Finální ukrutnost

Oproti predchádzajúcim dvom dielom je to značný krok späť. A je to v zásade logické. Hybné figurky, ktoré spôsobili domino efekt zrád a intríg boli zničení koncom druhého dielu. Toto bolo len akési vyprázdňovanie ľudí, ktorých sme nepoznali z toho komplexnejšieho hľadiska a ktorý v zásade držali spolu viac ako tomu bolo u postáv z predchádzajúcich dielov. Otomo je stále majster hoci na jeho rezanicu musíme zase raz čakať. Zostáva ale z toho taká zvláštna pachuť nenaplnenosti čo ma trochu mrzí, lebo predchádzajúce dva dieli považujem v rámci žánru za skvelý zárez. Možno sa nevyplatilo to čakanie. Boh vie. Každopádne sa to skončilo a som zvedavý čo Kitano naservíruje nabudúce. (01.11.2018)

Třetí a závěrečný díl už mě nepobavil tak dobře jako oba předchozí filmy. Mohla za to naprosto nevýrazná postava nového předsedy pana Nomury ale i výrazně slabší děj. Otomo san se po druhém dílu změnil v Johna Ramba (ano, obličej tomu mocně pomohl), takže se se svým jediným pomocníkem stává hrozbou pro celou Yakuzu- jaká změna proti jedničce, která se mi zdála být mnohem reálnější. (08.01.2020)

A je tady závěrečný díl, který mi po nudné dvojce připadá jako parodie na sebe sama. Hlavní geroj, který vypadá, že je po mrtvičce, je stále největší mlátička a postupně si poradí se stále větší a větší tlupou nepřátel. U samopalové scény mě mrzí, že mu Kitano nevrazil do ruky kulomet ala Rambo, s tím nábojovým pásem přes ruku by to bylo dokonalé. Tak jak jsem byl shovívavý u jedničky, u trojky už nebudu... (17.08.2018)

Tak predsa sa mi podarilo bez výraznejšej ujmy na zdraví, absolvovať Kitanovu, naprosto frenetickú trilógiu Pobúrenie, aj s jej úplne záverečnou kapitolou, ktorá bola zo všetkých troch dielov, vari tou najslabšou, či povedzme zároveň i tou najrozpačitejšou, akú si vôbec dokážem predstaviť, skrátka, nevedel som sa dočkať toho, keď nastane definitívny koniec okolo protagonistu Otomoa v podaní Takešiho Kitana, z ktorého sa mimochodom, začala postupne vytvárať akási prehnaná 「karikatúra」, čo by som mohol rovnako prehlásiť aj o ďalších podivuhodných postavách, účinkujúcich v tejto mimoriadne『intrigovej ságe』, a so samými yakuzákmi na jej čele, pričom po dôkladnom uvážení, musím celkovo túto zložku podtrhnúť zrovna v tom zmysle, že by som sa jednoznačne bez nej celkovo『zaobišiel』, teda konkrétne v ponímaní ako celku, keďže na jednotlivých častiach som si začínal predovšetkým všímať ich klesajúcu tendenciu, čo napokon vyvrcholilo týmto scenáristickým (dejovým) gulášom, ktorý ma sprevádzal počas neuveriteľných 104 minút...! (15.05.2023)

Dvojka si ce navazuje na jedničku a evropský divák zvládající si pamatovat asijské obličeje dokonce pozná pár přeživších hrdinů z prvního dílu. Samozřejmě čas postoupil a tak všichni trochu zestárli. Yakuza ale dále vládně podvětí i se svými klany a rodinami. Starodávný zvyk řezat si prsty jako omluvu za cokoliv už nevyžaduje, nadále však netoleruje zradu nebo jakékoliv pochybení či urážku sousedních gangů. Tady to jsou Korejci. Přiznávám, že v jedničce jsem stíhal, ale tady jsem mírně tápal v tom všem kdo co a s kým. Bylo zajímavé sledovat jak z první urážky opět naroste vyvražďovací válka neuvěřitelných rozměrů jíž vévodí vskutku masové scéna v restauraci. Ať tak či tak, divák co neviděl jedničku ji v podstatě ani vidět nemusí. Za mně tohle bylo jen další stejně podané vyprávění jen s časovým odstupem a jinými mafiány. Opět jsem se spíše kochal luxusními interiéry a exteriéry japonských paláců všech těch předsedů a bratrů... S japonskými gangsterkami si teď asi dám na nějaký čas pokoj, celkem stačilo... Dávám za 3 pouta. * * * (26.10.2019)