Zběsilost

Hitchcock a jeho téma neprávem obviněného muže - no, tady tohle téma sic tvoří pozadí, avšak i z něj se tu lze čehosi dosíci. Samozřejmě, že se jedná především o jedinečný thriller, který ale přechází do bezchybné černé komedie naprosto nečekaně. Nejvíce na rozpacích jsem byl u pytlové scény, protože ty nohy vypadají dost děsivě, když však začnou onoho bonďatého psychopata "kopat", hrůza alespoň na chvíli "roztuhne" na lících. Dost potěší nemilosrdný přístup k ženským hrdinkám i zvláštní erotika - žádného mužského pak nepotěší zrůdná kuchařská experimentátorka, která dokáže pomučit na leccos zvyklý chlapský žaludek. (21.05.2005)

Zářný příklad toho, jak může režijní tvůrčí invence udělat z průměrného filmu nevšední zážitek. Chvilku jsem si musel zvykat na ty šílené ohozy a účesy evropských 70. let, ale v moměntě, kdy se Hitchcock vytasil s prvním brilantním momentem, došlo mi, že i když se změnila dekáda a kontinent, ten filmový génius tam pořád je. Pokud si budu Frenzy kvůli něčemu pamatovat, bude to Hitchova práce s tichem, napětím a jeho odvaha být v určitých momentech sexuálně vulgární, za což mu nikdy nepřestanu tleskat. Ve výsledku vás tak čeká několik momentů, kde "Hitchcock touch" jede na plné obrátky, a které by žádný jiný režisér nikdy takhle nenatočil. Možná se to může zdát jako povrchní úvaha, ale pro mě je tohle dostatečný důvod k tomu, aby se obyčejný film stal alespoň trochu neobyčejným. 7/10 (13.01.2020)

Ale kdeže strata formy. Parádna atmosféra Londýna, Hitchcock ho dokáže zobraziť rovnako atmosfericky ako San Francisco. Napätie po celý čas, námet trochu pripomína Nepravého muža s Henrym Fondou, ale iba východzím námetom, nie formou rozprávania. Hitchcock je tu viac explicitný pri zobrazení násilia, ako sme zvyknutí, čo je vzhľadom na rok výroby logický krok. (05.06.2012)

Čím více Hitchcockových filmů vidím, tím víc mě zpětně mrzí, že jako první (a na dlouhou dobu také poslední) film, který jsem si od něj pustil, muselo být zrovna hororové Psycho, z něhož jsem zůstal více vyděšen a na konci i zklamán, než jakkoliv pozitivně nadšen. Ale tento britský krimi thriller ze staré školy, který jsem před chvilkou dokoukal, jsem si vážně vychutnal. Děj o nemocném zběsilém vrahovi a pátrání po něm má zde sofistikovanější charakter, jednotlivé motivy odhalení viny, nespravedlivého odsouzení či rafinované pomsty ze strany nejlepšího kamaráda dokážou udržet napětí po celý čas i přesto, že vrahovu totožnost dobře známe. Tento thriller sice jen velmi málo vyjde do exteriérů, ale když už tak činí, stojí to vážně za to, ať už jde o jednu výbornou noční pasáž v poštovním voze či vůbec ten silný realismus, jaký ze scén z pouličního tržiště ovoce a zeleniny dýchá. Také mě zaujal způsob, jakým Hitchcock natočil některé děsivé scény vraždy či naleznutí mrtvoly s tím, že zabírá jen statické prostředí mimo místnost tohoto dění (chodba, schodiště či pohled na budovu), ale stejně z toho díky atmosféře a dobře vystavěným předchozím scénám dokáže sálat obrovský kus napětí. Tady klapalo všechno skvěle bez hluchého místa až do samotného závěru. Herci, které vůbec neznám, se zhostili ústředních rolích výborně a humorná odlehčení zejména kolem figurky starého mládence komisaře a jeho kulinářské matinky mi rovněž dobře vpadla vhod. [90%] (15.06.2021)

Téma neprávem obviněného muže je zde dotaženo téměř k dokonalosti - zápletka je skutečně vypečená a navíc se Hitchcock navrátil k osvědčeným metodám budování napětí a okořenil je o až šokující syrovost a vydatnou dávkou černého humoru v nejlepší britské tradici. I když je stopáž trochu přemrštěná a hlavně expozice nepříliš poutavá, snímek začíná rychle nabývat na zajímavosti a poutavosti a zájem vzbudí i nejednoznačná morálka hlavní postavy. Film se může pochlubit hned několika scénami, v nichž H. navazuje na svou nejlepší tradici - výborně sestříhaná první vražda s poutavou předehrou, dále především opravdu mrazivá a přitom až absurdně komická scéna v náklaďáku s bramborami a naprosto odzbrojující scény poručíka Scotland Yardu trpícím kuchařskými kreacemi své manželky - i v nich by se dalo vnitřní napětí až krájet a divák až čeká, kdy si i poručík konečně sundá kravatu, přitom se však málem dusí smíchy - jde o skvěle rozehrané malé etudy. Zběsilost naposledy ukazuje mistra napětí ve formě a jeho návrat na rodný ostrov dodává jeho stylistické důstojnosti staronový, svěží rozměr. Rozhodně překvapení. (03.10.2011)