Zabití posvátného jelena

Dokonale mimózní šílenost, která k (ne)dobru přidává artovou masturbaci coby přidanou hodnotu. A ve filmu se masturbuje i doslova. Poté, co se u Aronofskyho rozvinuly přemrštěné mateřské pudy, přidal se k áčkovým režisérům, kterým kvalitně mrdá v palici, i Yorgos Lanthimos, u něhož se pro změnu rozvinuly otcovské pudy. Jsme tak v podstatě svědky strastiplného příběhu špičkového a úspěšného kardiochirurga, kterého pojí s jistým mladíkem podivné, řekněme až posvátné přátelství. Vodí si ho domů, do práce, chodí s ním na procházky, nevynechá ani mladíkovo pozvání k němu domů, kde žije jen se svojí (oplzlou) máti. Tátu měl taky, jenže ten už je v pánu.Jak zemřel a že ho měl v péči právě doktůrek, to všechno vyplave na povrch. Doktorovo rodinné zázemí poznáme po všech stránkách, má manželku, s níž si užívá tak trochu úchylný sex, má dvě děti, je milujícím otcem. Přátelství s mladíkem nemá trhlinu, až dokud jednoho dne záhadně neochoří jeho dvě děti, a ten klučina by v tom mohl mít prsty. Pak se rozjede smrtící ruleta, z níž není úniku, dokud nepadne oběť nejvyšší. Režisér instruuje vše velmi pozvolna, pomalu až hypnoticky, za velmi zlověstného hudebního doprovodu. Chybou je film jednoznačně házet do hororového ranku, jeho chytře zákeřná a mnohdy až neuchopitelná mnohovrstevnost se brání jakémukoliv jednoznačnému žánrovému zařazení. A je to určitě jeden z nejpodivnějších filmů, jaký jsem viděl. Lanthimos má z pekla štěstí, že mu role v té bizarnosti vzali Colin Farrell (už podruhé) a Nicole Kidman, jejichž kreace jsou jednoduše špičkové. O něco hůře jsem pobral týpka Barry Keoghana, který mně osobně připomínal mladší verzi herce Joel Edgertona, kterého v suterénu před každým záběrem zpráskal boxer, následkem čehož mu opuchl oční prostor. Film to určitě není pro každého. Je to přímo obsesivní záležitost, v níž neuvidíte postavy upřímně se smát, nevykazují v podstatě žádnou radost, jde z nich depresivní chlad. Většina scén je postavena na specifických dialozích, pronášených (záměrně) nezúčastněnou formou, které už diváci důvěrně budou znát z předchozího Lanthimosova opusu "Humr". Netradiční kamera často snímá postavy hypnoticky staticky a zpovzdálí. Zapomeňte na tempo, dynamiku, vysvětlující doslovnost a racionální podstatu. Plazení děcek následkem choroby bylo hnusnější než detailní záběr na otevřený hrudník s tepajícím srdcem z úvodu filmu. A proč režisér zvolil pro svůj film netradiční název, když výskyt nějakého "dvanácteráka" nezaznamenáte, to už si jistě vyhledáte sami. Co třeba převedení řecké tragédie do netradiční filmové řeči, že. Zdráhám se napsat, zda se jedná o pozoruhodný film, nebo jen režisérovi excelentně ruplo v bedně. Pravda bude někde uprostřed. A přeci vám přeji s tímhle dílem (ne)příjemný hypnotický stav a pár spolykaných artových spermií k tomu. 7/10 (17.12.2017)

,,Operace se zdařila, lékař zemřel." Po Humrovi další skvělý zářez s Farrellem! Baladický příběh, pohanský rituál, oko za oko, vina a trest. Ochrnutí, odmítání potravy, krev z očí....smrt. Za divnými filmy netřeba až do Kanady, máme je i na našem kontinentu. Chladná Kidmanová se neváhá vysvléci, temný Keoghan si bez mrknutí oka vykousne maso z paže a zoufalý Farrell se marně dovolává pomoci. Volba je nevyhnutelná! Kakofonie děsí a klouzavá kamera odkrývá zvolna obrazy, které nevěstí nic dobrého. Nelítostné... (09.11.2017)

- General anesthetic? - General anesthetic. Opět divný námět/lidi/hudba, opět by se mi to mělo roz/hodně líbit, opět střelba těsně vedle (ha/ha), opět se podívám na další. (3,5*) _____ P. S. Viděly to spolu dvě osoby. Obě úplně stejně zapomněly, že už to viděly. Koukaly na to znovu. Každá scéna ultimátní déjà vu. Martine neser. (20.07.2022)

Ještě nedávno jsem jméno " Yorgos Lanthimos " neznal a dnes mohu říct, že se jedná o jednoho z nejoriginálnějších režisérů, který píše i skvělé scénáře. Z jeho filmu " Humr " jsem byl maximálně nadšen a i tady se ukázala jeho kvalita. Je to opět ujeté, ale na druhou stranu velmi promyšlené. Má to sice hodně pomalý rozjezd, ale to jakým směrem se film ubere po 40min mě fakt dostalo. Colin Farell opět hraje na Oscara a Barry Keoghan je tak věrohodný, že je na pěst. Nicole Kidman také musím pochválit. Myslím, že Y. Lanthimos má nám ještě co nabídnout. Co říci na závěr: Alicia Silvestone, už dávno není " Batgirl ". Bohužel. (26.12.2019)

Jsem poměrně dost v rozpacích, co s tím. Za prvé já jako nehororka jsem si to pustila s vyděšenýma očima, co mě čeká. To jsem byla asi tak minutu hned po titulkách. A pak nic a nic a nic, pouze lékař, milující manželka, hodné dětičky a Martin, který je navštěvoval. Dalo se celkem brzy vyvodit, co tam hraje za roli a proč, tak jsem se pomalu prokousala k závěrečnému finále, kde se to malinko pohnulo. Myslím, že ten kdo vybral herce do role Martina, si zaslouží pochvalu, protože ten kluk to hrál tak přesvědčivě hnusně, až mně bylo zle. V mých očích byl v tomhle případě tahounem tohoto "hororu". Já to zvládla hravě a bez úhony na duši a to považuji za kámen úrazu. Přece jen jsem čekala něco víc. Působilo to na mě sterilně, nikdo z účastněných mně nepřirostl k srdci a ten horor nahoře bych vyškrtla. A nebo je tu druhá možnost, že já jako laik jsem ty kvality a hloubku filmu nepostřehla. Ono to snad u hororu ani moc nejde, nevím..................... (24.12.2017)