Pudr a benzin

Po premiéře a senzačním úspěchu Vest pocket revue ovládli Voskovec s Werichem repertoár Osvobozeného divadla. Do české kultury tehdy přinesli něco, co na divadelní scéně nemělo konkurenci. Vtip, lehkost, recese, výjimečná slovní ekvilibristika společně s talentem vytvářet texty a dobře zpívat záhy učinily z Osvobozeného nejnavštěvovanější divadlo v Praze. Tato skutečnost samozřejmě nemohla uniknout ani pozornosti zahraničních agentů. Proto se oba komici již v roce 1930 poprvé objevili na stříbrném plátně v českých pasážích americké Paramount revue. Prostředí filmového světa je zcela okouzlilo a nakonec inspirovalo k natočení vlastního snímku. Režii svěřili svému kolegovi z divadla Jindřichu Honzlovi a celé natáčení pak probíhalo pod záštitou francouzské firmy Gaumont, která mohla dodat i potřebné technické zázemí (byla nutná pojízdná zvuková aparatura). I při této svědomitosti, s kterou Voskovec a Werich přistupovali k celému projektu, je evidentní, že film postrádá pevnější dějovou linii. Oba byli odjakživa ovlivněni stylem němých grotesek a v tomto duchu se odvíjí celý film. Vedle stálých členů Osvobozeného divadla dostali ve filmu prostor i nové tváře, především půvabná Ela Šárková, do té doby neznámá neherečka. V rámci prvních zvukových let znamená PUDR nesporně přínosný celovečerní dokument (výstižnější označení mě nenapadá) a pro dvojici V a W výchozí podnět k další filmové práci. (17.11.2008)

Jedna z prvních zvukových komedií a zároveň typ komediálního filmu, který je vlastně docela jinou komedií, než se za první republiky běžně točilo. Jakmile je na scéně V+W, je to o čtyř až pěti hvězdách. Bohužel ale ve filmu vystupují i jiné postavy, které mají své pasáže a ty nejsou ani z poloviny tak dobří. Příkladem může jít Ela Šárková, která rozhodně hereckým talentem nesrší, ba je přímo amatérská. Jen tanec jí šel. To tuto komedii sráží minimálně o jednu hvězdu. Druhou hvězdu ubírám za scénář, který oproti budoucím pracím V+W je o něco více průměrnějším, než nadprůměrnějším. 65% (19.01.2022)

Ježkovy voči....první půlka je asi ve třech místech úsměvná, takže to ještě jakž takž jde, duo legendárních komiků sympatické, ovšem jinak je to po všech stránkách prachbídné, s výjimkou úvodních záběrů a hudby Jaroslava Ježka, která zachraňuje jinak naprosto příšernou druhou polovinu, která má v podstatě dnes už jenom historickou hodnotu. (24.11.2007)

Mně osobně přijde tento film nejblíž tomu, co ti dva v divadle dělali. Dělali samý blbosti s tímhle filmem se to má taky tak. Je tu ale pár hluchých míst, ovšem zase mnohem méně než v pozdějších filmech. Celý výlet do přírody a boxerské utkání je velká pecka. Závěr možná trochu pokulhává, ale za vidění rozhodně stojí všecko. 85% (21.12.2017)

Pudr a benzín je prvním filmovým okusem dua V+W v čase umírajícího poetismu a nutno říci, že jeho poetika jako by tímto faktem byla poněkud poznamenána. To dobré a humorné je produktem Osvobozeného divadla a geniálních poetistických hříček dvojice legendárních komiků (slovní hříčky z vestpoketky nestárnou, podobně jako skvělé písně s nazapomenutelnými melodiemi Jaroslava Ježka a stejně brilantními texty). Bohužel, divadelní skeče jsou pospojované hodně řidkými scénámi, které jsou naivní, ale ne vtipné, a stejně tak pokusy o zvukovou grotesku nepůsobí vinou neohrabané režie Jindřicha Honzla (divadlo není film, to je cítit až příliš silně) nijak oslnivě. Ale přesto se na tenhle film rád podívám, už jen proto, že je to jeden z mála kompletnějších vizuálních dokladů o podobě inscenací Osvobozeného divadla. Pozdější filmy i díky zesilující ideologickému podtextu představují formou i obsahem mnohem suverénnější díla. (22.06.2005)