Moonlight

// Panejo, nepamatuji, kdy naposledy táhly film kupředu v podstatě jen dialogy a herecký výkony. Kdo potřebuje silnou naraci, když máte nezapomenutelné momenty u břehu moře. Na tom filmu každopádně nejvíc baví věci, které do něj tak úplně nepatří. Zlaté zuby, italská hudba, Janelle Monáe (OH MY GOD, kde jsou ty Hidden Figures, když je člověk potřebuje)... zkrátka překvapivě divácký zážitek. Velkej palec nahoru. 8/10 (31.01.2017)

Zajímavé je to v tom, že veškeré dění táhnou vedlejší postavy. Hlavní hrdina na plátně z většiny jen existuje. Tvůrci si vybrali, poměrně dlouhý časový usek Cirona od dítěte po mladíka, takže zvolili snadnou cestu tzv. kapitolové vyprávění přičemž legrační na tom je fakt, že divácky, ale z hlediska proměny hlavního hrdiny naprosto ignorovali jeho život v pasťáku. Chápu co se tím vším chtělo říct, ale zcela upřimně téma je ošoupaný jak babičny pantofle, scénář značně amaterský, herecký výkony průměrný. Sorry pánové akademici, ale dělat nominace podle barvy pleti, aby se vyhovělo tý ukřičenejší části, to je fakt trapas. (25.02.2017)

Past na Oscary? Asi ano. Jenže taky precizně natočené drama s chytře vystavěným příběhem, který se odehrává ve třech časových osách a řadu významných momentů úmyslně nezobrazuje. Trojice Alex Hibbert, Ashton Sanders a Trevante Rhodes dokázala nesmělost, nejistotu a nemluvnost vystihnout tak přesvědčivě, že jsem v nich Chirona viděla bez ohledu na měnící se podíl svalové hmoty, a James Laxton by si za kameru a umění najít krásné modro-fialové tóny na černošské kůži nějakou tu cenu jistojistě zasloužil. Můj jediný problém s Moonlight tedy nakonec spočívá v posledním aktu, od kterého jsem po zvratu ze středoškolské fáze přece jen čekala něco víc. Snad jasnější odpovědi na otázky z předchozích částí, snad větší náhled do Chironova života, snad výraznější katarzi. (25.02.2017)

Konečne som si pozrel v novom roku - 2017, PORIADNY, päť hviezdičkový film, ktorý ma takmer na dve hodiny, načisto PRIKLINCOVAL do sedačky ! Maximálne nadčasový snímok, rozdelený do troch časových rovín, kde sa venuje postave, černochovi Chironovi, prezývaný - little, neskôr aj black, vôbec vo filme vystupujú samí černosi, s bledými tvárami, sa tentokrát nepočíta, a nie je to na škodu, vážení. Drsný príbeh chalana, ktorý žije so svojou mamou Paulou v nemilej štvrti v Miami. Má to doma ťažké, pretože mamka je extrémne závislá na drogách, ktoré jej predáva chlapík, menom Juan, u ktorého nájde čoskoro útočisko, pred výbuchmi svojej matky. Totiž, raz ho nájde, ako sa schováva pred spolužiakmi, v drogovom rajóne, v akejsi hnusnej budove, v ktorej sa to hemží hlodavcami, odpadkami a injekčnými striekačkami... Od tohto okamihu, sa ho ujme, chce mu pomôcť. Spriatelia sa. Juan má sympatickú priateľku Teresu, ktorá ho dá, onedlho do kopy. To je jedna stránka mince, ktorá spočíva v tom, že ak má doma problémy, že nemôže doma spať, nemá, čo jesť, môže sa k nim uchýliť, do kedy bude potrebovať. Poznámka : Little nemá ani tušenia, odkiaľ jeho mamka kupuje drogy, a dozvie sa to. Druhá stránka mince spočíva v tom, že je v škole extrémne šikanovaný, kvôli svojej orientácii. Spolužiaci si ho pekne doberajú, a On sa musí, či chce, alebo nechce, cez to všetko premáhať, ak živý plánuje ostať... Na život si nesiahne, a začne byť čoraz vytrvalejší, aby sa stal, tým, kým spočiatku neplánoval byť... A ani sa nie je, tomu, čo čudovať, dalo sa to očakávať, pokiaľ sa tak stane, prežije si toho požehnane, a nie je to príjemné... Pozeral som sa na život homosexuálneho černocha, v troch životných etapách, od školáka, cez stredoškoláka, až po dospelosť, a verte mi, nie je to dva krát príjemné, to celé absolvovať. Silný a odvážny film, ktorý si dovolí veľa, ale nejde, až do úmoru, neukazuje explicitné scény, je tu len jedna, na pláži, a tá mi úplne stačila. Naopak, celé je to len náznakové, nedeje sa tu nič také, čo by ma znechucovalo. Skôr sa réžia a scenár zapodieva tým, čo musí takýto človek, neustále znášať, deň, čo deň, keď mu to vyhadzujú na oči, je ponižovaný, až sa ocitá na samom spoločenskom DNE ! K obsadeniu, výhrady žiadne nemám. Ali je vynikajúci, i na ten krátky čas, ktorý tu v úvode strávi, a zaujme !!! Harris, ktorá stelesnila hrdinovu mamku, je pozoruhodne strašidelná ! A herec, ktorý stelesnil Chirona, do tretice, sa náramne podobal na amerického rappera 50 centa. Kamera Jima Laxtona, je veľmi nevšedná, až depresívna, s parádnymi filtrami, vyčerpávajúca. Brad Pitt, a jeho produkčná spoločnosť PLAN B, má očividne veľký ČUCH, na vynikajúce, nízko - rozpočtové PROJEKTY, ktoré diváka načisto OHROMIA ! Jenkinsovi a spol, sa to určite podarilo, na takýto film, sa len tak nezabúda. Som zvedavý, či na tohtoročných Oscaroch - USPEJE ? (03.02.2017)

Téma hledání vlastní identity není ve světové kinematografii nic ojedinělého. V roce 2016 vznikly na toto téma hned dva snímky, konkrétně francouzské drama V sedmnácti a zde hodnocený Moonlight. Rozporuplné a většinou odmítavé ohlasy v českém, respektive slovenském prostoru nikterak nepřekvapí, protože hlavní hrdina vyrůstá ve zcela specifickém sociálním prostředí a navíc se musí vyrovnávat s jinakostí ve vlastní menšině, na což není není mainstreamové publikum nijak zvyklé. Jenkinsův snímek nijak nesklouzává k patosu, dialogy - hlavně ty v závěrečné třetině - jsou fantastické, herci a herečky ze sebe dostávají maximum, zní tu skvělý soundtrack a kamera výborně zachycuje nijak nepřikrášlenou atmosféru miamské afroamerické komunity (v kině ona kamera vynikne ještě lépe). Brad Pitt coby hlavní producent dobře věděl, kam investovat svoje úspory. Oscar za nejlepší film byl udělen právem. (02.03.2017)