Mindhorn

Jako na houpačce. V jednu chvíli totálně ujeté s výbornými vtípky a v té druhá daleko za hranicí trpanosti. Ale ty povedené fórky převažují. Herecky fajn, ale docela mě překvapuje, kolik herců tu chybí a přitom nejde o žádná béčka. Třeba Andrea Riseborough, Steve Coogan, David Schofield a hlavně Kenneth Branagh, který se tu sice jen mihne, ale i tak. Chtělo by to doplnit. 60% (22.10.2017)

Snímek, který mi sedl jak svým humorem, tak celou zápletkou. Je to odkaz na staré kriminální seriály, které byly přitažené za vlasy, je to parodie na ně, ale jakoby i jejich oslava. Má to ten správný retro styl, což se mi líbí, je to místy opravdu hodně pitomé, což se mi líbilo ještě více. Jen mi pár minut trvalo, než jsem na tenhle humor najel. Ale pak už se jelo skvěle. (03.09.2017)

První půlhodina se mi díky ústřednímu nápadu zápletky filmové hvězdy v roli inspektora zapojeného do reálné policejní akce docela zamlouvala. Úvodní scény rozbalily (později již nevyužitý) potenciál zajímavého stylu pro film z částečně filmařského a televizní prostředí, rozjezd mi připadal celkem slušný a Julian Barratt v nejedné scéně jako celkem zábavný tahoun s osobitým komickým herectvím – nejvíc asi ve chvílích, kde ještě nejde o větší akci a tím poutavěji se oproti pozdějším scénám rozehrává. Párkrát jsem se celkem pobavil, ale postupně se sice pořád nijak světoborná, ale v pohodě koukatelná žánrová komedie z kategorie „neurazí, nenadchne, ale má čím zaujmout a pobavit“ pro mě stále více přesouvala na úroveň málo vtipného pokusu o parodii na thriller a do kategorie „neoslovuje, nebaví, příliš nestojí za zapamatování“... a čím déle trvala, tím se jí více asi přede mnou zalíbilo rochnit se v tomhle statusu dál. Inu, co se dá dělat, tentokrát se ke zdejší sbírce diváků nadšených proti davu z rozporuplně hodnocené svérázné komedie, nezařadím. [50%] (18.03.2024)

Minimálně od dob Sellersova Růžového pantera nemám rád koncept naprostého pitomce, který si neuvědomuje, jaký je pitomec, a nejenom, že dělá kolem sebe průšvihy jak na běžícím pásu (což má být zdrojem humoru), ale taky všechny okolo neskutečně prudí. (Vsuvka: Víc se mi líbí koncept posledních dvou Johnny Englishů - hlavní hrdina není až tak velký pitomec, dokonce mu to docela myslí, ale shodou okolností mu to ne vždy vyjde a z toho vznikají komické situace.) Proto mne minimálně první půlka tohoto filmu neskutečně lezla na nervy, protože jede podle toho prvního "růžovopanteřího" konceptu. Zatímco druhá půlka, zhruba od chvíle, kdy najde v obálce tu videokazetu, mne bavila velmi, neb jede už podle toho druhého konceptu, a je neskutečně zábavná (the best of je asi ta přestřelka na přehlídce postav a jejich rekvizit ze seriálů, které se na ostrově Man kdy natáčely), včetně komiksových závěrečných titulků. Navíc je tady spousta vtípků jakoby bokem, různých mrknutí okem na znalé, a dokonce Kenneth Branagh (v titulcích kdovíproč neuvedený), který si dělá prdel sám ze sebe, což mne taky docela pobavilo. (07.02.2020)

Ukázky a premisa solidně nalákaly na třeskutou zábavu, která se ale nedostavila. Mindhorn je mnohem umírněnější, než by se na základě tématu dalo čekat, což je rozhodně škoda, ale i jeho civilnější podoba dokáže vykouzlit několik dobrých fórů, ale nelze se zbavit dojmu, že se z námětu dalo vytěžit mnohem víc, než jen solidní zábava. (08.03.2018)