I tvůrci filmů pro děti se koncem 60. let pokoušeli nějak inovovat zvolený žánr. Vedle detektivního zaměření zde ještě přibývá psychologizace kresby jednotlivých postav: dvanáctiletý chlapec totiž ví, že dospělí často lžou - a to o zjištění mu nachystá nejednu potíž. Když se přichomýtne k podezřelému úmrtí starého muže, začne spřádat pletivo podezření. Film příliš nezaujal ani ve své době, dnes může vyznívat jako zbytečně překombinovaný. (oficiální text distributora)
Další z filmů, o kterém se dá mluvit jako o zmařeném slibném námětu. Nedotažený příběh, ze kterého se při troše talentu a snahy dalo vykřesat průměrné psychologické drama. Vznikl tak bezbarvý příběh (pro děti?). Opravdu nevím, pro jaké publikum byl film určený, s přihlédnutím ke jménu režiséra asi dětem. Dospělí diváci se museli u filmu nudit a ti nejmenší taky, protože tomu moc nerozmněli. Nejsmutnější na celé věci je, že svou roli nejlépe zvládnul hlavní dětský představitel Erik Pardus, kterému jako jedinému se dalo věřit.(23.2.2008)
Cílovým publikem pro tento snímek mělo být to dětské. Psychologicky laděný snímek o dvanáctiletém chlapci, který přichází na to, že dospělí lžou. Tajemnstvím obestřena smrt souseda dává dohromady "podivného" advokáta Mirka a hrdinu příběhu - Standu. Na jedno zkouknutí se příběh hodí. Je vhodný i pro otrlé obdivovatele české tvorby.(6.3.2008)