Šarlatové písmeno

No jo, no jo. Tuším už, co si o mně pánská část myslí. Ale když todle je pro mě romantika toho nejtěžšího kalibru. Miluju historické filmy, miluju nekonvenčnost, miluju Garyho Oldmana... Copak mohu dát něco jiného než 100%? A pokud i Vy milujete to samé co já, pak není vskutku co řešit.:) PS Malý princ měl pravdu, správně vidíme jen srdcem. A tento film je pro mě holt takovou srdeční záležitostí... (11.04.2009)

Je toho tu prostě moc. Tvůrcům evidentně nestačilo komorní drama obsažené v Hawthornově knize (holt z komorního dramatu velkolepý spektákl neuděláš) a tak se rozhodli příběh trošku "opepřit". Takže se sem přidalo čarodějnictví, téma střetů s indiány, naťuklo se i otroctví a aby toho nebylo málo, ještě necháme Hester málem znásilnit. No a na konci samozřejmě typický americký happy end. To vše pěkně zabalené do kýčovitého baličáku bez i jen špetky nadhledu. Možná je dobře, že na rozdíl od knížky nedostala více prostoru malá Pearl, i když v knize byla mojí nejoblíbenější postavou - to už by byl úplný galimatyáš. Připočteme-li, že Demi Moore místo hraní hlavně ukazuje pěkně oholené nožky či vytrhané obočí, sympatický Oldman a úžasně odporný Duvall to prostě nevytrhnou. (19.03.2011)

Přestože se tento film nedrží striktně předlohy, což je patrno především na konci, je tu to hlavní, na co Hawthorne ve své knize poukazuje. Lidská zloba, závist a strach z neznámého jsou v puritánských postavách ztvárněny velice dobře a podobně jako v Čarodějkách ze Salemu mi nahání hrůzu, jak se dají lidé zmanipulovat. Ovšem je to i příběh lidí toužících po svobodném životě, skutečné pravdě a samozřejmě i lásce. Hester je v podání Demi Moore přesvědčivá a Gary Oldman jako reverend Dimmesdale okouzlující, takže navzdory svému obdivu ke knize si ten romantický závěr vždycky přeju. K tomu vhodný hudební doprovod Johna Barryho, jehož melodie jsou zde sice občas předvídatelné, ale krásné -> vřele doporučuji přečíst knihu, třeba při poslechu soundtracku. (30.12.2003)

Zakázaná láska zaradená do čias puritánskej Ameriky, keď ešte sme mali otroctvo a kde indiáni bojovalo o svoje právo na územie, tradície, náboženstvo. Veriaci človek som, ale príde mi odporné čo robili kresťania za čias inkvizície, považovali ľudí za čarodejov alebo kacírov, ono hranie sa na boha/bohov ľudom asi vždy išla a aj ide, ... elulijajaja, elulijaja, elulijajaja. I keď chápem že príbeh kde je žena natoľko silná, že zvládne hanbu a verejné ponižovanie jej aj dieťaťa a to všetko len preto aby nezradila chlapa ktorého miluje, je srdce revúci ale ja som moc toho necítil, Našťastie film nie je len o zakázanej láske, ale aj o spolužití domácich s príživníkmi z Anglicka ktorí majú pocit, že sú doma Hudba skvelá, herci tiež, dej ma ale nudil, to vloženie do prostredia kde majú všetci v hlave miesto rozumu hovná ma privádza do zúfalstva a neviem sa vlastne stotožniť ani s jednou postavou ... Na druhú stranu pozrime sa kam sme to dopracovali dneska, úplne obrátená strana mince, od extrému k extrému.... (23.05.2014)

Trocha romantiky za časů, které jí rozhodně nepřály. První, rozjezdová část se nese ve vzletném duchu a její vyústění (tzn. soulož) je naprosto nevyhnutelná. Poté však hrdinové začínají jednat podivně, zejména uslzelý kněz, který má za kamarády bandu masakruschopných indiánů a nechá trpět ženu svého života devět měsíců za katrem. Rovněž se nabízí plíživá otázka, proč se hrdinové prostě nesebrali a v době neznající osobní ID nevyrazili o ves dále. Inu, to by nebyla naplněna ona Osudovost, která se bohužel rozpíná na nelidských 135 minut. Pokud by hrdinové vzali rozum do hrsti a střihač do ruky nůžky, mohl vzniknout zajímavější počin. Takto se divák alespoň musí spokojit s humorně znepokojivou scénou zahrnující nahou černošku, lázeň a papouška.:) (17.08.2015)