Bluebeard
Obsahy(1)
Jsme svědky velké pohádky. Velký princ si bere svoji osmou ženu a bere ji na svůj hrad. Musí odjet a tak jí dovolí chodit téměř všude, kromě zakázané věže. Jeho manželka tam ale vstoupí a uvidí 7 zavražděných žen. Když se pán vrací, zjistí to a chce s ní skoncovat jako s těmi posledními. Princezna je ale mazaná, zavolá pomoc a pan Melies v roli kavalíra je zapíchnut. (RadimFišer)
(více)Recenze (20)
Jeden z prvých vážnejších veľkofilmov Georges Mélièsa, už len vzhľadom na dĺžku minutáže. V režisérovi driemal režijný talent a pomyslieť si čo by natočil vo svojom vtedajšom veku a zdraví o 20-30 rokov neskôr, s primeranejším rozpočtom ku takýmto látkam, môže byť rovnako špekúláciou s ríše fantázie. ()
Velmi dobře zpracovaná pohádka o Modrovousovi. Ten si díky svému finančnímu zázemí vybere již osmou manželku a odvádí si ji na svou pevnost. Vzápětí však musí odjet. Zdůrazňuje, že jeho žena smí jít kam chce jen do jedné místnosti ne. Prozřetelně jí dá ovšem klíč i k ní. Netrvá dlouho a je tu ďáblík pokušitel. Číslo osm nevydrží a vleze dovnitř. Naskytne se jí hrůzostrašný pohled. Sedm minulých žen je tu oběšeno vedle sebe. Leknutím dotyčná upustí klíč, který se zašpiní od krve. Objeví se dobrá víla. Žena se snaží klíček vyčistit, ale marně. Pán domu se vrací a rozhodne se že vykoná stejný trest. Ženuška ho ovšem ještě přemluví, že se musí jít pomodlit a on tedy souhlasí. Ovšem je to liška všemi mastmi mazaná. Z vrcholku věže zavolá na pomoc chrabré muže, kteří Modrovouse zapíchnou. Díky tomu je kletba zlomena a ostatní manželky ožívají. ()
Modrovous (škoda, že alespoň ty jeho vousy nebyly kolorované) měl již sedm manželek, které všechny zmizely za podivných okolností. Nikomu to ale nevadí, protože je velmi bohatý. Má pytle zlata, truhlice šperků - díky svému bohatství nemá problém se oženit po osmé, dojde k podepsání manželské smlouvy a vzápětí již následuje prohlídka Modrovousovy kuchyně, kde se chystá svatební hostina, a hostina samotná. Jednoho dne musí Modrovous odjet na předlouhou cestu. Své manželce dá obrovský svazek klíčů ke všem dveřím zámku. Může jít kamkoliv, kromě jediných, kam je to zakázáno. Manželka se pro jistotu ani neptá, proč tam nesmí a jen zamává modrákovi na cestu. V tu chvíli Méliès rozjede své triky, když z knihy vyletí čertík jak z krabičky a začne nebohou nevěstu lákat na temnou stranu síly. Když jí upadne klíč do kaluže krve, ví, že je vše ztraceno. Věděli to i diváci v roce 1901? Snad jim to nějaký vypravěč stojící v kině vysvětlil. Úplně stejně, jako v o dva roky starší Popelce na hlavní hrdinku ve snové fantazii útočily hodiny oznamující půlnoc, zde odolává protagonistka útokům fantazijních klíčů zašpiněných od krve. Kromě toho zde dobrá víla přijíždí na scénu dveřmi v podlaze stejně jako v Popelce. A do třetice stejně jako v Popelce film končí odhrnutím kulis, za kterými se nachází všichni herci z filmu. Ve výsledku je tento film skutečně mnohem inovativnější, než třeba Cesta na měsíc, kromě propracovanějšího příběhu zde herci hrají i jinak, než jen divokým gestikulováním, a režisér se zde mnohem méně spoléhá ne triky, ale více na vypravěčství. ()
Skvěle propracovaný příběh Modrovouse,stylizovaný do středověkého prostředí.Klíč(viz Tsunamiho koment),který žena dostala od muže musel být kvůli Meliesovu natáčecímu stylu neobvykle velký(asi od lokte ženy k prstům),proto s ním občas manipuluje trochu neobratně.Svou roztomoliou pohádkovostí si film v ničem nezadá se současnými pohádkami ,ba je i dokonce předčí.Jinak ve všech směrech typicky meliesovské dílo. ()
Tam, kde Georges Méliès začínal, jiní za mnoho let po něm končili. Na prostoru 9 minut natočil pohádku s prvky grotesky. On si za to Modrovous vlastně mohl sám, kdyby tak nezdůrazňoval, kam žínka nemá lozit, zřejmě by ji tak nenalákal. A hned jí pro jistotu vrazil do ruky klíč. Ještě ani nevyčpěl a ženuška si to už hrnula do věže. ()
Tak stará pohádka a už má slušný děj. Jednoznačný přínos do světa filmu. ()
Hezká francouzská lidová poudačka o sériovém vrahovi, kterak osmou oběť nezabil. ()
Klasický Méliès ve své standardní podobě a groteskně pohádkový příběh o Modrovousovi. Povedly se zejména skvěle výtvarně nastylizované kulisy. Škoda jen příliš dobře laděného závěru, když na IMDb čtu v kolonce žánr "horror", čekal bych přece jen něco chmurnějšího - nebo více stop-triků. Ale je potěšením se stále znova setkávat s Mélièsem a jeho partnerkou Jeanne d´Alcyovou a dívat se, jak jim to spolu ladí. I v pohádce. ()
