Cokoliv

Tak jestli mne mrzí občasné slabé hodnocení zdejších uživatelů u některého z Woodyho filmů, pak právě nejvíc u tohoto. Jsem smutný, že se ostatním nepodařilo objevit krásu, lehkost, moudro a vtip tohoto filmu, ale jsem rád, že já jsem si to v něm už po několikáté našel. Tak předně, tohle není opakování a vykrádání sebe sama, tohle je Woodyho rukopis. Je to prostě variace na Annie Hall v 21.století. Baví mě, že hlavními aktéry příběhu jsou mladí herci, kteří umí hrát a baví mě to o to víc, že jsem si nikdy nemyslel, že tyto slova pronesu o Jasonu Biggsovi. Scénář je prošpikovaný opravdu velkou spoustou hlášek a vtipů, které ač působí humorně až rozverně, mají intelektuální náboj a občas se v nich skrývá i moudrost člověka, který sice ví, ale proč by se obtěžoval, že... Baví mě dvojjediná přítomnost Woodyho ve snímku: zatímco mladý neurotický intelektuál - spisovatel , ztělesněný Biggsem, odkazuje typově třeba k Haně a jejím sestám, tak samotný Woody coby Dobel je pak světaznalý nešika jako třeba Sid ze Sólokapra. Tahle kombinace na plátně prostě funguje a když se objeví Biggs málem Allenovštější než sám Allen, tak se vlastně nepřestáváte smát. Baví mě hudba, ostatně jako vždy u Woodyho, baví mě cameo rolička Diane Krall a baví mě krásně vypointovaný závěr. Trust me, it´s not like anything else! (12.02.2008)

„Mám spát s jinými.“ - „Tak spi! Milion žen se na tebe s chutí vrhne. Nebo aspoň jedna…když ji opiješ.“ Dle zdejšího hodnocení jsem se raději připravil na zklamání. To se ovšem nekonalo! Jistě, v porovnání s jinými Allenovými snímky Cokoliv neoslní, to ale vůbec neznamená, že by nešlo o zábavnou podívanou plnou Woodyho typických ingrediencí. Hudba, dialogy, hlášky a neustálé židovsko-nacistické narážky („Co člověk neví...to ho zabije. Neublíží, rovnou zabije. Jako když tě pošlou do sprch, ale nejsou to sprchy.“), tvůrcovy oblíbené promluvy k divákům, pohodová atmosféra, mnoho šílených postaviček (nejvíce mě rozesmával nemluvný cvokař, taktní agent a moudra trousící učitel), spousta vtipných situací a výmluv („Nevěřím ti! Na zádech jsi pokousaný. Neupadl jsi na hřeben!“) a na závěr hořkosladký konec s taxikářem (po kterém vám ovšem zůstane úsměv na rtech). Celkově mi to vychází na solidní 4*. „Mám v lednici mušle z minulé neděle. Dáte si?“ - „Nekonzumuji dvouchlopňové tvory mrtvé přes dvaasedmdesát hodin.“ (30.03.2017)

Allen znovu zabodoval. Nejen, že si napsal úžasné dialogy, na které doporučuji nabiflovat slovník cizích slov, on ještě do své mladší verze obsadil Jasona Biggse. Když v Celebritách hrál neurotika Kenneth Branagh, byl to daleko menší šok, než když ho bez jediného zaváhání vystřihnul Biggs. Povedenou dvojku dobře doplňuje třetí neurotička Christina Ricci, ostatní vedle nich nemají šanci. (13.10.2004)

Velmi průměrný film. Párkrát jsem se sice zasmál, leč po většinu času mě otravovaly přemnožené konverzační orgie spolu s uťápnutostí hlavního hrdiny a přiblblými Allenovými neustálými narážkami na Židy a nacisty, kterým se na mě žádné hlubší filozofično tohoto snímku vrhnout rozhodně nepovedlo. Herecké výkony dostačující, příběh poutavý, nicméně zpracování přílíš vleklé a ubíjející. (22.11.2006)

Celý film je vystavěn na dialogu dvou Allenů - Allena staršího, který se snaží zužitkovat většinu bonmotů a mouder, která za život vymyslel a Allena mladšího, hraného Biggsem. Neurotický a vyšinutý mentor a neurotický učeň. Mezi tím poměrně plytká milostná zápletka, cynismus, pesimismus, antisemitismus, psychoanalýza, neurózy, komika a otázky tvorby, to už je pomalu Allenova ochranná známka, ovšem tyto motivy známe z jeho dřívějších filmů mnohem lépe zpracované. Občas mi přijde, že Woody se honí za svým vlastním ocasem. (20.04.2007)