Short Cut
Režie:
Jakub ŠmídScénář:
Petra SoukupováKamera:
Vidu GunaratnaHrají:
Jindřich Skokan, Julia Issa, Petra Špalková, Marta Vančurová, Martin Finger, Jindřich Žampa, Tomáš Bambušek, Filip Březina, Kateřina CoufalováObsahy(1)
Na krátko je drama o chlapci Jakubovi, který zjistí, že celý jeho dosavadní život byla lež. A jemuž nezbude, než okamžitě dospět a se ztrátou iluzí se vyrovnat, a nebo… skončit špatně. Pomoct mu nemůže nikdo. Ani matka, protože to ona mu lhala a tu pohádku o tatínkovi, který se mu nemůže věnovat, protože brázdí moře na zaoceánské lodi, si vymyslela. Ani otec, který na něj ve skutečnosti celý život kašlal a teď se chce starat, ale jen proto, že o něj jeho „opravdový“ syn z manželství nestojí. A ať je jaký chce, kapitán tedy rozhodně není. Ani sestra Pavlína, která je ve svých šestnácti též také prahu zjištění, že život je úplně jiný, než si ho představovala, a které to srdce zlomí úplně stejně. (Cinemart)
(více)Videa (1)
Recenze (52)
Amatérsky príbeh o faganovi, ktorý si vaše sympatie nezíska, a jeho sestre tlusťoške, tá okolo sympatií ani neprešla. Nepozerateľné, dejovo to nenormálne liezlo na nervy a slovné spojenie hluché miesto, ktoré sa tak často objavuje v recenziách filmu, je absolútnym odrazom kvality, ktorej sa divákovi dostane. Ten film by sa vlastne celý mohol volať Hluché miesto a nikto by nemohol nič namietať. ()
Další velmi milé překvapení v oblasti sociálních dramat, kterých má současná česká filmová kinematografie jako šafránu. Velkým kladem filmu je jeho sugestivita, která je zapříčiněna především civilním herectvím. Snímek věnuje dostatečný prostor pro uchopení vnitřního světa postav pro možnost navázání se na ně. Snímku se daří udržet napětí - do konce filmu mi nebylo jasné, jak se celý ten spletenec vztahů rozmotá a to právě proto, že jsem věřila, doufala a přála si – stejně jako postavy filmu. I přesto, že bychom mohli na snímek nahlížet jako na sled jednotlivých klišé, pak snad jen v případě, že bychom si odepřeli příběh prožívat – klišé zde tedy vystupuje jako zdání, neboť je demaskováno. To může demonstrovat např. obrovské odhodlání matky (byť na pokraji sil), která doslova svádí vnitřní boj, aby život její rodiny nekopíroval šablonu „těch lidí ze severu Čech“. Právě prostřednictvím její postavy, která si je dobře vědoma tohoto jakéhosi ortelu (tlaku), který jí visí každý den nad hlavou, vnímám příběh jako velmi skutečný. I to je vlastně odpovědí k jejímu jednání – potřeba chránit svou rodinu, mít vše pod kontrolou (a zároveň nebýt jako vlastní matka), aby se tohle celé nerozpadlo. Velmi věrohodná je i postava senzitivního Jakuba, který se cítí oprávněně oklamán matkou a sbližuje se se svým otcem, jehož ideál však bere za své. Proto hledá své místo – najednou nepatří ani tam, ani tam. Soukupová také otevírá i téma funkčnosti rodiny v postmoderní době – konkrétně soužití sourozenců, kteří mají jednu matku, ale každý jiného otce. Toho si