Gieokeui bam

Jak mám popsat své pocity? Většinou mám při sledování filmů dost dobré dedukční schopnosti, ale tady mě nenapadalo vůbec nic. Netušila jsem, o co tam jde a proč se bratr chová, jak se chová. Pak přišel jeden brutální zvrat a já oněměla, rozjelo se to nečekaným směrem a mně docvaklo hned několik věcí... pak už jsem doufala jen v jediné... ale to se bohužel nestalo a já měla z konce filmu málem smrt... Takže asi tak! Pro mě velmi, ale velmi dobrá záležitost, rozhodně doporučuji shlédnout. (20.08.2018)

Tento film by som rozdelil na tri časti. Tou prvou je komorný thriller s nádychom mysteriózna, počas ktorého sa udeje niekoľko vecí, ktoré hlavný hrdina nemôže objasniť. A ja ako divák som sám nemal tušenia, čo sa na obrazovke odohráva. Teda skôr čo sa odohrávať bude, keďže doteraz tu boli len neobjasnené detaily a to nebola ani polovica filmu. Alebo inak, udialo sa v nej niekoľko vecí, ktoré najprv nedávali zmysel a mal som isté pochyby, ako sa to objasní a čo sa bude diať ďalšiu cca hodinu. Druhá časť sa začne niesť iným tempom. Všetko komorné sa vyparí a ostane z toho len mysteriózny thriller, ktorý sádza na psychológiu. Vtedy sa všetko komplikuje a veci začínajú vychádzať na povrch. V tejto časti som ostal zmätený ešte viac, no našťastie prišli tvorcovia s niečim fakt originánym a prekvapivo to vcelku malo hlavu a pätu. V tretej časti sa objasňujú veci z minulosti, prečo sa vlastne na plátne deje to, čo sa deje a aký zmysel to všetko malo. A práve tá časť sa mi páčila najviac. Bolo to vcelku dojemné a melancholické. Dokonca som sa takmer pristihol k tomu, že sa mi chcelo plakať. Aj keď vo filme bolo veľa nejasností, toto mi môj spočiatku priemerný dojem nahradilo a som spokojný. (08.01.2019)

Vskutku chytře vystavěný a zručně natočený psychologický thriller, mí Korejci mě opět nezklamali. Pomalé tempo, klidná kamera, ponurá atmosféra, mysteriózní až horrorový děj a jedna tak extralibová lekačka, že jsem z ní měl zvýšený tep a doznívající husinu asi deset vteřin. Čím blíž závěru, tím víc se mysterióznost až horrorovost vytrácí a rozuzlení (které jsem částečně uhádl už brzy) je vcelku prozaické. A já si přiznal, že už jsem přece jenom viděl působivější korejárny a pátou hvězdu nechal v měšci. Ovšem pro typicky asijské unhappyendy mám velkou slabost. (09.03.2018)

Jelikož mám ke skoro soukmenovcům blízko a po pradědovi mi v žilách koluje i trocha jejich krve, tak bych neměla být z ničeho v tomto filmu nějak zvlášť překvapená. Leda hovno, překvapená sem byla několikrát a takovejhle mindfuck většinou zažívám po obzvlášť silném modelu THC. Nedovedu si představit co by se dělo, kdybych na tohle koukala zhulená, protože už takhle jsem se během filmu musela Alíka ptát, jestli sem si špeka fakt nedala, než sem se konečně chytla, vše si spojila a došlo mi o co tady půjde. Každopádně ta cesta za poznáním pravdy neměla chybu - Začátek hororovej, kde sem se u jedný scény málem posrala a vypískla nahlas, abych příteli opět dokázala, jak moc zbabělá sračka sem a jako bonus vzbudila našeho psa. Poté se děj odebere do jiných kolejí, následně se vše obrátí o 180 stupňů jinam, pak se to převrátí naruby a nakonec se to celý vydá úplně jinou cestou, takže sem prostě jen chrochtala blahem, jak to jihokorejci opět dokonale zvládli a znovu natočili film, kterej posere zblitek světa. Závěr byl opět dokonale jihokorejskej, já si opět pořvala a scéna, co se dostaví během titulků mě rozeřvala ještě víc. Pokud během filmu budete mít pocit, že jste za kokota, jelikož ještě čtvrt hodiny před koncem vůbec nevíte, která bije, tak klid. Vše do sebe na konci krásně zapadne a budete ušetřeni milionu konspiračních teorií, jak to teda bylo, kdo byl kdo a kdo co udělal či neudělal. (14.11.2019)

Už dávno ma nejaký film tak nemiatol, že s akým žánrom mám vlastne tú česť, ale juhokórejská produkcia bola v kombinovaní žánrov vždy najlepšia a síce už to nie je presne to, čo bývalo, ale potvrdila to aj tentoraz. Forgotten vtiahne už od začiatku, už od úplne prvej sekvencie v aute trochu cítiť, že nie je všetko úplne v poriadku a po nasťahovaní do domu je to už jasné, film ponúkne viacero výborných motívov z odlišných žánrov a tak som si vôbec nebol istý, čo bude mať vlastne pre dej najpodstatnejší význam a aký žáner bude hlavný. Film miestami pripomína horor, mysteriózny film s tajomnou atmosférou, napínavý thriller alebo zaujímavú kriminálku a najlepšie je, že každý tento žáner funguje a sekvencie z jednotlivých žánrov som si užíval. No prednosť má aj tak nepredvídateľný dej s množstvom otázok a tak som bol veľmi zvedavý, ako sa bude vyvíjať. V druhej polovici už ale film niektoré tajomstvá odhalí, vrátane žánru, takže už možno trochu stratí na atraktivite, ale dejovo mi to aj tak prišlo veľmi zaujímavé a našťastie celkové vysvetlenie nie je až tak jednoduché, aby ho v rýchlosti prezradila nejaká pointa a tak jeho vysvetľovanie je postupné a podľa mňa veľmi dobre zvládnuté, pričom aj celkom originálne, s niečím takýmto som sa asi ešte nestretol. Síce si nie som istý, či som niečo takéto v úvode chcel, ale na konci som bol s vysvetlením spokojný. A aj úplný záver je typicky kórejský, takže tu si nemôžem sťažovať. Film sa môže oprieť aj o postavy, celá štvorčlenná rodina je dobre obsadená a aj veľmi dobre zahraná, prednosť majú očakávane hlavný hrdina a jeho brat, ale aj rodičia majú niečo do seba a napríklad taká sekvencia s matkou v daždi bola výborná. A okrem nich tu má nejaký priestor vlastne len polícia. Režijne je to očakávaný vysoký štandard, kde nemám čo vytknúť. Pred rokmi tvorila takéto filmy juhokórejská produkcia v podstatne väčšom množstve a možno aj kvalite, už to nie je, čo bývalo, ale Forgotten predsa len podstatne uspokojilo moju chuť po podobných filmoch, dobrá práca. 77% (28.04.2018)