Tři billboardy kousek za Ebbingem

McDonagh ani po přesunu do severoamerické díry nezklamal. Překvapivé, syrové, těžce nekorektní a přesto tak zatraceně poetické. Co mi to jenom připomíná?:-) Burwellův znepokojivý hudební doprovod sedí jak pr*del na hrnec a upřímně doufám, že jak McDormand, tak Rockwell nakonec získají - krom již vyhraného Glóbu - i toho Oscara, protože jinak už vážně nevím, co by páni porotci víc chtěli. (P.S.: "Bruggy" zůstávají nepřekonány.) (30.01.2018)

Již od začátku uhrane tento počin diváka svoji dobře vykreslenou atmosférou amerického maloměsta. Zaujme však i samotný námět a jeho rozpracování. Otevřený závěr se mi jevil jako dobrý nápad, neboť takto to často bývá i v reálném životě. Z hereckých výkonů bych krom hlavní hrdinky pochválil také tradičně dobrého Woody Harrelsona. (28.05.2018)

Martin McDonagh by měl točit mnohem víc a doufám, že i bude po tomto úspěchu. Když jsem si totiž říkal, že bych rád nakoukal i jeho další filmy, s hrůzou jsem zjistil, že jsem viděl tři ze čtyř jeho filmů (a ten jeden je pouze krátkometrážní) a po tomhle skvostu bych si rád dal další dávku. Tři billboardy totiž jsou (a skoro až kultovní kousek V Bruggách odpustí) vynikající černou komedií s neskutečně funkční emocionální linkou a McDonaghovo zatím nejlepší štací (a vřele doporučuji i 7 psychopatů). Ačkoliv mi film pocitově přišel tak o patnáct minut delší, než jsem si předem přečetl, že je, tak jsem se nenudil ani minutu, občas jsem se nahlas smál a místy to u mě probudilo málokdy vídané emoce a na konci silný motiv k přemýšlení. Půl práce ale samozřejmě odvádějí perfektně zvolení herci, v čele neskutečným Woody Harrelsonem, kterého jsem už viděl v mnoha skvělých rolích, ale tady mě absolutně dostal a mám chuť dohánět resty alespoň u něj. A nemůžu nezmínit ještě minimálně neméně skvělou Frances McDormand, kterou jsem si po shlédnutí traileru a menším pozapomnění spletl nevím proč s Jennifer Jason Leigh (kterou nemám moc rád) a předem jsem jí viděl jako velkou slabinu filmu, ale opak se stal pravdou. Je opravdu veliká škoda, že jeden z nejlepších filmů loňského roku nebude pro běžné diváctvo papírově tolik zajímavé a moc lidí Tři billboardy kousek za Ebbingem v kině pravděpodobně neuvidí, pokud ovšem alespoň jednoho jedince přiměji k návštěvě kina, svou práci jsem odvedl. A já si na to ještě zajdu jednou za prachy (EDIT, nezašel jsem, ale i doma to byl neodolatelný zážitek)...10/10 (19.01.2018)

McDonagh špičkově zvládá prolínání smutku, násilí a humoru, často i v rámci jedné scény. Skloubit rozdílné emoce na tak malém prostoru bývá těžké a třeba české filmy poslední doby suverénně ukazují, jak se to může nedařit. O to více stojí McDonaghův cit za vyzdvižení. Také postavy jsou skvěle napsané, což je patrné především v první půlce - v té druhé už je scénář žene do stále většího šílenství, což místy hapruje v rovině uvěřitelnosti, ovšem z hlediska dramatičnosti funguje. A jen tak mimochodem se daří vykreslovat vztahy na malém městě, přetrvávající rasismus i velmi rozdílné hodnoty zosobněné v jednotlivých postavách. Koláž zhruba v polovině je mistrovskou přehlídkou práce s příběhem, obrazem a zvukem. A samozřejmě Burwellova hudba, která místy připomíná westerny, jindy zase dává vzpomenout na jeho tradiční spolupráci s Coeny. Prostě velmi povedený film, zasloužené glóby a budu držet palce na jakékoli Oscary, které budou akademici McDonaghovu týmu ochotní udělit. (10.01.2018)

„Tvoja posledná spomienka na mňa bude, ako sme spolu porazili temnotu.“ Zvláštny film. Žánrovo strašne roztatárený. Ale drží pokope. Režisér sa pritom pohybuje po tenkom ľade – odľahčovať príbeh o žene, ktorej znásilnili a brutálne zavraždili dospievajúcu dcéru, by ako komédiu asi nechcel vidieť nikto normálny, nech by bola akákoľvek dobrá (scény so zubárom a kňazom). On sa však vynašiel a nezosmiešňuje úvodnú tragédiu, ale až jej následky – t.j. boj matky s veternými mlynmi (resp. s miestnou políciou a krátkozrakosťou niektorých zakomplexovaných obyvateľov). Tá je od prvých sekúnd zobrazená ako banda hajzlov, ktorí by nemali robiť v polícii, ale niekde v lese a tam by ich mal zavaliť strom. No scenár je strašne osviežujúci a len čo tým zmrdom začnete priať niečo veeeľmi škaredé, všetko sa nečakane prudko otočí. S postavami je to komplikované, pretože skoro každá (až na maniaka Sama Rockwella, z ktorého sa nakoniec vykľuje najnepravdepodobnejšie spojenectvo na svete, ale osobne si myslím, že jeden list na takú radikálnu zmenu povahy bohužiaľ nestačí) má svojím spôsobom pravdu (polícia vraha nenašla, ale snažila sa, avšak pátranie uviazlo na plytčine, čo je pomerne bežná policajná prax). Nedá sa to ľahko komentovať bez spoilerov, ale skrátka je tam veľa zvratov, ktoré nie sú šokujúce v zmysle Šiesteho zmyslu, ale pôsobivé v zmysle, že otáčajú žáner celého filmu, alebo sa hrajú s dôležitosťou postáv (scénu v stajni som fakt nečakal a slušne mi odpálila dekel). Nemám v láske Frances McDormand a nemusím coenovský štýl (je to výrazne coenovské napriek tomu, že s tým bratia nemali nič spoločné – ak teda nerátame to, že McDormand je vydatá za Joela Coena, ehm). Ale toto ma proste bavilo. A ani mi príliš nevadili dve brutálne náhody (nočné počúvanie hudby na policajnej stanici, priznanie v bare), zbytočnosť niektorých postáv (Peter Dinklage) a nedokončenosť niektorých vedľajších línií (Rockwellova matka, synovo potenciálne šikanovanie v škole). Veľmi rád by som videl dvojku. Čím viac tento film vidím, tým vehementnejšie vo mne evokuje podobné povznášajúce pocity, ako Vykúpenie z väznice Shawshank. (17.01.2018)