velmi cením a bylo by skvělé, kdyby tento, čím dál tím častější společenský fenomén, prostupoval i jinými snímky. Pominu-li excelentní herectví Jindřicha Skokana s výmluvným pohledem, tleskám i skvěle postavené trojici dospělých herců Špalková-Finger-Vančurová. Dobrou volbou byla i tesklivá hudba v podání Květů. Snad jediné, co bych vytkla, je animovaný úvod, ve kterém nám Jakub představuje svou rodinu – nejen, že animace (a její hravá atmosféra) z celého filmu mizí, ale mizí i vypravěč. Ale možná to byl záměr … ()
Prezentace života v nižších patrech společnosti dává smysl, ale chtělo by to nějakou přidanou hodnotu. Stejně tak se můžu postavit před libovolný panelák s popcornem v ruce a po hodině pozorování smutných příběhů budu logicky konstatovat, že to tam stojí pěkně za hovno. Po herecké stránce je to však obstojné. ()
Tento výsledek mě opravdu mrzí. Mám ráda knihy Petry Soukupové, četla jsem všechno, co vydala, takže myslím, že mohu dobře posoudit, zda se film dle její předlohy povedl. No, nepovedl. Za prvé, film je průměrný i sám o sobě, bez ohledu na předlohu (nelogické chování hrdinů, kteří jsou všichni, snad až na Špalkovou, nesympatičtí, nemožnost vcítit se do hlavního hrdiny, zkratkovitost, plytkost). Za druhé, je to tak strašně dramaturgicky nezvládnuté, Soukupová má charaktery hlavních hrdinů většinou do hloubky zmáknuté, čtenář chápe, odkud se berou jejich pohnutky a myšlenky, a to její postavy rozhodně nejsou tak stupidně ploché jako v tomto filmu. Naopak, i ty "zlejší" či ne úplně štastné charaktery, o kterých píše často, vykresluje komplexně. Tohle tady strašně chybí. Tady se chovají všichni nesmyslně, hlavně děti, ale dost často i dospělí, jako banda kreténů. Jasně, puberta i prepuberta je hrůza, ale v životě většiny psychicky zdravých lidí i během těchto období bývají světlé chvilky, tenhle film neukazuje ale nic jiného, než trápení a frustraci hlavního hrdiny (a tím pádem i celé rodiny) a jeho pře s ostatními členy rodiny, včetně babičky, u které se asi tvůrci nerozhodli, jestli má být postavou kladnou, nebo nikoli, protože nejdřív bába svým chováním každýho štve, včetně diváka, aby se pak ukázalo, že je to vlastně laskavá a moudrá paní a že teda asi nijak nepochybila. Jenže Soukupová by tuhle komplexnost vlastností dokázala vykreslit přirozeně a uvěřitelně. Tady si člověk prostě říká, co to je, sakra. A nechápu, proč se ten hlavní kluk chová jako totální spratek, šikanované děti z "chudších" poměrů (píšu s nadsázkou) mají opačné tendence. Člověk s ním těžko může sympatizovat, když se POŘÁD chová jako rozmazlenej fakan. Kéž by se někdo jiný chopil třeba jiné z knih Petry Soukupové a zfilmoval/a by ji s citem pro psychologii, se schopnosti vystihnout reálné životné situace, což je jejímu stylu vlastní. ()
Galerie (24)
Zajímavosti (3)
-
Snímek se kromě ateliérových scén z Kavčích hor natáčel i v Ústí nad Labem, Děčíně, Mělníku, Kralupech nad Vltavou a Neratovicích.