Příběh je základem úspěchu. Každý obraz má přimo učebnicovou dekoraci a dokonalou kompozici. I dobrý příběh jde beze slov... ()
Tak máme tu už ozaj väčší príbeh, na tú dobu čas okolo 9 minút bol veľmi veľa. Film využíva alegóriu, ale aj zaužívané autorove znaky jeho filmov. Má horší vizuál a slabší dej, ale na tú dobu sa na to dalo pozerať, je to taký pohodový priemer. ()
Hezký kulisy a kostýmy, ale jinak nic moc. Z těch všech Meliesových filmů, co jsem dneska a včera viděl je tenhle asi nejslabší. ()
Ač jde vidět, že se jedná o papírové kulisy, tak i tak tento snímek musel dát sakra zabrat. No a prostě typická ženská, dá jí klíče od všech dveří na hradě a jen jedny jí zakáže. A co udělá zvědavá baba? Jako první se chce podívat do zakázaných dveří, i když chvíli váhá.. pak přijde ale na scénu ďábel nebo někdo takový ďiblík... prostě postava, kterou měl Mélies obzvlášť rád, jak to tak vypadá.... no a ženská už je ve dveřích. Jedná se ale o docela hororový snímek, jak tam visely ty ženy a docela i brutální, jak ji vláčel z těch schodů a házel s ní o zem. K vidění zde: https://www.youtube.com/watch?v=9aj41N5ET5Y ()
Kdo by neznal pohádku o Modrovousovi neboli o třinácté komnatě, o tom, že když vám někdo řekne, abyste někam nechodili, a vy tam půjdete, tak možná zjistíte něco, co nechcete zjistit (nechápu, proč podle toho pojmenovali zrovna tamten debilní televizní pořad)? Tento kousek ze sbírky bratří Grimmů pokládá Neil Gaiman zcela oprávněně za jednu z nejděsivějších pohádek (já mám radši tu o Pískařovi, ale Modrovous je taky dobrý). Tuto versi natočil zakladatel kinematografie Georges Melies, a Modrovousův, respektive Barbebleův zámek ukázal v takových těch bizarně přepychových kulisách, které dnes už v divadle neuvidíte, protože jsou pro dnešní divadla moc divadelní). Nezvyklá je relativní dějová bohatost a vícevrstevnatost filmu, Melies zde ukazuje spoustu detailů, které se k samotnému příběhu nevztahují = už tady se opájí bizarností scén (třeba ta v kuchyni), místo aby se omezil na strohou narativní linii (jako to udělal třeba v Cestě na měsíc). Zvláštní je i forma: krátkometrážní film je to jen stopáží, zato obsahem, stavbou a stylem je to v podstatě dlouhometrážní film na ploše deseti minut (obdobně Luigi Pirandello odmítal označovat své povídky ze sbírky Noc za povídky, ale za "třístránkové romány"). Navíc je to oproti jiným meliesovkám velmi dramatické, členěné, přesvědčivé. Není to jen film gest, za těmi gesty jsou i emoce... Překvapila mne také sice ne brutální, ale přesto dost emotivní scéna samotné třinácté komnaty. Scéna následujícího tance klíčů je pak zcela moderní, a ještě o sto let později by (pochopitelně v technicky stravitelnější podobě) asi platila za dost originální... Pro mne jeden z nejinovativnějších a historicky nejpřínosnějších filmů Georgese Meliese, mnohem zajímavější, než třeba Cesta na Měsíc. http://www.youtube.com/watch?v=WfUreFf5mIw ()
Mé hodnocení je ovlivněno tím, že vzhledem k absenci mezititulků jsem děj tak úplně nepochopil. Nezapomenutelné scény: čert, kterého jsem prvních pár minut považoval za brouka tesaříka; oběšené ženy v komnatě, jedna z nejtísnivějších podívaných, co jsem kdy viděl; Modrovous, ukázkově připíchnutý mečem na kamennou zeď, který přes to všechno ještě dlouho hejbe nožičkama a ručičkama. ()
Jsem hrdý na jednu z nejlepších pohádek minulosti, tak skvěle zpracovanou, že bych si ji mohl pouštět po jednotlivých obrázcích a při každém oněmět. Extémní je obzvláště ten poslední. Příběh o Modrovousovi je nádherný, působivý a předší mnohé dnes již prázdné a dějinně neezmapované pohádky, bez jakékoli historie. Tato pohádka se mu povedla. Melies u mě stoupl ještě výše ne je. Jeho hrdinná hra, tělesná komunikace nabírá plná plachtoví a ukazuje se jako pravý a zlý princ. Vzhůru k oblakům, vzhůru... ()
Konečně pořádný filmeček z té doby, a dokonce pohádka. ()
Jéé to je pěkná pohádka:-D Ale konec srandy jako film hroozně pěkné ()
A já si myslel, že Pyšná princezna je nejstarší pohádka, co jsem viděl. ()
S tím francouzským komentářem to jakš takš jde, ale fakt nechápu, jak tenkrát diváci z toho machání klíčem poznali vo co gou. Ale na svou dobu... Très bon ()
Moc pěkná pohádka o Modrovousovi, který si doma dělal sbírku manželek, ale ta poslední se mu nevyplatila. Meliés si krásně hraje s triky, ty nejlepší si krade sám pro sebe a svou postavu ďábla, jako je vyskočení z knihy a nenápadné mizení ze scény. ()