Drž si šátek, Tatjano
-
Pidä huivista kiinni, Tatjana
-
Tatjana
(Německo) -
Take Care of Your Scarf, Tatiana
Komedie / Road movie
Finsko / Německo, 1994, 60 min
Režie:
Aki KaurismäkiHrají:
Kati Outinen, Matti Pellonpää, Elina SaloObsah
-
Hrdiny nezvyklé komediální road movie jsou typičtí Kaurismäkiho outsideři, na kterých se podepisují jak stopy "rázovitého buranství", tak i vlivy Východu a Západu. Krejčí Valto se doma rozčílí, že došla káva a vztekle zamkne matku v komoře. Vezme její peníze z kabelky a odejde z domova. Staví se u automechanika Reina, který opravuje jeho černou volhu. Nasednou a vydají se na cestu napříč Finskem. Cestou proti své vůli vezmou dvě ženy, které jsou na cestě do rodného Sovětského svazu. Jazyková bariéra i vrozená nesmělost neumožňují téměř žádnou komunikaci. Chvíle porozumění se odehrávají téměř beze slov a jsou jen těžko postřehnutelné. Přestože Kaurismäki redukuje charakteristiku svých hrdinů na pár základních rysů - jeden neustále pije vodku, druhý kávu, jeden nosí pouze oblek, druhý koženou bundu a kalhoty do zvonu - není výsledkem karikatura, nýbrž tragikomický portrét doby. Zásluhu na tom mají i vynikající režisérovi stálí herci. Automechanik Reino se stal jednou z posledních rolí předčasně zemřelého Mattiho Pellonpää. (oficiální text distributora) -
Mezi základní tvůrčí teze Akiho Kaurismäkiho patří požadavek, aby délka celovečerního filmu nepřesahovala devadesát minut. Za ideální pak považuje stopáž okolo sedmdesáti minut. Ve snímku Drž si šátek, Tatjano dovedl svůj výrazový minimalismu do krajnosti, protože jen tak tak naplňuje charakteristiky „celovečerního" díla (má něco kolem šedesáti minut).
Finský režisér totiž zpravidla nezakládá své filmy na komplikované vyprávěcí struktuře, obsahující několik různě se proplétajících dějových linií. Určující je především samotný pohyb postavy (postav) světem, aniž by ale na své cestě nějak výrazně klopýtla, nebo přímo rezignovala. Žánr road movie musí tedy zákonitě Kaurismäkimu vyhovovat. I když jej samozřejmě osobitě upravuje jak k vlastnímu autorskému naturelu, tak ke specifikům národní, či řekněme evropské filmové tradice.
Na začátku každé správné road movie je gesto vzpoury. V případě krejčího Valta je malé generační vymezování proti vlastní matce iniciováno momentem, když v domácnosti dojde jeho milované kafe. Vytrvale lamentující matku zamkne do špajzu a s opravářem aut Reinem se vydá na projížďku jím právě opraveným vozem. A bez pevně stanoveného cíle, jak je pro Kaurismäkiho postavy příznačné. Svezením dvou sovětských turistek, které je požádají, aby je dopravili do přístavu, sice na krátký čas jakýsi cíl získají, ale vlastně není zas až tak důležitý.
Vztahování Finů k jiným národům, především ke dvěma hegemonům rozdělujícím svým vlivem po čtyřicet let svět na dvě poloviny, je v Kaurismäkiho filmech poměrně frekventovaným motivem. Retro aranžmá (užití černobílého filmu, model automobilu, účesy a obleky) se promítá nejen do výrazu filmu Drž si šátek, Tatjano, ale také do ideového pojetí, kdy je děj snímku, uváděného do kin roku 1994, situován do doby před pádem železné opony. Politická a historicky daná komplikovanost sovětsko(rusko)-finských vztahů zde ovšem není přímo manifestována. „Neporozumění" mezi mužskými a ženskými postavami filmu vyplývá především z odlišného jazyka a života v jiném kulturním prostředí. Překonání získaných rozdílů a smířlivé společné setrvávání ve světě filmu je pak jejich velkým vítězstvím nad životní skepsí a deziluzí. - Petr Pláteník (Letní filmová škola)
