movieband

Neskutečně zábavná podívaná, kde akce střídá akci, kde o humor není nouze, nikdo si na nic nehraje a jede se jedna velká zábavná linka, u které člověk vypne mozek a nechá se drtit velkými monstry. Přijde mi, že to snad netočil stejný tým jako GozillaxKong. U předešlého snímku se jednalo o nekonzistentní jízdu. Tady se upustilo od vážnosti, a zůstal jen humor. A podle toho taky film vypadá. Všichni si to užívají, a tak to má v případě monster bijáku být. Klidně bych si dal pokračování ve stejném duchu. Kvalita série - Godzilla 85%, Ostrov Lebek 85%, Král Monster 90%, GxK 65%, Nové Impérium 80%. P.S Hejt moc nechápu. U obdobných filmů nelze čekat filozofické díla nebo bezchybné scénáře. Ta přepálenost k tomu patří. Záleží jen na míře tolerance. P.P.S. Jsem rád za tým, že se poučili, ubrali na lidském faktoru a nechali víc prostoru monstrům. Zaměření na Iwy byla trefa do černého.

Přijde mi, že Scorsese se snaží ve svých dílech zachytávat těžké emoce. Když sem viděl jeho poslední Killers of the Flower Moon, tak v závěru na mě film působil jako satisfakce, zadostiučinění a poukázání na fakt, že Amerika opravdu není zemí zaslíbenou, ale zemí kde má lež hluboce zakořeněno. U Počítání mrtvých mi přijde, že se ani tak nesnažil přiblížit práci záchranné služby, ale spíš zachytit psychologii té práce. Spasitelé, samozvaní ochránci spravedlnosti, alkoholici, lidi co chcou jen přežít službu a jít domů. Mohl bych klidně pokračovat dál. Za mě se mu různorodost lidí, co pracuje ve zdravotnictví podařilo vykreslit perfektně, protože tak to opravdu funguje. Frustrace, ulřímnost zabalená do černého humoru (sestra na recepci). Čím dýl mám od shlédnutí, tím víc ve mě film rezonuje. Komentář dost možná přepracuju. Tenhle film se mi trefil do vkusu. P.S. Zdravotnické postupy ve filmu jsou o něco lepší, než v jiných filmech, bohužel si to Scorsese neuhlídal a pořád je tam potřeba sklouzávat do teatrálnosti. Přitom by to zabralo jen dalších pár sekund.

Hodnocení po dvou dílech. Uvidíme, kam se série bude ubírat dál.

Dokonalá zhýralost, které vévodí papundeklové efekty, chlapi v kostýmech monster a potřeba poslat si mozek na oběžnou dráhu. Na mě bylo místy akce až moc a působilo to dost utahaně. A bez čeho bych se fakt obešel bylo kugfu, které bylo už opravdu třešničkou na pomyslném dortu ujetosti. Monstra, kungfu, kýč, láska k béčkovosti a bezuzdné zábavě, ufo, a borec kapitán, co vypadá jako ruský hnědokabátník s černým knírem, místy tak i zní, a který vývojem své postavy pobaví asi stejně jako finální záběr na Godzillu, který je kýč jak bič. Nic tak šíleného jsem snad ještě neviděl.

Komorní a ponurý příběh o vyrovnávání s vlastním selháním, stavění se vlastnímu strachu a pochopením toho, co znamená převzít zodpovědnost. Godzilla hraje skoro druhé housle. Za mě nejlepší zpracování od roku 1954. U  Vrány jsem psal, že v dnešní době nejde natočit čistokrevný příběh bez všudypřítomné ideologie. Spletl jsem se. Pan Jamazaki to dokázal a napsal výborný příběh.

Čistokrevná žánrovka, která v dnešní době skoro nemá šanci vzniknout. Žádné vedlejší postavy, žádný trapnohumor a diverze, žádné rozšiřování univerza. Jen emoce v té nejčistší a nejšpinavější podobě. Vítejte ve světě lásky, smutku a temnoty Jamese O'Barra.

Výborná byrokratická satira, která poukazuje na absurdnost systému a zároveň film, který neví či chce být komorní drama s apokalyptickou atmosférou nebo cool kaiju příběh s místy nevhodnou hudbou. Jinak se jedná o zajímavý přírůstek a zas trochu jiné pojetí a využití slavné ještěrky naroubované na staronové problémy. Nedivim se rozporuplnému přijetí. Btw. Nové schopnosti monstra jsou příjemná změna. 78%

Tíživé drama o následcích činů, které člověk za život učinil. A ještě tíživější drama o důsledcích nedostatečné výchovy, kdy z čistého dítěte vyroste labilní, nevyrovnaný jedinec, který by chtěl být dobrým člověkem, ale neví jak na to, protože mu jeho přirozenost, vštípená od mala, velí jít opačným směrem. Pomalu si zvykám na to, že pan Hádek dokáže ze svého umu vytlačit ty nejpozoruhodnější typy lidské tragédie. A pod důsledným vedením mu to člověk spolkne i s navijákem. Paní Bohdalová, ať už je či není zasloužilá herečka, a ať už za sebou má či nemá roztodivné politické eskapády, tady bohužel hraje druhé housle. Protože Hádkova proměna během 87 minut je natolik drtivá a temná, že paní Bohdalovou naprosto zastínil. Na druhou stranu to nijak neubírá na tom, že i v jejím pokročilém věku dokázala svou postavu zahrát velmi věrohodně. Trochu je škoda, že scénář byl lehce nevyrovnaný, tudíž sebereflexe její postavy v závěru nemá takový dopad, jaký asi tvůrci chtěli. P.S. Moc nerozumím tomu, proč nemá pan Strach vícero prostoru točit filmy pro stříbrné plátno. Protože "jen" na televizní tvorbu je ho sakra škoda. A Klec je toho důkazem. Není to pohádka. Není to detektivka. Je to relativně nepříjemný film.

Gamera. Želva, kterou jsem v dětství neskutečně zbožňoval. Obal videokazety mi neskutečně sedl a samotná příšera mi byla sympatičtější, než Emmerichova Zilla. Po zhruba 18-ti letech jsem Gameru viděl znovu s českým dabingem, a zas jsem byl jak malý kluk. Pravda, film je děravý, ale překvapivě těch blbostí ve scénáři, není tolik, kolik jsem se obával. Je to jednoduché, a lidské postavy jsou na úrovni protagonistů ze současných monster filmů, jen s tím rozdílem, že americké herce má člověk nakoukané odjinud a má k nim na základě toho větší sympatie. Jinak mytogie, jak želvy, tak obřích netopýrů je smysluplná, a důraz právě na ekologii, který se opatrně objevil v Královi monster je právě v Gameře o dost silnější. Za mě spokojenost, která s pominutím papundeklových efektů a méně známých herců, jde příběhově srovnat se současnou monster tvorbou studia Legendary.

Pocta Nosferatovi. Malkovich je skvělý herec a posedlost dokonalostí mu člověk věří až za hrob. Dafoe? Ne tak děsivý jako Schreck. Ale určitě stejně nepřirozený a animální jako Nosferatu. Atmosféra je hutná a nekompromisní, stejně jako Murnauova vidina jeho zpodobnění Draculy. Herecký koncert, který i přes občasnou monotónost, určitě stojí za svůj čas.