Boku no Hero Academia

Čirý destilát toho, co si představíte pod pojmem šónen, a to se všemi jeho plusy i mínusy. U komentářů k první řadě HeroAca často čtu či slyším, že její začátek je těžkopádný, nudný, pomalý, utahaný jak jelení říje a že Deku je otravný hlavní hrdina, přičemž postupně to naopak začne být zajímavé. Můj názor je přesně opačný: začátek si plně získal mou pozornost právě tím, jak příjemně civilně představuje alternativní svět superhrdinů a věnuje velkou pozornost psychologickému vývoji hlavního hrdiny, který si navíc své speciální schopnosti musí oproti mnohým jiným šónenovským hrdinům zasloužit a poctivě odedřít. V této části pro mě tkvěla největší síla tohoto anime a právě díky ní si HeroAca získalo mou plnou pozornost. Žel bohu, po nástupu na superhrdinskou školu se zprvu nadějný seriál zvrhne do stokrát viděného mustru „šónen hrdina na divné škole“, což neznamená nic jiného než interakci s divnými spolužáky a divnými učiteli, kteří jsou ztvárněni těmi nejprovařenějšími typy postav, které v generickém anime o divné škole prostě nesmí chybět – šikanátor, srdcař, chudák s mindrákem, grázl, postava tajemná jak hrad v Karpatech, premiant, třídní idol, obdivovatelka hlavního hrdiny a tak dále, inovace nula nula. Tyto postavy napsané jak přes kopírák se tak společně s hlavním hrdinou vrhají do stokrát viděných situací, jež si příběhová šablona o divné škole opět žádá, a tomu všemu vévodí zcela mdlé finále, z nějž si už kromě směšného hlavního záporáka nevybavuji žádný moment, žádný zajímavý souboj. Ze zvědavosti jsem se podíval i na prvních pár dílů druhé řady, které však bohužel jen potvrdily mé obavy, že se bude pokračovat ve stejném duchu jako druhá polovina první řady. Pokud si potrpíte na šónen jak řemen nebo jste jich naopak ještě moc neviděli, pak jste na správné adrese, ovšem pokud čekáte něco víc než jen generickou podívanou, doporučuji zalovit v jiných vodách. Neurazilo, nenadchlo. (30.07.2019)

Ultimátní prototyp všech shounen příběhů typu from zero to hero a zároveň vtipná japonská odpověď na tradiční americké superhrdinské a x-menovské mýty. Obratně se tu balancuje na hranici mezi poctou a promyšlenou dekonstrukcí výše zmíněného, která spočívá především v tom, že hlavní hrdina, i jeho velký vzor, mají od začátku zásadní handicap. Který - jaké překvapení - překonávají šíleným odhodláním, neústupnou vytrvalostí a především naprostou absencí pudu sebezáchovy. My Hero Academia je ovšem víc než jen obvyklou poctivou náloží silných emocí, soubojů a urputného sebezlepšování. Je také skvěle propracovanou vztahovkou mnoha zajímavých postav, která se postupně během několika sérií rozprostře do neobvyklé šíře, aniž by při tom ztratila na kvalitě. (08.10.2021)

Manga se mi líbí, takže na anime sem se těšil. Bohužel mě ale zklamalo. Zbytečně roztahaný děj, kdyby šlo o nějakou 50 epizodní sérii tak neřeknu, ale při 13 epizodách, to byla hrůza. Druhá série je jasná, bohužel pokud to bude pokračovat stejnou rychlostí, tak se dočkáme jen turnaje a ten pořádný příběh se začne odvíjet až v případné třetí sérii. Uvidíme, co si pro nás tvůrci tedy připraví dál. První série 60%. (27.06.2016)

Míchačka shounenů a superhrdinů – co lepšího si milovník obou žánrů vůbec může přát! Prvních pět dílů bylo takových rozjezdových, ale přesto velmi poutavých, hlavně díky animaci a sympatickému hlavnímu hrdinovi. Šlo v nich hlavně o zblížení All Mighta a Dekua, což se povedlo. No a poté už to začlo mít pořádné a permanentní grády! U tohoto anime jsem strašně rád, že je v něm vše, co si tento hero žánr zaslouží – zajímaví hrdinové a zločinci, celá ta UA akademie s učiteli, zlepšování superschopností, turnajová sága, hrdinské praxe… tohle všechno z tohoto anime dělá naprosto propracovaný superhrdinský svět. Ale hlavní je, že ty postavy mají emoce a že je dokáží přenést na diváka. (05.03.2019)

Tenhle šónen mi naprosto sedl a věřím, že v Šónen Jumpu splňuje přesně, co má manga splňovat - přátelství, usilovná práce a vítězství! Líbilo se mi, jsem ráda za druhou sérii a myslím si, že je opravdu jedná o velice kvalitní šónenovku. Lepší než všechny ty Titáni, SAO a Tokijští ghúlové dohromady. Mně se to líbilo hlavně z toho důvodu, že to velice dobře umělo přenést emoce. Ale chápu, že tohle není šálek pro každého. Samozřejmě to má své slabiny a určitě si lze povšimnou, že to jede podle vyšlapaného úspěšného mustru, ale pro mě to má tu správnou jiskru, kterou u šónenovek hledám. Slabší 5*. (30.06.2016)