Mrtvá a živá

Rebecca: mrtvá svým tělem na dně moře – živá svou duší neustále přetrvávějící v mysli protagonistů příběhu. Pro diváka tajemná, neb ten jí nezahlédne ani jednou na fotce či ve flashbacku z minulosti, přesto tvoří jednu z hlavních postav, jejíž (ne)přítomnost zasahuje do veškerého dění. Skvěle vystavěný mysteriózní příběh s kapkou romantiky i zločinu mi nabídl přesně ten zážitek, jaký bych od legendárního filmu proslaveného režiséra měl a chtěl očekávat. Skvělí herci, výborně rozehraná zápletka od samého počátku, dobře promyšlené a pro diváka překvapivé zvraty, pohltivá atmosféra starého gotického zámku... Je to asi poprvé, kdy jsem prakticky bez výtek nadšen z díla Alfreda Hitchcocka, což mi naznačuje, že své výrazné resty v mistrově bohaté filmografii bych mohl začít napravovat častěji a s daleko větší chuti, než tomu bývalo doposud. 90% (23.02.2021)

Prakticky maximální spokojenost, Laurence Olivier a skvěle naivní ( ale strašně milá) Joan Fontaine, ale především až démonická Judith Anderson si mě naprosto získali. Jemná romance postupně přechází v mysteriozní krimi a obě polohy Hitchcock zvládl na jedničku, přesto jsem si celou dobu říkal: skvělé to je, ale k dokonalosti špetka schází a pak přišel závěr...a pro mě zatím nejlepší finální tečka z mistrova pera, uch to bylo něco úžasného... (28.03.2012)

Můj asi třetí Hitchcockův film po jeho dvou velkých legendách Psycho a Ptáci. A hned jsem poznal, co mi na něm bude nejvíce vadit. Zadní projekce! To, že je ve snímcích 40. až nějakých 70. let jízda autem natočena výhradně před stěnou, i přesto, že se každou chvíli objeví střih na auto z pohledu třetí osoby (z venku), které je ve skutečném prostředí (prostě normálně na silnici), takže ven s autem stejně štáb šel, jsem si už zvykl. V Rebecce mě však dostala jedna pasáž, kdy jde tuším hlavní pár lesem, lesem! A i tam si Hitchcock vypomohl tím humusem, i s obligátním nepřirozeným zrychlením pozadí na stěně. Nechápu. Jinak byla první hodina neskutečně špatná. Pak se však, k mému neskonalému překvapení, něco začlo dít a to něco mě naprosto přikovalo k pohovce, nebýt mého dědy, který mě vyhodil za účelem sledování Sportky a já tak musil jít na poslední minuty sledovat do sklepa nepříjemně zrnitou obrazovku. Ani jsem nečekal, jak mě tato skutečnost naštve. Rozřešení sice nebylo nic moc, ale ta závěrečná třičtvrtě hodinka byla skutečně báječná. (30.07.2006)

A půl. Česká televize vysílala tento snímek ve velmi pozdním čase a se svou dvouhodinovou stopáží ve mně vzbudil lehké obavy, aby se mě během sledování nezačala zmocňovat únava. Jenže Hitchcock je mistr a zase to dokázal:) Od začátku až do konce jsem měla smysly zcela nastraženy, byla jsem připoutána k obrazovce a s napnutím, občasným strachem i otevřenými ústy, jsem pozorovala toto ohromující dílo. Rozhodně mě neuspalo, zato mě však dokonale probralo, nedalo mi ani na chvíli vydechnout, ani mi nenabídlo slabší místo, kde bych měla nutkání se podívat na hodiny. Na ty jsem se podívala až deset minut před závěrem:) Děj má spád od úvodních titulek až do závěru. Excelentní výtvarné zpracování exteriérů i interiérů samotného sídla Manderlay, postupné překvapivé vyjasňování zápletky, bravurní hra se světly a tmou, hustá atmosféra, neustálé napětí doplňované ráznou hudbou, okouzlující Joan Fontaine a fenomenální vrcholná a tajemná postava celého snímku, paní Danversová. Měla jsem díky ní dojem, že už asi tuším, kde hledalo inspiraci spousta současných tvůrců ve svých filmech, pro postavy záhadných a zvláštních služebných s kamennou tváří a chladným odstupem:) Možná, že nebýt jí, ztratila by Mrtvá a živá hodně ze svého kouzla. Nad honosným panstvím se vznáší stíny minulosti a uvnitř neustále obchází postava v černém... Tehdy museli zřejmě diváci zažívat v "biografech" doslova infarktové stavy. Uběhlo již přes sedmdesát let a já se dokázala leknout tak jednoduchého "strašícího" prvku, jako otevírajících se dveří nebo větrem náhle otevřeného okna. To mi dokazuje, že Hitchcock bude svým mistrovstvím a tvorbou vždy umět překonávat dobu. (06.04.2011)

Jeden z veľmi mála prípadov, kde sa stretávam s tým, že film je lepší ako kniha. Lepšie spracovaný, lepšie mu človek pochopí. Príjemným prekvapením bol aj Laurence Olivier, čiže všetko dokopy to dáva peknú spleť niečoho pekne starého a takéto filmy sú raz za čas(u mňa už aj častejšie) vynikajúcim uvoľnením. (14.03.2011)