Aguirre, hněv Boží

Tvůrčí "chemie" mezi Herzogem a Kinským jsem se poprvé nabažil v Nosferatu a Aguirre, hněv boží je na tom podobně. Stejně jako v Nosferatu, tak i zde mě režisér dostal hned první scénou, kde je monumentální záběr na celou výpravu jdoucí pralesem. K hudební stránce nemám výtky, i když byla taková jednotvárná, tak i přesto svůj účel splnila na výbornou. Moc mě zaujala kamera, kde vedle záběrů přírodních scenérií nechybí ani různé detaily z ruční kamery a celkově to ve mně chvílemi evokovalo atmosféru dokumentu. Jak už jsem hned na začátku poznamenal, tak Klaus Kinski coby Aguirre byl perfektní (oplývá neskutečným charismatem) a Herzog mě opět přesvědčil, že je kvalitní režisér. (01.12.2011)

Kinskiho proradný skřetí zjev, zesílené zvuky neprostupné amazonské džungle, hloubavý feel a vtahující dokumentární kamera, neviditelný nepřítel a zoufalá zlatá horečka dobyvatelských chamtivců - Herzog hezky na pomezí odvahy a šílenství, rád si zopakuji v kině když to vyjde. Fitzcarraldo je umístěn na sklonku, zatímco Aguirre na vrcholu věku velkých zámořských objevů a kolonizací, výstup je však zhruba stejný. (31.05.2021)

Prolnutí reality natáčení s vyprávěným příběhem je zde hmatatelné. Zakousnutý Herzog tahá vyčerpaný filmařský tým peruánskou džunglí, snímá jejich vyčerpanost a zasazuje do kontextu univerzální marnosti a zkázonosnosti lidských ambicí. A do toho se s Kinským přetahuje o bouchačku. Bůhví kolik lidí při natáčení tohohle filmu vlastně chcíplo a někdy se to nedozvíme. Pokud se Coppola Aguirrem inspiroval při natáčení Apocalypse, tak se nemohl divit, že probíhalo jak probíhalo. (22.03.2021)

´Aguirre, hněv boží´ je opravdu zvláštní film. Dílo se silným tématem a pro mně záhadnou hypnotizující silou. Není to sice poutavá podívaná, ale jako celek tenhle film funguje. Herzog portrétuje španělského dobrodruha Aguirra (Klaus Kinski), který se bezhlavě žene za svojí představou úspěchu a bohatství i za cenu zkázy členů své výpravy a postupně propadá až v šílenství. Film plyne velmi pomalu, asi jako řeka, na které se na vorech plavila Aguirrova výprava. Jestli je pravda, že herci neznali ještě deset minut před natáčením scény své dialogy, tak na filmu je to hodně znát. Herci skutečně občas vypadají, jako by nevěděli co hrát, chílema připomínají členy nějakého ochotnického divadelního spolku, Herzog však vše postavil na démonickém zjevu Klause Kinskiho, který ani hrát moc nemusel, stačilo, že JE. Některé momenty působí dost surrealisticky, (bizarní scéna s useknutou hlavou), někdy až přímo komicky (např. černoch na voru praví "Toto není loď, to kolem není džungle", vzápětí přiletí šíp a zabodne se mu do nohy, černoch se stoickým klidem poznamená "Toto není šíp.", přiběhne Kinski, zakřičí "To je skutečný šíp, kryj se!" a vystřelí těsně u černochova ucha z děla, což černochovi vyloudí veliký úsměv na tváři.:o) ) Nicméně dávám čtyři*, ten film na mně skutečně nějakým záhadným způsobem působil (možná i díky zasněné hypnotické hudbě) a to do té míry, že jsem byl celou dobu zvědavý, co přijde v následujících minutách. Rozhodně je to film, který stojí za to vidět. (28.06.2005)

Je nádherný se dívat na film, který minimálně v evropský a určitě v německý kinematografii hraje zásadní roli ne snad, že by tento film byl sám o sobě zásadní, ale protože se zde setkali dva fenoméni německé kinematografie Werner Herzog a Klaus Kinski. Já osobně beru tenhle film jako rozvičku na Fitzeraldo, je to příběh o magorovi, který v každým dalším záběru je větší a větší magor a celá ta magořina vyniká především díky naprosto sugestivnímu herectví Klause Kinskiho, kterýmu stačí mít pár záběrů, pár scén a opravdu sakra málo dialogů a stejně ti jeho postava vleze do hlavy. Docela psycho tenhle film, opakované utoky "neviditelného" nepřítele decimuje vyprávu nejen početně, ale i psychicky. Těžko si ten film ve mně sedá, ale už ted vím že ta atmosféra a gradující posedlost jsou hodně vyvedený, hold Herzog nehraje druhou ligu. (31.08.2017)