F jako falzifikát

Jako pardon, ale tohle žádný dokumentární film není. To by jím byl i Občan Kane, že? Tohle je fikaně dokumentární formou podaný hraný film (a chápu, že tahle experimentální forma nemusí každému sedět), který má hned několik rovin - v první řadě pět příběhů a ve stylu seriálu Věřte, nevěřte si sami můžete tipovat, který je pravdivý. Pak je v další rovině o tom, kdo je větší umělec, malíř, nebo ten, kdo jeho dílo dokáže věrně napodobit? V další rovině se zamyslíme nad tím, jestli jsou odborníci skutečně odborníky, protože (na základě zkušeností z jiného oboru) si často na odbornost jen hrají a je snadné je zmanipulovat, aby tuhle řekli, že dílo je pravé, a jindy, že jde o padělek, a často není nutné je manipulovat, protože sami nevědí. Takže dílo je uznané, nebo ne, jen na základě třeba nějakého takového „odborníka“, který přitom o malování obrazů ví ve skutečnosti a v praxi prd. No a nakonec je tu rovina uvedená katedrálou v Chartres (což je pro mne vrchol filmu, a moc by se mi líbilo, kdyby zde skončil, ale holt by nedošlo na poslední super trik). Zde se Welles zamýšlí nad tím, jestli je vlastně nutné znát jméno autora. U katedrály v Chartres autora neznáme, přesto jde o skvostné dílo, velké umění, které působilo, působí a nejspíše bude působit na emoce a city člověka po staletí. Nu, a v průběhu filmu dojde i na "zpověď" samotného Wellese, jak podváděl s rozhlasovou hrou o napadení Země Marťany nebo v Občanu Kaneovi o Hughesovi. Do filmu se docela složitě dostává, ale od úvodní scény má tak zajímavou atmosféru, ačkoliv je obraz "rozbit", že mě to drželo skoro celou dobu. A časem si začne divák dávat dohromady souvislosti, příběhy, a nakonec pochopí i to téma, které je vlastně dáno i názvem filmu. (11.06.2023)

Umělci a podvodníci. Kdo rozhoduje o tom, co je umění? Je falešný Picasso v prestižní umělecké galerii uměleckým dílem nebo ne? Orson Welles se tváří, že nám předkládá dokument, ale je zcela věren jeho názvu a neváhá nám ho nakonec demaskovat jako falešný dokument, byť obsahující i značnou část pravdy. Další koncepční hříčka, která je ve výsledku opět promyšleným uměleckým dílem, jak se dalo od Mistra čekat. (05.09.2014)

Co je pravda? Co je to vlastně film? Masterclass hry s realitou a iluzemi. Čekal jsem bůhvíproč spíš plíživé intelektuální cvičení. Ale F je naopak totálně hravá, svižná a uhrančivá jízda, až jsem místy skoro nestíhal sledovat, co se vlastně děje. Střihově divočejší než leckterý současný thriller. Že to jsou sedmdesátky je neuvěřitelný, stejně jako hrdinového filmu - všichni ti svatí pábitelé a snílci. Taky úplně miluju, že je to celou dobu hrozná sranda s pohodovou atmosférou o padělcích a kouzelnictví a obraznosti, ale pak tam ve dvou třetinách najednou Orson Welles rozjede rant o tom, jak všichni do jednoho umřeme a veškeré umění rozloží čas. Ani u toho nemrkne. Frajer. Až budu velký, chci být jako on. „A fact of life: we're going to die. 'Be of good heart,' cry the dead artists out of the living past. 'Our songs will all be silenced, but what of it? Go on singing.' Maybe a man's name doesn't matter all that much.“ (15.08.2023)

Je to mistrovsky sestříhané a Legrand udělal překrásný mix hudby. Jinak jsem to ale dal natřikrát - úplně velezábavné to už dnes není. Co z toho jde na první dobrou (mimo jisté nekomunikativnosti - protože pokud člověk daná témata a peripetie nezná, musí si je pro lepší orientaci nejdřív vygooglit), to je poněkud frivolní a elitářský portrét hochštaplerské smetánky uprostřed parties v luxusních vilách, restauracích, plné krásných žen a starých boháčů: a Welles se k tomuto okruhu neváhá sám hlásit. Všichni ti multimilionáři, rentiéři, "slavní"; dělá to dojem trochu ploché duše - jako by Welles nebyl schopný postavit se tomuto hlavnímu Falzu. Ano - možná v záběrech na Chartres ve 2/3 filmu - ale i tam jde z jeho replik trochu show, ani v tomhle pokusu o opravdovost nejde tomuhle shakespeareovskému herci tak úplně věřit. Z toho na mě jde jakýsi smutek. Jinak jsem se občas srdečně zasmál - nejlepší bylo sestříhané mlčení obou hlavních protagonistů a jejich uhýbavé pohledy při otázce KDO TO TEDY PODEPSAL?! Pobavila mě i hračička s Ojou Kodar v závěru - tolik figur, tolik zcizováků, tolik montáže! Překrásná hračka! (02.03.2021)

,,Umenie je faloš. Faloš, ktorá nám ukáže pravdu." Zamyslenie na pomedzi pravdy a podvodov, snaha hovoriť pravdu o podvodoch, vo filme na pomedzi skutočností a fantázie. Divák ostáva v pozícii príjemcu fascinujúcich informácií a zároveň mystifikovaného človeka. Do popredia sa dostáva téma slavných podvodníkov s obrazmi a výtvarným umením, je rozvinutá do zaujímavých detailoch, ale zároveň slúži skôr ako prostriedok k autorskému filozofovaniu. Čo potom bola vlastne v závere skutočnosť? Čo je to skutočnosť ? ,,To je zubná kefka, ktorá vás čaká v poháriku. Lístok na autobus, výplatná páska... a hrob." Upútal ma spôsob rozprávania v podobe polohraného dokumentu s veľmi "živou" technikou, vtiahlo ma to do diania hneď v prvých minútach a napriek občasnej prekombinovanosti udržalo moju pozornosť až do konca. Orson Welles tentokrát nie ako kontroverzný občan Kane, ale ako charizmatický sprievodca pomyselným panoptikum podvodného umenia. Svojim prejavom i sympatickou farbou hlasu mi silne pripomínal českého Jana Wericha :-) 90% (Challenge Tour 2018: 30 dní so svetovou kinematografiou) (21.03.2018)