Rapsodie v modrém

Film jsem viděla po válce asi v r.1947. Jedná se o životopisný film skladatele Georga Gershwina. Nakolik pravdivý a nakolik upraven scénaristou a režisérem, to už dnes nezhodnotím. Vzpomínám si, že mě neuchvátil ani tak děj, protože "zamilovaných filmů" zde bylo z americké produkce do r.1948 habaděj, ale hudba byla originální a nádherná. Byl to klasický americký jazz ve formě klavírního přednesu za doprovodu orchestru. Ústřední melodie "Rhapsody in Blue" byla tak úchvatná, že jsem kvůli tomu viděla film 3x. (25.09.2007)

"Stejně jako vzácná květina, která kvete jen velmi zřídka, představoval Gershwin originální a vzácný fenomén" -- Leonard Bernstein. Nic lepšího se napsat nedá. Pro upřesnění - Dne 11. července 1937 George Gershwin zemřel během operačního zákroku, při kterém měl být odstraněn nádor na mozku. Přestože jsou ve filmu nepřesnosti, hlavně o jeho milostném poměru (Gershwin měl deset let poměr s vdanou skladatelkou Kay Swift), stojí tento snímek určitě za shlédnutí. (26.01.2015)

"Life is a lot like jazz... it's best when you improvise" - George Gershwin. Tento "pamětnický" (černobílý) snímek je doslova napěchovaný úžasnou hudbou americký skladatel George Gershwin, a už jen z tohoto hlediska je to lahůdka.  Film samozřejmě nezapře dobu svého vzniku (viz třeba delší pasáž beze slov, kdy za zvuků Gershwinovi světoznámé skladby Američan v Paříži sledujeme vznik této skladby během skladatelova pobytu v tomto městě). Dnes by se asi takto životopisný film natočit nedal, což platí i pokud jde o lineální způsob vyprávění pokrývající v zásadě celý Gershwinův umělecký život (chybí snad jen jeho angažmá na poli filmové hudby pro Hollywood). Tohle má samozřejmě dopad na celkovou stopáž, která je už skoro na hraně. Ale naštěstí, jak jsem už psal hned úvodu, je zde všechna ta nádherná Gershwinova hudba, která má tu moc vzbudit v člověku opravdu silné emoce. (17.11.2022)

O Georgi Gershwinovi jsem předtím nikdy neslyšel, a po shlédnutí tohoto filmu můžu vyprávět, jaký to byl borec a jak strávil život - byl velice ambiciózní a nechtěl, aby mu ani jeden den přišel nazmar. Vyprávění začalo hnedka jeho raným mládím a najednou "bum", a byl z něho o několik let starší pán. Aspoň něco z jeho "učení se na klavír" by se tam hodilo dát. Divné mi taky přišlo, že oproti svému otci třeba vůbec nestárnul, takže na začátku ho vidíme takového, jako na konci (v mých očích určitě). Snímek mě rychle vtáhl do sebe a já si pak mohl vychutnávat opravdu chytlavou hudbu, která nás provází celým filmem. Nejvice líbivá byla určitě scéna, kdy se hraje ona slavná "Rapsodie v modrém", kde jsem mohl díky kameramanovi obdivovat Georgovi rychle prsty (to bylo vlastně i v jiných scénách také), zajimavé pohledy na klavír - kdo viděl, tak ví o čem mluvím -, a také to, jak si lehce pohrával se světlem a stínem. Stopáž je celkem dlouhá a zkrácení by myslím neuškodilo, neboť během filmu jsem občas krapek ubral na pozornosti. Konec - respektivě to, jak umřel -, jsem se jaksi nedozvěděl, takže jsem si to musel najít - čistě ze zvědavosti (nádor na mozku, operace se nezdařila).... (20.07.2007)

Dobově tendenčně (;-) natočené životopisné drama se skvělým Robertem Aldou (a já si pořád říkal, odkud je mi ta tvář povědomá - jde o otce Alana Aldy - no tedy ta podoba! :-) v roli G.G.... A i když říkám tendenčně natočený - přesto jde o film, který ani po více jak šedesáti letech vlastně ani tak moc nezestárnul. Nakonec tak jako i skvělá hudba George Gershvina... P.S. Jakto, že zde není R. Alda uveden coby představitel hlavní role?! Faux pas v černém! (20.07.2007)