Papírový dům (Netflix verze) - Série 1

Co mají společného Moskva a Nairobi? Jsou to největší sympaťáci osmičky španělských zlodějů, tedy oni to vlastně zloději nejsou, nikomu nic nekradou, silně návykového seriálu z Iberského poloostrova. Nutno dodat, že v Papírovém domě je tedy tolik nelogičností, až to bolí a deus ex machina působí prakticky v každém dílu. Kdybych měl seriál hodnotit pouze dle výše uvedeného, bylo by to stěží na dvě hvězdičky. La casa de papel má ale neskutečně silnou atmosféru. Ta divákovi na chvíli vypíná šedou mozkovou kůru a on shovívavě mhouří oči. Dalším nezpochybnitelným plusem jsou skvěle napsané postavy. A to jak ty protivné - pro mě hlavně Tokio, sympatické, tak i ty, u kterých se sympatie a antipatie střídají jak na houpačce - Berlín. Mimořádně zajímavé věci se dějí i mimo mincovnu. Sledovat souboj důvtipu mezi Profesorem a Raquel s Ángelem je mimořádně zábavné. Navíc Álvaro Morte v roli Profesora předvádí fascinující herecký výkon, nevím, jestli se jedná o kvalitní herectví, možná dost přehrává, ale jeho hra s mimickými svaly potažmo výrazy obličeje je neuvěřitelná. Skvěle napsané a zahrané jsou i vedlejší postavy. Mezi nimi vyčnívá odporný slizoun a zbabělec Arturo. Také je moc příjemné zaposlouchat se do španělštiny. Zvláště v přitažlivém barytonu Pedra Alonsa alias Berlína. Je mi jasné, že v dalších sériích půjde kvalita dolů a je pro mě už teď, krátce po shlédnutí první série, nepochopitelné, jak můžou z něčeho takového vykřesat pět sérii, ale ta první byla přes všechny nelogické neduhy moc fajn. (13.11.2020)

Jako Robin Hood bez kapky krve. Uvnitř je 67 rukojmí, včetně 17 studentů britské školy na exkurzi. A banda lupičů, kteří si přišli pro své vlastní neoznačené peníze. Je jich osm, pojmenovaní jsou podle světových metropolí. Mozek celého geniálního plánu (El Profesor) ovšem tahá za nitky venku. Když vyjednává skrytý za kovovým hlasem, kamerami a svou promyšlenou strategií, cítí se jako ryba ve vodě, jinak na něj ovšem dokonale sedí slovo podivín. Vypadá, že má vše promyšlené do posledního detailu. V dětství si často hrál na policajty a zloděje. A nepamatuje si na jediné dítě na dvorku, které by se vzdalo dřív, než by ho policajti dopadnou. Brzy totiž přichází i inspektorka Raquel. Se svým týmem, kdy se vyrovnává s klacky pod nohy z vlastních řad, má zabránit největší loupeži ve španělských dějinách. Mezi členy týmu to postupně jiskří, někteří se nebezpečně sbližují s konkrétními rukojmími. Objevují se flashbacky, díky kterým odhalujeme vztahové vazby a motivy jednotlivých postav. Ovšem mnohé telenovelácké velmi křehké vztahy v tiskárně jsou spíš otravné. A objevují se chyby. Mnohdy přímo totální hrubky. A bohužel i scénáristické berličky, kterým se hůř věří. Zatímco polovina první série šlapala skvěle, ta druhá dře. A to místy dost zoufale. Celkově je to děravé až moc. A štěstíčko má zelenou! (17.07.2020)

Evropský Netflix se mi zamlouvá čím dál víc. Vedle Velké Británíe, Německa a Francie je i další styčný bod kvalitní produkce s centrálou ve Španělsku. Filmy o loupežích patří do zaprášených dob minulých, nynější diváctvo požaduje více krve a akce, tudíž na tento podžánr krimi trhu není kladena taková pozornost, až na pár výjimek samozřejmě. Jenže toho asi chtěli tvůrci využít a dodali našim vjemům stylovou jízdu modernizovaných loupežníků. Vlastně jde celkem o klasický přístup, ale v perfektních rukou. Parta lupičů je namixovaná o správný počet sympošů, charakteristických parchantů a podivínů, kde ke každému nějakým způsobem přilnete díky autorskému citu k expozici postav s nimiž chějí nějakým určitým způsobem pracovat ať jen o pár minut, nebo na celou stopáž. K tomuto procesu využívají klasické vyprávěcí prostředky, ale neskutečně dobře udělané, nematoucí a účel plnící. Dalšími kvalitními postupy dokonale udržují tempo, jež se žene kupředu mílovými kroky míjící scénaristicky kvalitně vypointované zvraty a postupné odkrývání dokonalosti celého plánu loupeže. I snaha autorů o vyvolání sociálně mířených otázek na téma, která ze stran konfliktu je ta dobrá a která naopak špatná a rozštěpení námi zažitých pořádků na toto téma, jež nám byly v mladém věku kladeny na srdce, se celkem daří. 9 z 10, velké překvapení. (01.02.2020)

Par rokov mi trvalo kym som sa dostal k tomuto fenomenu dnesnej doby. Trvalo mi zhruba dva roky presvedcit moju polovicku, ze to stoji za pokus. Nevieme si to vynachvalit. Prva seria je brutalna. V kazdej casti sme sa popod fuzy usmievkali ako to ma Profesor vymakane. Praca s ludmi je vsak kriz aj pre neho. Skomplikovali si to sami, no tak to uz v zivote byva. Ked tak prechadzam jednotlive casti, neviem najst jednu ktora bola slaba, alebo ze by niecim nejako vycnievala. Kazda cast je originalna, miestami aj vtipna, aj ked humor v jednotlivych castiach absentuje. Kasting je skvely, postavy sa mi velmi hodia a viem sa s nimi stotoznit. Motivacie urcitych postav su v niektorych momentoch kus prepalene, ale to je asi jedina vec co ma "vyrusila". Nevybavujem si nejaky serial ktory by ma dostal takymto stylom. Cista parada, tesim sa na dalsie serie. (05.11.2022)

První série La casa de papel mě zaujala promyšleným příběhem, zajímavou směsicí ústředních postav i celkově svým stylem. Jedná se o méně tradiční seriál, a o to zajímavější alespoň zpočátku je. Dobrý dojem ze seriálu jako celku mi kazí pouze extrémně nesympatická vypravěčka, a to opravdu neřeším její vzezření. V budoucí série v tomto případě moc nevěřím a píšu to dopředu, protože směřování seriálu ke konci první série moc naděje na dobrou podívanou i za dalších několik dílů neskýtá. No, uvidíme, první série je na každý pád v průměru velmi dobrá, zamrzí jen poměrně velké výkyvy v kvalitě jednotlivých dílů. 81% (20.02.2021)