Reklama

Reklama

Drž si šátek, Tatjano

  • Finsko Pidä huivista kiinni, Tatjana (více)
Finsko / Německo, 1994, 60 min

Režie:

Aki Kaurismäki

Kamera:

Timo Salminen

Hudba:

Veikko Tuomi

Hrají:

Kati Outinen, Matti Pellonpää, Kirsi Tykkyläinen, Mato Valtonen, Elina Salo, Irma Junnilainen, Veikko Lavi, Pertti Husu, Viktor Vassel, Carl-Erik Calamnius (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (63)

marcel.demo 

všechny recenze uživatele

Znáte ten pocit, když je vám v nějakém filmu hezky a nechce se vám z něho ven? Pokuď ne a láká vás poznat jiný svět, stačí si domů pozvat pana Kaurismakiho a jeho geniálně ujeté (v tom nejlepším slova smyslu) filmy. V tomto takřka roadmovie dílku se ani nemusí mluvit. Prostý příběh vkusně doplňuje černobílý obraz. Nedoporučuji lidem pokoušejícím se přestat kouřit a pít :) mlask 8/10 ()

Andy_Warhold 

všechny recenze uživatele

Černobílý road movie v naprosto minimalistickém stylu. Skvělé vizuální stvárnění, které nezapře východoevropskou inspiraci. Snímek těžko stravitelný a náročný, ale zároveň úchvatný a kondenzovaný v opravdu minimálním množství filmových prvků od (statické) kamery, před (minimální) dialogy, (limitované) herecké výrazy, a (barevně i vecně na dřeň ořezanou) výpravu. Zároveň krásná vzpomínka je můj skoro první IFF KV v kině Čas :) ()

Reklama

Reklama