Dům z písku a mlhy

“Ta žena si sem přišla vzít život. Pomůžeme jí. Synu, je to ptáče. Poraněné. Tvůj děda říkával, že když ti do domu vletí pták, je to anděl. Jeho přítomnost je požehnáním. Americké drama se sugestivní hudbou, jak má být. Dokonale hrající na nejskrytější struny divákových emocí, mozkomorsky vysávající jeho city až z nejhlubších skrytů duše. Hodná, vyléčená alkoholička, která vinou úřední chyby přišla o dům, na nějž se její milovaný otec třicet let dřel. Neméně kladný bývalý iránský generál a jeho žena a syn, ctící rodinu jako hodnotu nejvyšší a stavějící se stupňovanému nátlaku rázně, ale slušně, za všech okolností. To celé vyšponované do krajnosti pohledem do hlavně revolveru pomýleného amerického policisty, dříve vzorného otce rodiny a vynikajícího školitele, jemuž díky vzdávájí jeho studenti i na ulici v situaci víc než kritické. Všechno přeexponované, všechno přehnané. Filmu se rozhodně nedá upřít, že přes počáteční rozvláčnost se ke konci začíná dramatická linka výborně stupňovat a udržuje diváka v napětí až do samého konce. Nedá se filmu upřít, že vám nakonec řekne to, co máte vědět od začátku. Ne dům, ale lidé, kteří vás mají rádi, to je jistota. Když o ně přijdete, žádný majetek vám tuhle ránu nezacelí... “Tohle není můj dům..." Filmová výzva 2015 – filmy, doporučené uživatelem kajda.l (17.09.2015)

Na priemerný námet neprinášajúci zlomok kúzla sa dá okamžite a bez problémov zabudnúť. Do deja vás totiž vtiahne dokonale vypracovaná psychológia hlavných postáv, pomaly a pútavo plynúca réžia, prekrásna kamera a hypnotická hudba Jamesa Hornera. Všetky tieto aspekty vrátane hercov - talentovanej Jennifer Connelly a skvelého Bena Kingsleyho, vám na dve hodiny nedajú vydýchnuť a v závere len utierate slzy nad emocionálnym vyústením príbehu. Na film vás nepochybne prinúti myslieť ešte dlho po jeho zhliadnutí. Debutujúcemu Vadim Perelmanovi sa podaril zázrak. Malá dráma závislá na sile jednotlivých myšlienok, ktoré sú jej nepochybným pilierom. (21.12.2007)

Tento příběh měl skutečně oscarový potenciál, jenže ten byl rozmělněn přílišnou dávkou patosu v některých scénách. Teprve když se kolečka osudu patřičně rozhýbala, stal se i děj mnohem poutavějším. Jenže s tím souvisí další problém Perelmanova debutu – nerealistické (neboli přehnané) chování většiny postav během posledních minut. Zatímco zbytek děje se nese v realistickém duchu, v závěru jako by autor potřeboval rychle a efektivně „utít“ všechny rozpletené dějové linie, což se mu ne zrovna dvakrát povedlo. Každopádně, Dům je možná postavený z tak nedůvěryhodných materiálů, jakými jsou písek a mlha, přesto stojí poměrně pevně – někde mezi evropským uměleckým a americkým nezávislým filmem. 75% Zajímavé komentáře: k212, Niella, castor (01.11.2005)

Krásný a dojemný příběh, ke konci bohužel nesmyslně dohnaný do nereálných (filmových) extrémů, které podle mě dost ubírají na autentičnosti. Perelman suverénně prokázal, že i s velmi jednoduchou látkou se dá obratně pracovat, a jeho podbízivá, oku lahodící režie si přímo říká o individuální ocenění. Avšak hlavní hvězdou večera není ukrajinský filmař, nýbrž krásná Connelly a, to především, úžasný Ben Kingsley, jenž zase jednou definoval přirozené a precizní herectví. Opravdu škoda, že se Perelman nechal nakonec tak strhnout zámořským trendem, podle něhož musí být filmové finále automaticky plné slz a okatého psychického nátlaku. Tady by to mistři herci jistě dokázali zařídit i lépe. 80% (09.01.2014)

Nechápu, jak mi tohle mohlo tak dlouho unikat. Ještě teď nemám slov. Dechberoucí a neuvěřitelně silný snímek. Závěr a vůbec celá poslední půlhodina je něco, co mi v hlavě zůstane ještě hodně dlouho, na takový konec se nezapomíná. Famózní výkon Bena Kingsleyho, jehož obraz, kdy běží z policejní stanice do nemocnice, jen tak nevymažu. Výborná je zde také Jennifer Connelly. Snímek je o to více depresivnější, když si uvědomím, kam až vyústila jedna malá chyba. Děkuji Perelmanovi za mimořádný filmový zážitek. (20.12.2010)