Žena se špatnou pověstí

Hitchcock režíruje tragický příběh mladé ženy poměrně nezaujatě, bez výrazného momentu. Několikrát mě dokonce vyrušila zkratkovitost, kde jedna textová tabulka nahrazuje celý komplikovaný vývoj děje a charakterů, což nutně ubírá na síle některých momentů. Nejasnost a nedořečenost ale není jediným problémem, protože (dobře hrající) Isabel Jeans není dostatečně výrazná a vedle nenávistné tchýně Violet Farebrother lehce zapadá - přesto ale jako by vedle těhle dvou zbytek herců ani neexistoval. Přes několik záporů je ale příběh "Easy Virtue" sám o sobě natolik silný, že dojem nutně zanechá. Jen film mohl být lepší. __ Titulky ZDE. (10.04.2010)

Spíše průměrný film s dobrou kamerou, zajímavými hereckými výkony a jednoduchým příběhem o ženě, která se rozvedla za skandálních okolností a pak si dovolila se vdát za mladého idealistu, který po návratu domů rychle otočil a zjistil, že se pro něj vlastně nehodí. Její rozhodnutí na konci plně chápu jako povzdechnutí nad vlastní hloupostí, kdy se odhodlala nějakému muži věřit a na konec se dostala do situace, která jí nestála za námahu. (24.08.2023)

Hitchock je filmársky silný hlavne v úvodnej dvadsať minútovej koláži zo súdnej siene kde skvele volí prechody medzi scénami a kde zaujímavo prechádza z flashbackov naspäť do reality súdneho dňa. Akurát pri nich nie je veľmi ozrejmený osud Claudea Robsona, ktorý má spáchať samovraždu. Hitchcova režijná genialita v nemej ére je naplno ukázaná pri scéne s telefonistkou, pri ktorej divák, elegantne len skrz obraz, dostane informáciu o tom ako sa hrdinka rozhodla. Celkovo sa mi páči ako určité pasáže prejdú skratkami vhodne vysvetlenými v titulkoch, no pri určitých ako pokec na balkóne v Stredomorí mohol auteur skôr použiť nožničky. V poslednej tretine nás kŕmi naivnými scénami, pri ktorých si postavy nedajú pozor na jazyk pri rozhovore vonku a počuje ich hlavná hrdinka, resp. ako sa svokra dozvie, že akútože ženu si doviedol jej syn domov. So záverom nebol veľmi ani Hitch spokojný, ale som rád, že to nebol žiadny happy-end. (11.05.2021)

Zcela výjimečně mám mnohem radši moderní přepracování s Colinem Firthem než tuto Hitchovu klasiku. Vliv na tento nepoměr samozřejmě měla a má kvalita kopie, která se pánům a dámám v BFI příliš nevydařila. Namísto sledování sevřeného dramatu ženy, která dvakrát ztratila svou pověst, i obyčejná scéna v jídelním salonu vypadá jak z hororu a člověk spíše tuší, než aby skutečně sledoval. Při druhé šanci, kterou jsem filmu dala, nepomohl ani tradiční experiment LFŠ doprovodit němý film hudebním experimentem, tentokrát pod taktovkou hudební formace Kalle. Neb opět šlo o hudbu zcela nereflektující film jako takový. #LFŠ (17.06.2010)

Truffaut přiznal, že tento film nikdy neviděl, a tak je v knize "Rozhovory" dost odbyt. Většina němých Hitchových filmů ode mě dostala čtyři hvězdičky, ale zároveň dodávám, že v němé éře Hitchcock ještě žádný Mistr nebyl. Pro srovnání uvádím, jaká mistrovská díla v roce 1928 vznikla - Dreyerovo "Utrpení Panny orleánské", Clairův "Slaměný klobouk" a "Dva nesmělí", Fejösova "Dvě mladá srdce", Ejzenštejnovo "Deset dní, které otřásly světem", či Chaplinův "Cirkus". (02.02.2021)