Ten prokletý obrněný vlak

Jedna ze dvou inspirací (druhou je Tucet Špinavců) pro Tarantinovy Hanebný Pancharty  z roku 2009. Nutno tomuto filmu přiznat dobrý filmový námět a kvalitní závěrečnou akci plnou praktických efektů (bullet hit squibs, kaskadérských kousků, opravdových lokací i miniatur). Ta byla lepší, než jsem čekal a je rovněž hlavní kvalitou filmu. Pravděpodobně proto s ní je spjat název, pod níž byl film v Česku uváděn... Já se většinou snažím hodnotit ve srovnání s tím nejlepším a nejhorším, co znám a co si dovedu představit. Zde budu srovnávat onou tarantinovkou, protože na tom lze snadno ukázat kvality a nedostatky. Samozřejmě by šlo ale říci: "Na svou dobu a na Itálii dost dobrý." Tak tedy: Tarantino je skvělej scénárista, tudíž jeho Bastardi fungují lépe po narativní stránce i co do postav, jenže jsou velmi povahově výrazné, bohatě nahláškované a obvykle jim lze přiznat velkou míru showmanství, protože mají ve zvyku vést rafinované monology. Někteří lidé vyčítají pozérství tarantinovkám a já chápu, na co poukazují - je to velká exhibice, avšak jemu to projde, protože to nepodcení, nýbrž prokreslí, promyslí a ona exhibice bývá pak natolik rafinovaná, zábavná a spektakulární, že mu to vyčte jen suchar či debílek nebo prostě někdo (xxmartinxx), kdo si nejspíš zapomněl seřídit vkus. Pokud koukáme na zábavnostně orientované filmy, v nichž vystupují drsní hrdinové, co to mnohým nandají, tak tam nějaká míra pozérství vždycky bude. Lze se tím však nechat svést, pokud je to dostatečně odměňující. Castellariho Bastardi však tací nejsou, i když by být chtěli a ideálně i měli. Tento film však je příliš hrubý, neotesaný, horkou jehlou ušitý (viz ta zbytečná romance), levný, pozérský a scénáristicky jednoduchý...  Hrdinové jsou vyděděnci armády, dezertéři, drzí hajzlové, co mají vše na háku a musí se protloukat mezi nácky a spojenci. Jsou zde všechny predispozice k tomu si je oblíbit, ale přesto se u mě tak nestalo. Nebavily mě oni, jejich podvyživené hlášky, nebavila mě ani dynamika mezi různými členy. Díky tomu si mě film nikdy pořádně nezískal a já se jím prokoukal bez pociťovaného napětí v důsledku nezájmu o to, jak to dopadne, i bez jakékoli citové odezvy. (19.12.2023)

Aneb jak Němci přišli o V2. V tomhle filmu střílí Nácky i prakem :-)) Ale teď k věci: Tohle mohl být buďto výborný válečný film se skvělým námětem, nebo dost dobrá akční parodie. Ale dohromady to jaksi nefunguje. Vážně se tvářící příběh strašlivě sráží obrovské blbosti ve scénáří a chvílemi dost debilní hlášky nepříliš inteligentní bandy dezertérů (mimochodem, dabing Řitka video to teda moc nevylepšuje), jako parodie je to zase příliš strohé a umírá moc kladných hrdinů. Hudba působí místy komicky, když se snaží napodobit styl například Where eagles dare. S Dirty dozen bych to rozhodně nesrovnával, tam to mělo svůj vnitřní řád. Nečekáte-li příliš propracovaný scénář, ale máte rádi střílečky, může být tenhle film podle vašeho gusta. Můj Gusta ale není váš Gusta a proto takové hodnocení. (19.06.2008)

Enzo G. Castellari natočil velice zábavnou záležitost inspirovanou Dirty Dozzen a jinými válečnými/dobrodružnými snímky té doby. Spousta akce , hlášek , skvělých zpomalených sekvencí alá Peckinpah , hromada mrtvých nácků a sympatičtí anti-hrdinové ( Nejlepší je Fred Williamson z doutníkem v hubě , neodolatelný drsňák). Na Italskou produkci překvapivě velký rozpočet. Všude to bouchá a lítá jako na běžícím pásu. Dirty dozen po Italsku! (12.03.2008)

INGLORIOUS BASTARDS - Parta amíků válečných provinilců se dostane na svobodu, snaží se prostřílet stále ještě nacisty okupovanou Francií až na neutrální švýcarskou půdu. Tak se to ale semele, že skončí na misi ukrást německou superzbraň z obrněného vlaku. Tohle válečný béčko nabízí dobrou zábavu, slušnou přestřelku ve slow motion, 'bad motherfuckera' Freda Williamsona, nahý nacistky se samopaly, a pro mne osobně samozřejmě také srovnání s nadcházejícími Tarantinovými BASTERDS, tímto též inspirovanými. (14.07.2009)

Zabavil som sa nadmieru, logické lapsusy neriešil, pri priam vrcholných gymnastických číslach počas umierania na oboch stranách priam zvíjal smiechom a ako bývalý železničný modelár som ocenil záverečnú staničnú apokalypsu, kde sa dovtedy celkom v pohode zvládnuté snímanie scén rozsype aj s modelmi:). Béčko ako má byť, a je jedno či už chcené, alebo nie. (27.12.2009)