(rakovnik)
- Komorní snímek vznikl podle jedné ze tří povídek knihy „Zmizet“, za niž Petra Soukupová dostala v roce 2010 cenu Magnesia Litera. [Zdroj: Deník.cz] (Duoscop)
- Brněnská kapela Květy spolupracovala na hudbě k filmu. (Iamthewalrus)
Tak jsem se konečně dočkal, že ČT tenhle film z května 2018 (!!!) konečně odvysílala. A jak jsem se bál - nebylo moc o co stát. Film je plný hluchých míst, nevysvětlených věcí (Kde teda makal ten otec? Na lodi? A tam má noční směnu, jo? Když žije a maká v Česku? A jak to dopadlo s tou šikanou? Kam ti kluci, co ho šikanovali, pak zmizeli, to jenom proto, že se už tolik nehodili do příběhu, se Šmíd na tuhle příběhovou linii vysral a nechal ji otevřenou? A ta babička, proč u nich tak dlouho byla, kde vlastně bydlí, to se nebála o svůj dům, když strávila pár týdnů bůhvíproč u dcery? Já chápu, že tam měla roli postavy, která se v té vší depce snaží vše nějak vyřešit i když to její rodina vůbec nechce, ale i tak... A ten přítel Jakubovy sestry, proč na konci udělal to, co udělal? a je toho i víc, jen to nechci vypisovat všechno, i tak je toho už dost. Postavy jsou jenom stereotypní šablony kterým však chybí nějaká uvěřitelnost (otec je takový "typický český chlap", co jenom chodí na fotbal a chlastá, ale jiné motivace či zájmy v životě nemá (takových ale v realitě zase tolik není, jak si někteří lidé mylně myslí), Jakub taky pořádně neví, co od života chce, taky nemá skoro žádné zájmy...), jsou odfláknuté i po psychologické stránce (teď jsem si se slzou v oku vzpomněl na Hanbu, kterou jsem včera viděl... proč tak málo filmařů umí své postavy rozebrat pořádně psychologicky?) scénář je plný děr, za tu hodinu čtyřicet pět se toho stane a vyřeší strašně málo, přitom za celou dobu se mohlo rozjet a dořešit mnohem víc. Po filmařské stránce taky žádná sláva, sice depka je to slušná, je to i správně šedé, ale kamera se neustále a otravně hýbe a v mnoha scénách by potřebovala stativ (a ne, pocit realističnosti to nevyvolává), herecké výkony jsou slabé a nebo otřesné (hlavně teda u Jindřicha Skokana, který celý film má jenom jeden jediný výraz a pořád se tváří jako debil - a ten, co hrál jeho otce, taky stál za prd), dialogy jsou naprosto nepřesvědčivé, než se Jakub seznámí s otcem, strašně dlouho trvá, než se tak vůbec stane... A taky nechápu, v jaké době se to odehrává, protože všichni žijí v domácnosti bez televize a počítačů (otec ho sice má, ale vůbec nepoužívá), nikdo nepotřebuje mobily... Hlavně jak tam nebyla jediná hezká budova, samé hnusné hnědé kostky, jsem pojal podezření, že se to odehrává v postapokalyptické budoucnosti ve které se společnost nějak trochu zotavila. On ten film chvílemi je jak z nějakého jiného světa, ve kterém se všichni chovají strašně divně a je to hlavně tím, že tomu filmu chybí nějaká uvěřitelnost. Přitom námět samotný by v rukou někoho talentovaného mohl dopadnou dost dobře, ale v rukou Jakuba Šmída, který zatím natočil jenom Laputu (která je úplně o hovnu) a dva homosexuální videoklipy, které když si pustí normální heterosexuál, tak ho nedokouká a ještě se mu udělá blbě, tak se žádný skvělý film čekat nedá. Sice jsem trošičku doufal v zázrak, ale ten - u českých filmů skoro jako vždycky - nepřišel. A podle mě to není jen jeho vina, protože jestli scénář napsala autorka předlohy, tak tu předlohu snad ani číst nechci, jelikož bude taky plná hluchých míst. Ale vyhrála Magnesii Literu, bacha, takže se do mě za tenhle názor někdo možná pustí. Každopádně, Na krátko ode mě dostává slabé 2*, za námět samotný, za SPOILER happy end (od začátku filmu jsem čekal, že se Jakub na konci zabije, naštěstí ne) KONEC SPOILERU a za autobusové nádraží v Mělníku, které mi vrací moc hezké vzpomínky. A vlastně to se mi na celém filmu líbilo nejvíc. I když se mi to nelíbilo, i tak jsem rád, že jsem to konečně viděl. Slabé 2* () (méně) (více)