Favoritka

Navdory tomu, o jakou ulítlou volovinu jde, je to dost možná nejrealističtější vykreslení života na hradech a zámcích vůbec. Aspoň já bych tomu teda věřil, že tenkrát se nosily tak velké sukně proto, že pod nima neustále někdo byl. Film trpí syndromem české hokejové reprezentace; slibný úvod, ospalý prostředek a závěr z povinnosti. Emča s Rachel mě celou dobu držely nad vodou, ovšem scénu, která měla potenciál přilákat další kámošky hvězdičky, bohužel nikdo nenatočil... (Vancouver, Kanada) (31.12.2018)

Černá komedie o třech (bezchybně zahraných) nesympatických manipulativních mrchách. Nikterak složitý příběh by mě sám o sobě asi moc nebavil, ale ta Lanthimosova záměrná precizní divnost (zahrnující i dost specifickou práci s kamerou) tomu dodává šmrnc a osobitost. Chvílemi (nejen) svým cynismem velmi zábavné a vtipné (tedy pokud se dokážete na ten netradiční styl alespoň trochu naladit). Na druhou stranu moc nechápu, že se režisér více neodvázal v erotických a sexuálních scénách - jedno odhalené prso mi připadá na tak okázale "švihlý" film trochu málo... Jinak ale ok, znovu to nejspíš nikdy neuvidím (není to úplně můj šálek čaje), ale toho jednoho zhlédnutí nemám důvod litovat. 70 % (11.03.2019)

Nejsem znalcem Lanthimosova díla, a nemůžu tedy vynášet zasvěcené soudy, kam se svým nejnovějším dílem posunul a co v něm oproti předchozím snímkům chybí. Dosud jediné setkání v podobě mixu absurdního dramatu a komedie pod názvem Humr bylo fajn, takže jsem přijal nabídku dcery, abych jí dělal společnost při návštěvě multiplexu. Přiznám se, že kdyby mě neomezovala společenská role doprovodu, po půl hodině bych se zvedl a odešel ze sálu - do té míry jsme si tentokrát s Lanthimosem neporozuměli. Jeho silnou zbraní je kamera, často snímající metodou "rybího oka". Za zmínku stojí i výprava a kostýmy, ale ty by u tohoto druhu produkce měly být vlastně samozřejmostí. Nezaujala mě hudba, podivně disharmonická, libující si v kolísající intenzitě - skoro jako by se režisér bál, že mu diváci usnou. Podle dcery jde ale o typický znak režisérovy tvorby. Zásadní potíž mám především s postavami. Jde o temné karikatury ovládané základními instinkty a poháněné těmi nejjednoduššími motivacemi a cíli. Nejde mi ani tak o to, že se ve snímku prakticky nevyskytují kladné postavy, se kterými bych se mohl ztotožnit. Spíš mám pocit, že na tak primitivní bázi by se tehdejší politika v nejvyšších patrech moci nemohla provozovat. Schází mi tu rafinovanost a chytrost - jednak v chování filmových postav, jednak ve způsobu vyprávění příběhu. Otevřené lesbické hrátky mimochodem také patří do jiných časů. Nedostatek diskrétnosti by se panovnici asi vymstil. Humorem tentokrát Lanthimos vyloženě šetří a i těch pár scén koncentruje do úvodní třetiny snímku. Favoritka není ani realisticky odvyprávěným příběhem, ani stylizovanou absurdní hříčkou - to by režisér musel výrazně přidat nadsázku. Nejvíc mi vadila polopatičnost v přístupu k postavám. Chci ukázat "nízkost" jedné z hrdinek? Nechám ji tedy v detailu zvracet do džbánu. Chápu, že Lanthimos se chtěl cíleně hrabat v tom, co považujeme za nepříjemné, ohavné, nečisté, obscénní, znetvořené a kruté, jenže i ošklivost může mít svou estetiku a být podána v kreativnější formě. Své nadšené diváky si Lanthimos určitě najde, já se k nim ale nepřidám. Ne, nepotěšil jsi mě, ani já tě nepotěším. Celkový dojem: 40 %. (30.01.2019)

Přistoupíte-li na Lanthimosovu svéráznou životní poetiku a stylistické choutky, bude pro vás Favoritka dost možná nejzábavnějším filmem roku. Přestože rozčlenění do kapitol a některé obrazové deformace vyvolávají dojem pofidérnosti, tak absurdní vygradování konfliktu, hra s prostředím a osvětlením, herecké výkony a hudba jsou natolik dobré, že film plyne skoro stejně suverénně, jako kdyby ho kormidloval sám Kubrick. Je moc fajn, že v éře hollywoodského feminismu se bude prát o tolik oscarů snímek, v němž jsou ženské postavy buď nevzdělané a nerozhodné nebo nesnesitelné manipulativní mrchy. 85% (29.01.2019)

Škriepenie medzi Emmou Stone a Rachel Weisz ma bavilo sledovať celé dve hodiny a záverečná scéna, ktorá poukázala na individuálne peklá jednotlivých hrdiniek, stála naozaj za to. Favoritka má ale slabší rozbeh a chvíľu mi trvalo, než som pristúpil na hru režiséra a pochopil, že symbolická dráma prevažuje nad komédiou. (28.12.2019)