The Suffering

Zajímavý horor to bezpochyby. Na mě sice příliš dlouhý a pomalý, tedy hluchým pasážím jsem se nevyhnul, ale Hamilton udělal Sufferingu svůj vlastní xicht, tedy disponuje zvláštní tajemnou atmosférou, slušnými hereckými výkony, scénař je poměrně hezky vymyšlen ve srovnání s konkurencí a závěrečné rozuzlení je definitivně nejsilnější pasáží filmu- Zvrat jak víno. Slušná trojka. 60% (06.08.2016)

Film je o něco delší, než by měl být, pomalejší, než by se slušelo a přespříliš zahutněný atmosférou, která sice funguje, ale pokud by se Hamilton nesnažil o tajemno takřka každou minutu, byl by její dopad výraznější. A i když nejsem zastáncem laciných lekaček, tak tady mi docela chyběly a některé momenty si o ně vyloženě říkaly. Co se týče příběhu i pointy, tak je obojí vymyšlené dobře, ale nesouhlasím s tím, že by byl film příliš náročný na pozornost či pochopení. Ono se to sice tak tváří, ale podstata je jednoduchá. To ovšem nemyslím jako negativum. Naopak. Zabalit jednoduchý děj do složitého balení tak, aby to fungovalo, je také umění a tady se to povedlo. Slušná práce, která sice tak úplně nenaplnila svůj potenciál, ale je důvod se domnívat, že to příště bude lepší. 60% (15.08.2016)

Režisér byl pro mě velkou neznámou a i po zhlédnutí tohoto filmu mám o něm hodně smíšené pocity. The Suffering je totiž opravdu velice zvláštním dílem, ve kterém jsem našel celkem dost kladů, ale i negativních věcí – což nám však bylo naservírováno v jakési podivné symbióze, která na mě skutečně udělala ve své finální podobě určitý dojem. Dala by se tu opravdu najít jistá „podobnost“ se Šestým smyslem, přesto si neodpustím rýpnutí, že se z tohoto tématu dalo vytěžit mnohem více. Hamilton je však teprve na začátku své režisérské kariéry a tak se třeba časem zlepší. Docela bych mu to i přál, protože jistý potenciál v sobě tento člověk bezesporu má. Asi nejvíce musím vyzdvihnout ponurost samotného místa. Jeho postupné prohledávání bylo sice dosti zdlouhavé a místy až nechutně nezáživné, ale režisér se nám vše snažil vynahradit několika lekacími scénami a do jisté míry i určitou porcí „bizarnosti“. Ne každý divák však bude ochoten přistoupit na jeho hru. Kameraman, zvukař i maskéři odvedli kus poctivé práce, kterou je potřeba ocenit, ale největší problém vidím právě v oné zdlouhavosti. Když už totiž začala atmosféra konečně gradovat, vždy přišel střih a na řadu přišla další nudná pasáž a tak to šlo pořád dokola. Úplným závěrem a „šokujícím“ rozzuzlením příběhu však zachraňoval, co se dalo. Z čehož mi tedy logicky vyplývá, že jsem právě shlédl průměrnou podívanou, která mě sice nedokázala úplně uspokojit, ale zároveň neodcházím ani nějak znechucený. Po psychologické stránce to byla občas slušná jízda, dramatických chvilek tu bylo taky dost a jako hororový fanda jsem se dočkal i místy solidní atmosféry a několika „nechutností“. Na druhé straně barikády tu byla již několikrát zmíněná zdlouhavost a hodně průměrný výkon hlavního hrdiny. O zbytečnosti některých scén se bavit už raději nebudu vůbec. 50% (29.05.2017)

LIVINGSHIT opět nezklamal. Ale abych pravdu napsal, tentokrát jsem dal na doporučenku od Psychora, prej toho největšího hororovýho exprda v naší (ale dost možná i v tý předaleký) galaxii. Dopadlo to však jaksi bezpohlavně. Je to časově trochu náročnější a vyžaduje si o něco větší koncentraci, než se na první pohled může zdát. V závěru se totiž vytasí se zajímavým vyústěním, které dost možná odtušíte už v polovině filmu, ale ten celkovej nápad neni vůbec špatnej. Vyškrtnout zbytečnou postavu černocha a víc se zaměřit na strašení (viz. dveře na půdu!), byla by to pecka. Takhle průměr. (09.08.2016)

Pozor, komentář je jeden velký nestydatý spoiler! Odhadce nemovitostí pracovně přijíždí na starobylé panství, jehož pán chodí v saténovém županu, trousí moudra o životě a do kláves varhan buší jako ďábel. Odhadce nemovitostí u něj potkávají samé podivné věci a nemůže vůbec odhadnout, co se mu to děje. Nestraší? Straší? Případně komu? Divák mezitím prožívá zkušenost shodující se s titulem filmu a hledá pozici, při které by tenhle nepříliš smysluplný očistec dokončil.. Kde Rob Hamilton nabyl to sebevědomí, že disponuje kvalitním materiálem na více než sto minut stopáže? Apropo, nesouhlasím s tvrzením starého pána, že Beethovenův Měsíční svit je ta nejsmutnější skladba - mně v tu chvíli přinesla jedinou radost.. (04.11.2016)