Noc v opeře

‎"nemůžu to přečíst, je to moc blízko...možná kdybych měl delší ruce...asi nemáte někde po kapsách paviána co ?"........................občas se to trošku míjí, sem tam něco zestárlo, ale řada věcí dodnes funguje...místy ten humor působí hodně moderně...je to dost skečovité, ale na druhou stranu ty samostatné skeče jsou stokrát zábavnější než celá ta nablblá sentimentální historka o lásce a operním snění...co mě na tom iritovalo, byly samoúčelné a dlouhé hudební výstupy...řada z nich si vyloženě koledovala o nějaký zlom nebo absurdní vyústění...nejlepší je to v závěru, kde už je divák naladěný na ulítlou notu a navíc to drží pohromadě dík jednotě místa a času...trošku mi to připomnělo finále třetí Bláznivé střely :)...koneckonců on ten humor má sem tam obdobnou bázi...dialogové nonsensové parodie a kumulativní nadsázka ( nabírání jídla na lodi, patálie v přeplněné minikajutě)... (06.12.2011)

Film jako celek je již dnes sice trochu vyčpělý, o ty muzikálové vložky bych se obešel, ale co - je to základní kámen amerického humoru. Vtipy přesně na hranici potrhlosti a inteligentní abstrakce. Nemůžu si pomoct, ale v Grouchových hláškách slyším seky Woodyho Allena, který se ostatně nejednou přiznal k nábožnému obdivu k břím Marxům. (02.06.2011)

Nečekaně náročná komedie - to je ale jenom dobře a po úvodní čtvrthodince si už člověk neumí představit jiný průběh než to, co je mu zde podáváno stále v koncentrovanějších dávkách. Možná bych poněkud více vyzdvihnul neuvěřitelně vytříbený a inteligentní slovní humor, ale i ten situační (a tak chytře s tím slovním kombinovaný) - přeplněná lodní kabina - nemá chybu. (18.07.2005)

Lituji svého defétistického postoje vůči bratřím Marxům v mladých letech. Teď se to ale prostě dohnat nedá. Jeden film jsem přesto zkusil, a další už nebudu. Snažil jsem se také představit si, jak bych se na to díval před padesáti lety. Určitě bych byl vstřícnější, ale od té doby, co jsem měl děti a prožil s nimi všechny jejich klauniády, mě už nějaké vytříbené slovní obraty mohou sotva zaujmout. Navíc si myslím, že se tento žánr už hodně vzdáli i samotnému pojmu pojmu "film". (23.12.2018)

Noc v opeře je jedním z nejsyntetičtějších děl bratří Marxových. Neomezuje se na jediné prostředí, jehož životní styl a stereotypy s ním spojované perzifluje, ale gejzírem gagů a vtípků zasahuje celý soudobý svět. Důslednost, s jakou tito sourozenci rozkládají zdivadelněnou moderní společnost, sociální necitlivost i vyprázdněnou řeč, je obdivuhodná právě tak jako všechna jejich hudební čísla včetně souboje v orchestřišti, který bezděčně předznamenává nástup nové hudby. (25.02.2024)