matka!

Jsou lidé už od Adama a Evy nesnesitelní parchanti? Vymkl se sebestřednému Stvořiteli další pokus z rukou? Máme obdivovat trpělivost Matky, že se tak dlouho drží a doposud nevybouchla? Bude za koncem světa stát Adamovo zippo? Alegorické cvičení, co se utápí v repetitivnosti a přitom míchá jablka poznání s hruškami banality a vykřičníkové samoúčelnosti. Po mořeplavci, co vzal na palubu i tchoře a tomhle opusu o údělu ženského rodu žádám o završení biblické trilogie dílem o Davidovi, který se svým důvtipem kdysi postavil filištínským, aby časem zjistil, že se mu líbí být Goliášem.. Co se týká těch jinotajů, já nevím.. Možná jsme si měli jen uvědomit, že Bůh je ten, kdo momentálně klátí Jennifer Lawrence.. (25.01.2018)

V silnějších chvílích nechybí intenzita Labutě nebo pod kůží napevno zalezlá nepříjemnost a sugestivnost Requiemu. Ať už ale chtěl Aronofsky říct cokoli, veškerá alegorie se ztrácí v neustálé smyčce. Neúspěšná snaha o uchránění vlastního soukromí je po chvíli tak iritující, že jsem s každou novou postavou jen kroutil hlavou s čím dál větším důrazem. Ten způsob, jakým se celá forma v poslední třetině zataví, je ale tak průhledný, zbytečný a (co je nejhorší) líně napsaný, že jsem už jen odškrtával povinná biblická zastavení a byl čím dál rozmrzelejší z toho, jak Jennifer Lawrence hraje naprosto prvotřídně a přitom ve své podstatě naprázdno. Děsí mě, že někdo, kdo dokázal o dekádu dříve rozvést jednoduchý řetězec myšlenek do životního díla jménem Fontána, teď vyplodí nápad, který očividně chce bujet do více rovin, ale on ho nechá plynout v jediné. Noe byl možná zklamání, ale matka! je hranice mezi šlápnutím vedle a ztrátou sama sebe. (18.10.2017)

Výtečně rozjetý absurdní thriller, který funguje zároveň jako portrét nezdravého vztahu dvou osob, ale i třeba jako podobenství vztahu lidstva a matky / planety Země, se v druhé polovině utopí v doslovně vyřvaných biblických alegoriích, aby to pochopil i úplný retard. Čímž bohužel dost zásadně upadla myšlenková podnětnost snímku. Jasně, bůh je samolibej šmejd, Písmo je dezinterpetovávaný blábol, životodárná matka Země chudák a lidi jsou idioti ... ale co dál? V detailech i v závěru působivé, ale dojem chytrého snímku, který má co říct, vyprchal. Nicméně záměr chvályhodný, to jo. 7/10 (17.10.2017)

Byl bych na Darrena pyšný, kdyby mu bylo 12 let a tohle byl za víkend spíchnutý úkol z literárního kroužku na téma "nacpi bibli do baráku". Klidně bych mu za to koupil i balík Bonpari. Ale jako seriózní alegorie mi to přijde až směšné svou banální mechaničností, kdy jsem po upřímném zaujetí v prvních minutách pochopil, že následovat bude prostě scéna za scénou toho nejjednoduššího a nejvíc doslovného převádění biblických motivů do nastaveného formátu. A to až k "explozivnímu finále", které bylo jasné cca od páté minuty. Vůbec ona doslovnost, která je jediným hmotným prvkem matky!, mě zcela minula. Fakt se nerozsypu při požívání těla páně, zvlášť když ho očekávám asi dvacet minut, protože najít nějaké nečekané východisko u Darrena nehrozí. Úplně nejvíc nesnáším právě to, když na začátku scény vím, jak skončí, jak bude vypadat a co jí bude následovat. matka! je stejně hloupá jako nabubřelá a já od ní dávám ruce pryč. Z filmu jsem si odnesl jen to, že bůh je retardovaný, protože zjevně opakuje stejné a velmi snadno řešitelné chyby znova a znova. Ze současných zábavných hříček narušujících archaickými motivy a postupy očekávání upřednostňuju rozhodně Zabití posvátného jelena, které s antikou pracuje živě a nápaditě - oproti tomuhle statickému šumu jde o poklad. (13.10.2017)

Řada lidí bude naštvaná, zhnusená a těžce iritovaná, ale za mě pecka. Aronofskyho matka! ukazuje svět z pohledu slušných dívek, s nimiž je zametáno na každém kroku, a kdyby se náhodou začaly bránit, měla by je společnost za necitlivé a sobecké pipiny. V rámci filmu je to samozřejmě celé přehrocené a Aronofsky ve finále otočí volume někam na 300%. Všechno, co se tu děje, je ale dokonale výstižné a rozhodně to patří na velké plátno. Pointa je v tom, že se matka! doslovně netýká každého – existují miliony vztahů, které prostě fungují úplně jinak. Jako niterný náhled do jedné dynamiky, jejíž existenci se svět pokouší ignorovat, je to ale fascinující a brilantně nepříjemný zážitek, jemuž bych zatraceně přál vyšší tržby a tudíž i hlasitější mediální debatu. (13.10.2017)