poster

Rolling Stones: Let's Spend the Night Together (koncert)

  • USA

    Let's Spend the Night Together

Hudební / Dokumentární

USA, 1982, 95 min

Režie:

Hal Ashby

Producenti:

Ronald L. Schwary
(další profese)
  • (mOnkey)
    ****

    Starý dobrý rokenrol v podání živelných Stounů (tady především Jaggera), kteří sice čvaňhají jednu cigaretu za druhou a přitom ještě popíjejí pivko/whisku, ale šlape jim to spolu jako málo komu. 85%(5.4.2009)

  • swamp
    ***

    'Stouny' zrovna nemusím, ale někdy si něco poslechnu. Přesto jsem se na tenhle dokumentární počin Hala Ashbyho dosti těšil - ne vždy člověk dostane možnost něco takového vidět v sedmdesátkovém formátu. Jenže ejhle - ono to dokumentární moc nebylo (rozuměj: vůbec) a nefanouška (rozuměj: nenosím trička s vypláznutým jazykem) to po chvíli začne trochu nudit. Ne, že by to nešlo přežít - Mick tam poskakuje naprosto šíleně, Keith s Ronem se po něm šibalsky usmívají a Charlie - mno, ten nedělá nic. :D(19.4.2012)

  • T2

    Rozpočet $-miliónovTržby USA $3,821,199Tržby Celosvetovo $-(24.10.2009)

  • LeoH
    ***

    Hernajs, pamatoval jsem si to jako větší nářez. Každopádně zajímavá připomínka doby, kdy špičková rokenrolová kapela ještě na vyprodání stadiónu nepotřebovala laserovou show, desetimetrové nafukovací panáky a profesionální choreografii a vystačila si s nejlepšíma písničkama na světě a klukovskou drzostí. Jenže tady to právě začíná haprovat – Jaggerovi už táhne na čtyřicítku a z jeho projevu je přece jen cítit, že si malinko hraje na něco, co z něj dřív šlo samo, ještě si nenašel tu svoji pozdější polohu blazeovaného starého kočičího samce. Hlavně to ale klukům (pánům) kazí zpracování samotného filmu. Zvuk má do dokonalosti daleko, chybí mi v něm bigbítová nabušenost, v mixu je občas chaos. Kamery na dynamice nepřidávají, většinu času ve velkých statických celcích sledují, jak pánové pobíhají po pódiu, což vytváří zbytečný (málem ironický) nadhled až studený odstup, ještě posilovaný tím, jak je celý film sestříhaný z více vystoupení, mávnutím kouzelného proutku se mění scéna, kostýmy i obsazení kapely a spolehlivě se vytrácí pocit bezprostřední přítomnosti na koncertě. Do toho tu pár vestřižených záběrů z šatny před koncertem, tam po reggiovsku zrychlené záběry z přípravy pódia (dobře, tenkrát to nebyl tak okoukaný trik jako dneska, ale proč to musí běžet pod celou jednou skladbou?), onde zase pár retrospektivních prostřihů na kapelu mladší a ještě mladší (kde jinde než v Time Is on My Side) – všechna ta poskákaná dramaturgie jistě měla dodat filmu na zajímavosti, ale místo toho mu dodává na roztříštěnosti, úspěšně pohřbívá tah a náladu. Když jsem Stouny o dekádu později viděl poprvé naživo na Strahově, mělo to větší koule, a to byli o devět let starší, tak proč to nešlo zachytit tady? Je příliš ordinérní chtít vidět aspoň jeden záběr na saxofonistu, když má saxofon zrovna sólo? No a tak. Jenže – jsou to Stouni. Člověka začnou svrbět prsty, dostane chuť zas jednou vytáhnout svého věrného indického „stratocastera“, zapnout kombo a zkusit vyloudit pár těch klasických riffů... Takže nakonec z toho vyjde mírný nadprůměr. Jo a ještě zajímavůstka nakonec – v titulcích jsem mezi kameramany zahlédl jméno Caleba Deschanela, pozdějšího režiséra několika dílů seriálu Twin Peaks. Svět je malý.(15.8.2009)

  • Noviik
    ****

    Dobře zdokumentovaný koncert s neustále poskakujícím Mickem Jaggerem a ostatními členy.(13.4.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace