Punishment Park

Punishment Park je takovou mockumentární etudou o tom, proč autentický levičák musí být vždy před státním apáratem na pozoru, protože stát je instituce s monopolem na organizované násíli a teror. Film se skládá ze dvou segmentů, mezi kterými přeskakuje. První je soud, druhý trest (Punishment Park - několikadenní štreka pouštní pustinou s vojáky v týlu a směrem k americké vlajce). Soud si nic nezadá s válečnými soudy, trest si nic nezadá se léčebným závěrem 1984. Herci jsou většinou neherci a ve fiilmu reprezentují skutečně své politické názory (oběti i soudci), je očividné, že byli vybráni schválně podle jejich vzhledu (podobnost s Jerry Rubinem, Bobby Sealem), film působí opravdu pekelně realisticky (uvedení v Dánsku vyvolalo pozdvižení, protože si někteří mysleli, že je to realita) a nejspíš proto je až příliš přesně vymezeno dobro a zlo, tak už to holt při radikalismu na obou stranách bývá. Je opravdu fascinující, jak je Punishment Park nadčasový, s dnešními koncetráky, Patriot Actem atp., při jejichž schvalování se USA tváří jako systém jedné strany - ačkoli obnovení Patriot Actu teď trochu drhne. (16.03.2011)

Doslova genialna studia o mediach - ci uz verejnopravnych alebo aj sukromnych - ktore sa snazia odvadzat pozornost od zavaznych spolocenskych problemov smerom k banalitam, ba dokonca niekedy az k nepodstatnym hlupostiam. Vo filme hraju neherci, a taxi mozu slobodne reprezentovat svoje nazory. Rezia je vyborna, vycibrena a vidno ze sa rejza pohral s kazdou jednou scenou. Dialogy su doslova vynikajuce, uz dlho som nepocul tak perfektne reci. A pacilo sa mi aj to, ze dej filmu sa odohraval bud vcera, alebo sa odohrava zajtra alebo mozno aj o 5 rokov. Pre mna suverenne najlepsi Peter Watkins : 98 % (09.07.2016)

Naprosto perfektní radikální filmový dokument, jenž vás nechá snadno zapomenou na to, že sledujete fikci, jelikož její zobrazení nemusí být tak vzdálené aktuální skutečnosti a to nejen v dobovém kontextu, ale i v kontinuitě dějin ve vztahu k současnosti. Nadčasovost filmů je pak důležitá zejména v době, kdy člověk lehce propadne banální představě o rozdělení světové moci na hodný západ a zlý východ, tedy je dobré pamatovat na to, že jsou všichni pěkný svině a to jak ti kteří se ani netají tím, jací despotové jsou, tak i ti co se nestydatě schovávají za roušku demokracie, kterou v sobě sami popírají. Watkinsův film vás nenechá ani chvíli v klidu, kdy během krátké projekční délky trýzní diváka absurdními soudními procesy vedeny odpornými sluhy estabilišmentu, ale ještě trýznivější jsou samozřejmě scény druhé skupiny, která se již v Punishment Parku pohybuje. Tu stíhají ti nejnižší, nejprimitivnější ruce systému, tedy fízlové kteří jsou naprosto perfektně ztvárněni neherci, jež jim dodávají děsivého buranského přesvědčení nahánějícím husí kůži. První zkušenost s režisérem, nemohu se dočkat dalších filmů. (19.09.2022)

Díky (či vinou) Watkinsova dokumentárního stylu je tento film velice nepříjemný, neboť při jen trochu pozorném sledování tohoto mizí takový ten distanc „je to jen film“. A díky tomu, že zde hrající neherci reprezentují své vlastní názory (tak byli režisérem vybráni), jsou tyto neherecké výkony tak působivé. Je snadné si představit, že zde začaly fungovat stejné vztahy jako u Stanfordského vězeňského experimetu, který shodou okolností (není-li to synchronicita) proběhl stejného roku. Tento film je dílo prorocké, vždyť ten nechutný voyeurismus, který je zde presentován, je nyní tak zpeněžen ve všech těch reality show a stále sílí. Nemáme vlastně právo ofrňovat se nad starověkými Římany s jejich hrami v cirku, nejsme lepší. A nelze nevzpomenout na jiné vlasatce perzekvované domorodým normalizačním režimem jen o pár let později, tedy The Plastic Peple Of The Universe konkrétně a underground obecně. Vždyť ti kdo je soudili, byli tak podobni těmto soudcům v tomto filmu, podobné opory společnosti, které chtějí „ pořádek a klid na práci“. Režimy na Východě i Západě si byly v leččems podobnější než by si samy přiznaly, ideologické rozdíly byly často jen dobovým a místním ornamentem. (09.08.2014)

Jakási utopická haluz složená ze dvou do sebe sestříhaných, ale ve výsledku na sebe navazujících příběhů, kdy jeden vyobrazuje jakýsi polní vojenský soud s bandou dost hipízackých protestantů a druhý pak zachycuje průběh jejich trestu, čímž je něco jako pochod smrti přes nehostinnou poušť s vojáky v zádech. Jde o totalitní téma, které má mít znepokojující charakter, ale na mě film moc nezapůsobil. Pro zvědavce OK, já bych do toho znovu nešel. 60% (17.06.2013)