Moonlight

Pro změnu inteligencí chválený drama co mě bavilo autorsky, herecky i obsahově, ne ani tak svou "homo/ black" stránkou, ale spíše čistě osudově lidsky. Jak moc jsou karty rozdaný a přesto se pozná kdo má a nemá hrdost, jak moc pro dítě hraje roli mít kolem sebe kvalitní (zde s otazníkem) bytost, jak smutně se občas život vyvine, posouvá člověka tím a tím směrem, kruh uzavírá. Ali má skvělý charisma, pak se mi nejvíc líbil Rhodes ve třetím dějství. Film jaký typově nevyhledávám, ale jednou za čas asi i potřebuju vidět. (06.02.2017)

V mesačnom svetle sú všetci čierni chlapci modrí. Moonlight je príbehom jedného z nich, ktorý nemal na ružiach ustlané, ktorý bol citlivým dieťaťom a stal sa z neho "drsňák" ... pritom vo vnútri zostal tým citlivým dieťaťom. Film ma pozvoľné tempo, nedejú sa tam žiadne veľké zvraty, ale to komorné spracovanie spolu s hudbou a výbornými predstaviteľmi Chirona a Blacka sa mi páčilo. (01.02.2017)

Moonlight je sice až nebetyčná a dost na sílu tlačená konstrukce. Chudý, černý a homosexuální hlavní hrdina, se kterým prožíváme tři etapy jeho života, vlastně prožívá dost standardní oscarový dějový oblouk. Práce s vynechaným, nedořečeným, zamlčeným to ale zkrátka posouvá na vyšší rovinu. Jenkins si na sebe sice zvolenou narativní strukturou trochu upletl bič, protože po fantastickém začátku a prvním časovém skoku si člověk už jen odškrtává povinné zastávky a zbytek filmu je trochu bolestivě předvídatelný. Nicméně i ve slabších chvílích to zachraňuje forma, která dokáže být naturalisticky krutá, poeticky podmanivá i progresivně dráždivá. No a herci, samozřejmě, tedy až na otřesně přehrávající Naomie Harris, která je tím největším ztělesněným klišé, které Moonlight obsahuje, a že jí Viola Davis přebrala toho povinně černého Oscara kvituji s velkým povděkem. Jinak jsem s těmi třemi soškami pro film relativně v pohodě, měl jsem větší favority, ale výhra Moonlight asi byla potřeba. 80 % (13.10.2017)

Na teprve druhý celovečerák jde o velmi zručně zrežírované drama s promyšleným snímáním od dosud totálně béčkového kameramana. Moonlight je citlivě natočeným příběhem o tom, že i ten největší svalovec má citlivou duši a musí nakonec odložit svůj zlatý chrup. Velkou oporou filmu jsou všichni představitelé Chirona včetně mladého 50 Centa./// Rozdělení života hlavní postavy na tři etapy po cca deseti letech svůj smysl má, ale eliptické vyprávění moc neumožňuje k postavám přilnout. Emoční dopad na mě osobně tak byl poměrně malý. Nemohla jsem se zbavit pocitu, že Ali a další zmizeli příliš brzy. Konstantou zde zůstává na cracku závislá matka, která zklamala ve své zásadní úloze, působí však mírně ploše. Když by člověk chtěl být cynický, dalo by se říct, že Jenkins si odškrtal hned několik atributů, které si možná trochu hlasitě říkají o ceny a pozornost. Černoch z nižší sociální vrsty? ✓. Matka na drogách? ✓. Queer tematika? ✓. Šikanovaný introvert? ✓. ♫ Every Nigger is a Star. 70 %. [Kino] (01.02.2017)

Křehký a citlivý film o ránách dospívání a nelehkém vylézání z pevností, které si sami kolem sebe proti té bolesti stavíme, což platí pro všechny bez ohledu na etnickou či sexuální identitu. Jenže pro některé jednotlivce je to ještě náročnější a bolestivější právě kvůli okolí. Prostředí afroamerické komunity v chudých čtvrtích v žádném případě není v tomto ohledu výlučné, ale rozhodně je výmluvné právě pro to, co v ohledu maskulinních vzorů chování a rolí vídáme kdekoli jinde na světě. Barry Jenkins ve svém vynikajícím scénáři rozvádí téma osobní identity skrze tři časové roviny i tři jména hlavního hrdiny, která si příznačně nikdy nezvolil sám, ale současně se s nimi zkouší sžít. Ani jedno z nich ale jeho nevystihuje a o to drásavější je pak finální napětí, jestli dokáže odpovědět na otázku, kdo je. "Moonlight" je jeden z mála filmů, které si tu problematickou cenu Oscar za Nejlepší film vskutku zaslouží, protože neodráží nějaké dobové trendy, kampaně či politiku, ale představuje jeden z ideálů kinematografie - osobní a osobité dílo, které díky perfektnímu využití celého spektra výrazových prostředků od herectví přes narativní strukturu po formální postupy destilované z rozmanitých vzorů (tady přiznaně např. Wong Kar-Wai a Hou Hsiao-hsien) rezonuje hluboko v nás a vede nás ke katarzi týkající se témat osobních i obecně lidských. A vedle toho nás vystaví ohromnému náporu emocí, byť je většinu času skrývá pod povrchem. (03.05.2020)