Dům z písku a mlhy

Pomaly plynúci film o ľuďoch naviazaných na jeden dom .... Režijný debut režiséra Vadima Perelmana, podfarbený krásnou hudbou Jamesa Hornera a s vynikajúcimi hereckými výkonmi Jennifer Connely, ale hlavne Bena Kingsleyho, hrdého iránskeho plukovníka, ktorý sa po prevrate presťahoval do Ameriky. Pracuje do roztrhania tela, len aby zabezpečil životný štandard svojej rodine. Rodine, ktorú kladie vysoko na prvé miesto hodnôt svojho života. Rodine, pre ktorú spraví všetko na svete. Potom však príde tragický stret s bývalou majiteľkou domu na pobreží, kde si obaja obhajujú svoje pozície nároku na dom. Tragický záver nenechá žiadne oko suché. Viac snáď už ani nie je možné prezradiť, aby ste neprišli o výbuch emócií, ktorý vás určite zasiahne, pri sledovaní tohoto filmu ... 4**** (22.03.2018)

Komorní drama s dobrými hereckými výkony a silnými emocemi. Je pravda, že scénář je ke konci až zbytečně moc vyhrocený, ale nijak zvlášť mi to nevadilo. Fascinuje mě, že scenárista dokázal vytvořit takový příběh, kde chápete jednání a motivace obou hlavních rivalů. Myslím, že Dům z písku a mlhy je první film s Benem Kingsleym v hlavní roli, který jsem viděl a jeho výkon je vynikajicí, opravdu mě dostal. Jeho výkonu připisuji na vrub emocionálně nejsilnější scénu filmu ( nemocnice), kde se mi draly slzy do očí. Ovšem i Jennifer Connellyová je velmi dobrá a navíc i krásná. (24.05.2005)

V podstatě je to jedna dlouhá pomalá a ubrečená deprese, pojednávající a zbytečných, nadbytečných či blbých lidských chybách, o snech a tužbách, které jsou leckdy postaveny na krapet pokřivených nebo nepevných základech. Prostě je to o lidech, kteří se -nejen svým přičiněním- vmanipulovali svými chybami a chybami druhých do těžké životní situace. Snad jediná čistá a neposkvrněná duše v celém lidském příběhu, je právě oběť všemožných a smrtících kombinací oněch pochybení, íránský mladíček. Ostatní jednají na základě svých psychických problémů (Kathy), předsudků (policejní důstojník), bídných materiálních poměrů (plukovník), strachu z deportace (jeho manželka) ... Ale vesměs jsou to všichni jenom lidé, kteří umí odpouštět. A to je na tomto dílku veledůležité poslání. (09.11.2005)

Nemůžu si pomoct, ale jedná se přesně o ten žánr, který se v Evropě umí líp...Film byl pro mě zajímavý jako psychologické drama konfliktu dvou naprosto (ať už povahou nebo hodnotovým žebříčkem) rozdílných osobností a ve druhé polovině se už bohužel přiblížil (zejména když došlo na střílení a postavou mladého policisty) postupům tuctových amerických kriminálních thrillerů. Conellyová je jistě dobrá herečka, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že na natáčení si odskočila z jiného ateliéru-typově mi prostě na uklízečku nesedla... Přesvědčivý byl naopak Ben Kingsley a celá jeho perská rodina. Pokud chtěl Perelman představit svou Nicol byť i jen částečně jako oběť systému, na mě to nefungovalo. Byla pouze obětí vlastní lehkomyslnosti a jako s hrdinkou jsem se s ní nedokázal nikterak ztotožnit. Celkový dojem 60 %. (07.05.2007)

Krásný a dojemný příběh, ke konci bohužel nesmyslně dohnaný do nereálných (filmových) extrémů, které podle mě dost ubírají na autentičnosti. Perelman suverénně prokázal, že i s velmi jednoduchou látkou se dá obratně pracovat, a jeho podbízivá, oku lahodící režie si přímo říká o individuální ocenění. Avšak hlavní hvězdou večera není ukrajinský filmař, nýbrž krásná Connelly a, to především, úžasný Ben Kingsley, jenž zase jednou definoval přirozené a precizní herectví. Opravdu škoda, že se Perelman nechal nakonec tak strhnout zámořským trendem, podle něhož musí být filmové finále automaticky plné slz a okatého psychického nátlaku. Tady by to mistři herci jistě dokázali zařídit i lépe. 80% (09.01.2014)