou našimi černými skříňkami. Zaznamenávají vše, dnes už i naší polohu a kdo ví co ještě... Ze zdánlivě bláznivého nápadu se během večeře rozehraje skutečné drama, kdy blízcí přátelé a partneři zjistí, že se vlastně vůbec neznají... že žijí nějaké jiné paralelní životy než životy které jsou zaznamenávány v mobilech prostřednictvím hovorů, zpráv sms a emailů... Celé to bylo geniální a divák jen s hrůzou sleduje jak se celá večeře řítí do neskutečného průseru, protože s čistým štítem nakonec prakticky nevyjde nikdo a o překvapení zde není nouze... Všech sedm herců své role dalo skvěle, bylo prostě dokonale odladěné, nikde nic nepřečnívalo, nikde nic nedrhlo a to až do konce na který jsem byl zvědav a který jen podtrhl opravdovou kvalitu tohoto počinu. Dávám za 5 sms a jsem naprosto spokojen ! * * * * * (25.08.2017)

„Proč jsme dali Brunovi jméno Bruno?“ - „Co?“ - „Můj otec je Amedeo, tvůj Ennio. Jak jsme přišli na Bruna? Tobě se to líbí?“ - „Chceš to řešit po 10 letech?“ Zaujal Vás film Jméno (2012)? Pak doporučuju jeho italskou verzi, Naprosté cizince. Nejde o vykrádání, Italové mají svá odhalení, kupení se náhod a čím dál hustější atmosféru. V úvodu samé fórky, úsměvy, pak začne „hra“…a divák je v pozici zlomyslného hosta, který ovšem na rozdíl od aktérů nemusí mít mobil na stole, a tak na něj nic nebouchne. Já se škodolibě smál po většinu filmu a ani trochu se za to nestydím, protože jde o konverzačku s brilantními dialogy, výbornou chemií mezi postavami a vzrůstajícím dusnem. A přestože závěr již tak podařený není a nadsázka v podobě koncentrace průserů je dosti vysoká, bavil jsem se ještě víc než u Jména, proto nakonec dám slabších 5*. „Jestli spolu mluvíte 30 minut denně, jsi zamilovaný.“ - „Co když spolu mluvíme 60 minut?“ - „Pak jsi hodně zamilovaný.“ - „Když spolu mluvit přestanete, znamená to, že jsi ženatý." (09.12.2017)