Ovčáček čtveráček

Zlíňáci se dvanáctým obrazem trefili do černého. Na Ovčáčka jsem se těšil, je pravdou, že má svoje mínusy. Ale nápadem, metaforami, výkony, atmosférou je geniální. Nejde o přímou komedii. Ta hořkost a naléhavost celé inscenace občas nepříjemně zamrazí. A právě scéna se skleničkami je toho důkazem. Ano, je to drzé a absurdní, ano, je to odvážné, a ano, je to kontroverzní. Ale taky je to odraz naší republiky, která do světa vše, co je ve hře přímo řve. A tady se lidi pozastavují nad tím, že si úspěšní divadelníci nenechají srát na hlavu a říkají Ovčáčkem čtveráčkem nahlas svůj názor, že se jim současný stav nelíbí, a lidé po nich za to budou doslova plivat? Divadelní Ovčáček má v sobě poselství. Tleskám. "Já nejsem Ovčáček!" P.S. Drazí divadelníci, pokud se někdy dostanete k mému komentáři, doufám, že vás potěší. Na živo jste úžasní a touhle hrou dokazujete svou všestrannost a odvahu. Těším se na pokračování, tentokrát ho snad uvidím přímo ve zlínském divadle. (21.12.2017)

Dalo se čekat, že obrovský mediální hype, který toto představení od začátku provázel, byl přehnaný, ale podcenil jsem jak moc. Nelze se divit, že to není hra nijak sofistikovaná, když se autoři několikrát nechali slyšet, že ji napsali a nazkoušeli za pár dnů, ale že půjde o tak nevtipnej a nezajímavej štěk je smutným překvapením. Písničky člověk musí vyloženě protrpět, několikrát se pousměje a to je vše. Jediný, co na představení opravdu stojí za to - první a poslední obraz u Ovčáků doma - je skoro doslova převzato z Havlovy Zahradní slavnosti. (20.06.2017)

Přesně to, co Zlínskéo divadlo inzerovalo - je to kabaret, reagující na aktuální dění , který díky své aktuálnosti působí velmi sirovým dojmem (herci text částečně čtou z poznámek) a bylo velmi moudrým rozhodnutím, nedřenit Ovčáčka do nekonečna (narozdíl od týmu stojícího za Blonďatou bestií.) Druhý problém je, že je tu pár velmi nevtipných písniček (trapnost při písni čínského prezidenta byla dokonale všeobjímající) a za druhé, stejně bude vždycky vtipnější pustit si sestřih orálních eskapád tohohle... Ovčáčka. A pak bejt smutnej z toho, co máme na hradě. (19.06.2017)

Když Myloš nastupoval do úřadu (ne nepovažuji jej za svého prezidenta to Y je tam schválně), jeden z mnoha slibů byl, že bude sjednocovat... Nu, dnes tu máme Zemanovce a pražskou kavárnu. Ohledně názoru na prezidenta, jeho reprezentování naší zemičky v zahraničí asi národ ještě nikdy nebyl tak rozdělen jako je nyní. Zeman sám pak je doprovázen celým ansámblem hradních strašidel typu Mynář či Nejedlý a také pro někoho poměrně legračním a roztomilým strašidýlkem jménem Ovčáček. Stejně jako asi dnešní Rusko při pohledu na Severní Koreu zírá jak a kam se může až vyvinout izolovaný komunismus, podobně zírají někteří kam až to může zajít pokud se mluvčímu prezidenta nechá prostor. Myslím, že ani sám Myloš na začátku svého strašení na Hradě netušil v jak věrného a oddaného psíka se Ovčáček zhmotní... Ten chválen svým pánem a s čím dál delším řetězem dnes už ač mopslík vrčí jako statný pitbul a sami novináři někdy nevědí zda to co říká jsou slova jeho nebo Myloše, která má tlumočit. Kauza Brady pomalu vyprchává a s ní i vtipnost či spíše smutek nad celou tou záležitostí. Příští rok už nebude nikdo vědět o co jde. Tato poltická satira, kterých je dnes jako šafránu asi byla nejlepší těsně po kauze. Sám jsem ji viděl až včera a musím přiznat, že už je to téma lehce vyčpělé. Nesedlo mi ani celé to pojetí s písněmi a hudebním doprovodem. Text byl místy skutečně nevtipný a trapný a zvláštní bylo i to, že jej aktéři četli z papírů. To u divadelní hry vždy vypadá samo o sobě nevěrohodně. Celé to zachraňuje pan Johaník, který nepůsobí jako ochotník a zejména pak divadelní Ovčáček pan Marek Příkazský, který kupodivu není zmíněn zde na csfd mezi herci a na kterém to ale vlastně celé stojí. Jako by v Casablance nezmínilo CSFD v hercích Bogarta! :-) . Příkazský si svůj originál velmi dobře nastudoval a kde trochu pokulhávala skutečná podoba, bylo to mocně nahrazováno bezchybnou artikulací a vůbec celou tou Ovčáčkovou mluvou, která jej tak proslavila. Jen díky němu a jeho vstupům byla divadelní hra koukatelná. Sám se ale divím oblibě i počtu repríz, protože tohle byla hodně amatérská a podprůměrná záležitost. Nicméně počin to byl pozitivní, protože tu byla snaha poukázat na to jak se lže jako když tiskne na nejvyšších místech.. A kdo lže, ten krade, do pekla se hrabe... no snad už se dočkáme, čerti tu budou za chvilku... Dávám za 2 červené kravaty. * * (24.11.2017)

Dám dvě hvězdy, protože některé věci a situace jsou skutečně vtipné. Jinak záleží na tom, jestli jste fanouškem řekněme zemanovců, nebo řekněme hermanovců, podle toho se buď ztvrdíte v tom, že Ovčáček je skutečně pitomec a budete se smát, jak mu to natírají, nebo vám to přijde poněkud trapné a povrchní, protože se sice řekne a/, ale nikdy b/. Jako jasná věc se celým představením line, že my, ti správní, víme, co a jak je dobře, kde je dobro, a kde zlo, a my to teď tomu zlu nandáme a zesměšníme ho, jak si zaslouží, přičemž využijeme hlavní, tedy mainstreamový názor našich médií, hlavně veřejnoprávní televize, která je svou objektivitou proslulá. Nu, a ve svém nadšení si soudruzi nevšimli, že jejich satira je asi tak objevná jako Televarieté nebo dělání si srandy z toho, že nedošly gumičky. Zcela nejhorší jsou ale písničky - takové angažované songy jsem snad naposledy slyšel na festivalu politické písně, nebo jak se ta soutěž jmenovala. Jako já těm lidem neberu nadšení a zápal pro věc, ale když si účelově vyzobu jen to, co se mi hodí, a zbytek okázale ignoruji, skutečně pak připomínám jen angažovaného svazáka blahé paměti, který vždy přesně věděl, kdo je náš třídní nepřítel, a jak tyhle kulaky a západní revanšisty odhalit a zesměšnit. (Mimochodem, myslím, že většina diváků netuší, že ten největší rádoby Ovčáčkův blábol na konci je ze Zahradní slavnosti od Havla.) (26.12.2017)