Opilí láskou

Soundtrack Jon Brion: 1. Overture [2:09] ,2. Tabla [2:59] ,3. Punch-Drunk Melody [1:43] ,4. Hands & Feet [3:42] ,5. Le Petit Chateau [1:36] ,6. Alleyway [0:55] ,7. Punchy Tack Piano [1:25] ,8. He Needs Me - Shelley Duvall [3:31] ,9. Waikiki - Ladies K [3:56] ,10. Moana Chimes [3:02] ,11. Hospital [1:21] ,12. Danny (Lonely Blue Boy) - Conway Twitty [2:13] ,13. Healthy Choice [2:10] ,14. Third Floor Hallway [3:23] ,15. Blossoms & Blood [2:05] ,16. Here We Go [4:47] ,17. He Really Needs Me [3:11], (10.06.2011)

Oči Emily Watson mě učarovávají už od dob Equilibria . I tentokrát jsem se v nich tak nějak utopil a vidět ji v romanťárně, navíc na první pohled originální romanťárně, jsem už z nutnosti musel. Jenže Anderson se snažil být za každou cenu originální, až se mu to ke konci vymklo z rukou. Film tak dobře rozehraný (byť jsem ho po prvních 10 minutách musel vypnout z důvodu čistě „sandlerovského“) se složil jako domeček z karet. A když už jsem zmínil Sandlera, tak jeho herecký projev není tak dobrý, jak tady všichni píší. Možná k němu mám až tak velkou averzi, že si prostě nedokážu připustit, že i on může hrát charakterní role, ale prostě v tomhle filmu mi svou povahou přiváděl srdeční kolaps. Na druhou stranu hudba byla fantastická jako Emily Watson. 3 a už nikdy více….. (04.10.2008)

PTA je eklektický režisér s vlastným ksichtom, nesporne kvalitný (Magnólia je srdcovka). Už v úvodných minútach je jasné, že toto dielko bude "iné". Originalitu a nekonformnosť cítiť taktmer z každého záberu a scény, no to, že je niečo netradičné ešte neznamená, že to musí byť aj dobré. Punch-Drunk Love je pre mňa filmom dobrého nápadu, pár skvelých sekvencií a zároveň rozpakov z "nekontrolovanej inakosti":) Btw: pri záberoch z Havaja som mal pocit, že pozerám vlastné fotky spred 5 rokov...:) (04.10.2010)

Musím se dodatečně omluvit svému bratrovi. Byť těch příkoří, kterých jsem si v dětství na jeho úkor „užil“, přesněji řečeno vytrpěl (asi jako každý starší brácha) nebylo rozhodně málo, je to HODNĚ slabý odvar toho, co by mě zřejmě čekalo, pokud by se moji rodiče měli v mládí více k světu (resp. „bylo více dlouhých deštivých dnů a oni milovali zdravý pohyb“) a nadělili mi 7 vypečených sestřiček, tak jako bylo „dopřáno“ Barrymu Eganovi. Žádný div, že z něj vyrostlo „to, co z něj vyrostlo“, tedy „lehce“ pocuchaný uzlíček nervů. Pravdou je, že to (s ním) mohlo dopadnout mnohem, mnohem hůř. Tak nějak jsem si podvědomě říkal, že spojení P.T. Anderson a ROMANTICKÁ komedie, k sobě pasuje asi jako párek k čokoládě, ale hned po cca 10-ti úvodních min mi bylo jasné, že to s tím spojením nebude tak horké. Nevzpomínám si, kdy naposledy jsem v romantickém snímku slyšel zaznít tolik kurev, čuráků, prdelí a podobných výrazů, stejně tak by člověk těžko pohledal, tak romantické vyznání se z touhy po partnerce jako v případě Barryho. A potom, že jsem divnej..... trocha toho násilí a vulgarismů ještě nikomu neublížila. Je to naprosto normální, zdravé a sex kořenící, že Paule :o) Řeknu to takto, pokud by valná většina romantických snímků byla podobného ražení (pravdou ovšem je, že tento snímek spíše než romant. komediií je psychologickým dramatem s romanticko-humorným(Andersonovým) nádechem) , stal by se ze mě „na stará kolena“ snad ještě velký fanoušek tohoto žánru. Takhle netradičních „romantických komedií“ je jako šafránu a stejně tak by člověk těžko pohledal tak (na první pohled) nesourodou hereckou dvojici. Že je E. Watson vynikající herečka, vím již dávno, ale teprve včera jsem zjistil, kde se v A. Sandlerovi vzal ten dramatický potenciál, který mnohem později zůročil v komorním snímku M. Bindera: Reign over me. Co říci závěrem: Punch-drunk love té sklíčenosti a naděje z Magnolie, hravosti a nadhledu Boogie Nights a sžíravosti a poznání z There will be blood nedosahuje (to si přiznejme), leč zdařilou (netradiční) žánrovou vlaštovkou bezesporu je. (10.08.2011)

Postavy v Opilí láskou jsou divný. Tzn. našel jsem se v nich takřka dokonale. Přesto ale... jejich příběh je taky divný a to už za hranice reality, takže mě film sice bavil, ale nedostal... ne tak jak jsem doufal. Naproti tomu Magnolie mě rozebrala na kusy a tak vedle ní toto působí jako chutná jednohubka vedle jedné z nejúchvatnějších hostin jakou jste kdy před sebou měli. 8/10 (13.02.2009)