Moje sestřenice Rachel

Možná chyběla sem tam stránka - v románové předloze, a tak se improvizovalo... nenápaditě, dlužno dodat. Roger Michell si tak často vypomohl "mysteriózní" berličkou, která měla diváka sofistikovaně mást, ve finále s ní ovšem dostal naloženo na záda. Škoda, že se o učebnicových příkladech, jak se to nemá dělat, nemohu s ohledem na vyzrazení pointy více rozpovídat, aby si i ostatní tu nakládačku užili, tak se jen zmíním o kamerově hezky podaném životním prostředí i romantice bez chemie, jakož i standardních hereckých výkonech - zvlášť ze strany Rachel Weisz... až na letmou chvilku, kdy zaperlila změnou chování předváděčkou taliánského naturelu, skoro jako kdyby vzala roli své jmenovkyně melouchem. (08.09.2017)

Diváci, kteří rádi tápají a ještě dlouho a rádi bádají po závěrečných titulcích, co že jim to režisér naservíroval za neskutečně iritující píčovinu, co se v závěru zvrhla v ještě větší iritující píčovinu nedávající valný smysl, si film relativně užijí. Je zde přece charismatická Rachel Weisz, co umí utáhnout i slabší filmy, a dámskému publiku bude pasovat i málo známý Sam Claflin v hlavní roli mládence, který chtěl tak moc smočit ve své sestřenici, až se sám začal zmítat mezi životadárným orgasmem a teprve v plnoletosti, ve staré Anglii je to věk 25 let, objevené mohutné erekci, aby posléze zjistil, že žena, kterou tajně lovískuje i současně podezřívá z intrik, je divná kunda, hrající si na Černou vdovu, která, kdoví proč, padá bez zjevných příčin z útesu. Načež mladík lituje, že její jedovaté odvary nechlastal víc, neb na starém anglickém bělidle zavládne bez Rachel nuda a šeď. Převážně nudné, scenáristicky zmatené a režijně neujasněné je celé tohle psychologické drama, které při absenci atraktivních diváckých vodotrysků, působí jako rutině udělaný tv film. První hodinu se takřka nic neděje, druhá hodina už zvedá hladinu diváckého zájmu podstatně více, neb se v ní jednou romanticky šuká v chrpách a v kombinaci se soustavným popíjením servírovaných jedovatých odvarů, je divák natěšen, co z toho v závěru vyleze, a ono je to v závěru dokonale blbé, až k neuvěření. Zkušený Roger Michell už jen těžce z příběhu doluje romantiku, neumí ani namíchat chemii mezi ústředním párem, který k sobě prostě nikterak neladí, Rachel těžce zestárla, samotné venkovské sídlo, kde se příběh převážně odehrává, moc krásy nepobralo, navrch je to pekelná nuda. A závěr to celé zabil. Zbývá jen doufat, že román není taková bída, jako jeho adaptace. 4/10 (14.03.2018)

Frustrovaný fracek s hormony v kýblu odhalí svou tajemnou sestřenici. Doslova. A hlavní otázka zní – otráví Rachel dřív jeho nebo diváka? Unylý úsměv Rachel Weisz mě tady rozčiluje ještě víc, než že mi vyfoukla Daniela Craiga. Do kostýmního dramatu se ale hodí, vypadá, jak kdyby vystoupila ze starého rodinného portrétu. Jenže koho tyhle olejomalby ve skutečnosti zajímají? (26.03.2019)

Bylo to na HBO GO v poslední šanci, hraje v tom Rachel, tak jsem po tom hrábnul, ale moc oslněn nejsem. Především Philipovo chování mě sralo, přesně takový typ chlapů nesnáším, půlku filmu tam defacto profňukal, fakt nechutnej chlap. Jasně scénarista si s námi trošku hraje, ale nějak zvlášť mě to nezaujalo, snad kromě toho že Rachel černá sluší. (16.02.2019)

Po Rebecce byla Rachel vrchol tvorby Daphne du Maurier. Uměla psát výrazné ženské postavy (někdo by mohl říct mrchy), naopak muži jsou v příběhu spíše loutky a nemají moc drajv. Takže Sam Claffin odehrál v podstatě dobře roli rozhořčeného mstitele, který zkrotne v beránka během chvilky. Po zbytek doby už jen bečí a koulí očima, na víc nemá právo. Zbytek si ukradla Rachel, které sluší dobové šaty, jízda na koni, příprava čaje, hmmm. Příběh se odehrává v autorčině milovaném Cornwallu, kde jej naštěstí i natočili a to je asi poslední klad, který dokážu z těch 106 minut vyždímat. Navzdory Rachel Weisz to nemělo dumaurierovskou náladu, možná její duch nebděl nad scénářem a málo chodil strašit producenty. Mimo to ten konec... měl být zkrátka absolutně jiný. (21.01.2022)