Pod obratníkem Kozoroha

Kostýmy fajn a to je asi tak všetko. Film, ktorý nemá nič spoločné s Hitchcockom je rozťahaný, ukecaný, mierne nudí a ani po formálnej stránke sa ani na tú dobu nejedná o nejaký lepší priemer. Jediné čo poteší (okrem tých kostýmov, na ktorých si zrejme dali všetci záležať) je zlatá Ingrid Bergman a Michael Wilding, ktorého image silno pripomína gentlemana doktora Frankensteina v podaní Petera Cushinga. (25.01.2014)

Hitchcockovi sa po Povraze evidentne stale chcelo hrat. Pravdepodobne tak vytiahol zo sufliku prvy scenar, ktory mu prisiel pod ruku a zase si vyskusal dlhatanske zabery (nepocital som to ale myslim, ze ich v tomto dvojhodinovom filme nie je viac ako 60). Bohuzial ten scenar je hrozne nazaujimavy a tato forma mu este viac podkopava nohy. Skoda super hercov. Po Topazovi najslabsi Hitch, ktoreho som videl 6/10 P.S. takže som sa sekol o 118 záberov :) evidentne tam bolo veľa prechodových celkov aj normalnych scen a začal som si formu všímať až od polovice :) priemerná dĺžka záberu 40,3 sekundy. Čo je mrte veľa. (03.04.2020)

Pod obratníkem Kozoroha je kostýmní romance se sklonem k melancholii pláče. Užít si lze herecké vypětí a občasná temná zákoutí lidské duše, přílišné podlehnutí společensky přijatelnému vyznění je instinktem slabocha a pokorným přijmutím nastavené průměrnosti vkusu. Pod obratníkem Kozoroha je v Hitchcockových rukách standardizován v kruté nemilosrdnosti osudu a obrození přichází až ve chvíli úplného rozkladu doposud prožitého. Pod obratníkem Kozoroha je o obětinách a pletichaření, o touhách, frustraci a strachu. Hlavním elementem komerční psychologie je irský šlechtic Charles Adare (příjemný Michael Wilding), bratranec nového guvernéra Nového Jižního Walesu. Sydney je na počátku svého rozpuku, nabízí nové obzory a zapomenutou vzpomínku. Okouzlení utrápeným stavem ušlechtilé duše je základem naděje, zlomyslnosti a nedorozumění. Nešikovnost se vykupuje ztrátou vlastní krve a shovívavým úsměvem porozuměním. Hlavní ženskou postavou je Henrietta Flusky (velmi zajímavá Ingrid Bergman), křehká irská aristokratka. Bolestivé trauma osudové přitažlivosti a odcizení se utápí v lahvích hutného vína a vnitřní běsi potichu sžírají rozum. Vnější nepřejícnost pomáhá s rozkladem a pád se nezadržitelně blíží až na samou hranici bytí. Druhou stranou nemilosrdného osudu je Samson "Sam" Flusky (zajímavý Joseph Cotten), bývalý trestanec, Henriettin manžel a úspěšný Australan s irským ohněm. Nerovný původ je sžíravým traumatem, řezné rány manipulativních slov vzbouří krev a všude se jiskří v rozpadu a zmaru. Důležitou postavou je Milly (pozoruhodná Margaret Leighton), Samova hospodyně se svým vlastním plánem na budoucnost. Ve jménu vlastní spravedlnosti se pouští do nebezpečné hry. Nejsilnější zbraní jsou zlomyslná slova pomluv a činů, směřujících ke konečnému řešení. Z dalších rolí: Charlesovým společensky nevhodným chováním rozhněvaný nový guvernér Nového Jižního Walesu Sir Richard (Cecil Parker), pokrytecký sydneyský generální prokurátor a guvernérův rádce Corrigan (Denis O'Dea), mladý a vnímavý Samův komorník Winter (Jack Watling), úslužný bankéř Cedric Potter (John Ruddock), obtížně zkrotitelný kuchyňský personál Fluskyho domu Sal (Olive Sloane), Flo (Maureen Delaney), Susan (Julia Lang) a Martha (Betty McDermott), či neurozená a snobská sydneyská honorace pánové Banks (Bill Shine), Riggs (Ronald Adam), reverend Smiley (Victor Lucas), žalářník Wilkins (Francis De Wolff) a Dr. Macallister (G.H. Mulcaster). Pod obratníkem Kozoroha mohl být úchvatným psychologickým dramatem, ovšem to tvrdošíjné lpění na komerčních podmínkách filmového trhu je samo sobě nepříjemnou přítěží. (22.07.2018)

Výborně rozehraná šachová partie, při niž hitchcockovské suspension rozhodně nechybí. Dialogů by sice mohlo být trochu méně, ale i tak jsou dobré a účelné; komorní prostředí trochu "páchne" divadlem, ale i to dá snést. Další komentář by mohl být jen nadbytečný (pokud není již tento) - šachy (kozorožská obrana) se obtížně popisují. Ostatně celé období 1945-9 považuji za první výrazný Mistrův vrchol . (21.07.2014)

Jeden z nejslabších Hitchcocků, alespoň co se jeho amerického období týče. Pryč je pověstné budování napětí i filmařská virtuozita, místo nich tu na diváka čeká romantická inscenace nadprůměrné délky. Film nenabízí nic převratného ani po herecké stránce - Cotten jede na půl plynu, Bergmanová přehrává. 6/10 (11.11.2010)