Režie:
Ken LoachScénář:
Paul LavertyKamera:
Robbie RyanHudba:
George FentonHrají:
Dave Johns, Hayley Squires, Briana Shann, Dylan McKiernan, Andy Kidd, Micky McGregor, Malcolm Shields, Harriet Ghost, Stephen Clegg, Kate Rutter, Sharon Percy (více)VOD (2)
Obsahy(2)
Sociálně apelativní a v současnosti až nepříjemně aktuální snímek vypráví příběh padesátníka Daniela Blakea z Newcastlu, který se poté, co utrpí infarkt, ocitne ve vyčerpávajícím kolotoči žádostí o podpůrné státní dávky. Zatímco se snaží prokousat nesmyslně nastaveným systémem a absurdními byrokratickými procesy, které ho nutí shánět práci v rozporu s doporučením lékaře, potkává svobodnou matku Katie a její dvě děti. Neúplná rodina má jedinou šanci, jak uniknout jednopokojáku na bezdomovecké ubytovně – přijmout byt v neznámém městě 300 mil daleko. Daniel a Katie se každý po svém snaží vypořádat s příkořími systému a přitom neztratit zbytky důstojnosti. (Film Europe)
(více)Videa (8)
Recenze (147)
Není to Loachův nejlepší film, je to napůl politický statement, který mi při čtení Lavertyho scénáře přišel těžko stravitelný svým závěrečným apelativním patosem. Jenže Loach ho zrežíroval naprosto civilně, vybral si skvělé protagonisty a ustál ho s mírnou ironií, byť samozřejmě dominuje tvrdá obžaloba zmechanizovaného sociálního systému, v němž se člověk stává nedůstojnou položkou. Výsledek je tíživý pohled na chudobu, která se potenciálně týká každého z nás, protože je maligní součástí systému, ve kterém žijeme. Na Loachovi nutno paradoxně kritizovat i cenit konzistenci, s níž si lehce idealizuje své pracující hrdiny - není v ní totiž nic pokřiveného a neautentického, je v tom skoro naivní víra v dobro těch, kteří jsou v nouzi. Daniel Blake je nejlepší Loach od roku 2006 a osobně mám pocit, že je životnějším a podstatnějším filmem než Zvedá se vítr. [Cannes 2016] ()
Ken Loach patří mezi nejlepší tvůrce sociálních dramat a tímto snímkem svou neochvějnou pozici ještě posílil. Ta úděsná lidskou důstojnost stravující byrokratická mašinérie, do jejíhož soukolí se Daniel Blake dostal, když v důsledku nemoci přišel o práci a snažil se zůstat finančně soběstačný, snad ani nemohla být skutečná. Obávám se však, že takhle nějak to v současnosti opravdu chodí. A nejenom v Anglii, obdobné to bude asi ve většině „civilizovaných” zemí. Ve filmu se sice objeví několik odlehčujících momentů, ale jinak jde veskrze o tíživý, frustrující a depresi vyvolávající zážitek. ()
Pozitívny dojem z filmu, teda pardon, skôr negatívny dojem z obsahu zobrazovaného sú skôr výsledkom hereckého umu dvojice hlavných hrdinov. Johns a Suires totiž dodávajú civilnosť a uveriteľnosť aj scénam, ktoré zbytočne tlačia na pílu a kde si Loach nedokáže udržať počiatočný nadhľad. Dejová línia Katie sa vyšplhá do najpredvídateľnejšieho extrému Trierovho razenia, tá Danielova našťastie stále vychádza najmä z jeho svojskej nátury v boji s veternými mlynmi. Mal som dojem, že sledujem film o KĽDR, ale zobrazenému napriek tomu verím, i keď skúsenosti mnohých sú samozrejme koncentrované do skúsenosti dvoch jednotlivcov. Nakoniec film akceptujem ako nadpriemerný vďaka apelu na dôležitosť medziľudských vzťahov mimo rodinný okruh, ktorých absencia je momentálne podľa mňa väčším spoločenským problémom ako "brazilovská" byrokratická mašinéria. 70% ()
Jeden z těch filmů, při kterém budou citlivé duše třeskutě trpět a děkovat vyšším instancím za to, že mají kde bydlet a co jíst. Loach a jeho střihač celý film výborně ukočírovali, díky čemuž ví každá scéna, kde je její začátek a především konec. Právě proto se Daniel Blake obejde bez přívlastků jako ždímací, patetický a vyděračský. To vše je podpořené civilně (v tom nejlepším možném slova smyslu) dokonalým herectvím. Nepříjemně silný zážitek. 8/10 ()
Ohromně silný film, který mnou hluboce otřásl. Silný, věrohodný a rozhodně neplatící pouze pro Británii, ale pro tento kapitalistický systém jako celek. Brečel jsem od konce filmu ještě pět minut po jeho skončení, jak jsem byl dojatý, že je něco takového v buržoazní společnosti možné natočit. Holt, Británie je větší demokracií než Česko. Tato společnost se stává nepřímým vrahem mnoha drobných poctivých nešťastníků, kteří mají jen tu smůlu, že si nedovedou vyšlapat svými ostrými lokty cestu k právu. Zvlášť starý člověk s nemocným srdcem, který nikdy neseděl u počítače, se ve chvíli, kdy se odvážil domoci práva na příspěvek v nouzi, dostává do byrokratické mašinerie systému, který má tisíc předpisů, formulářů a procedur, kterými žadatel musí projít. A na konci je smrt snad milosrdnou. Paralelní příběh svobodné matky není o nic méně deprimující, takových u nás máme také stovky a možná tisíce. Výborně sehráno, tleskám. ()
Reklama