Uf - oni jsou tady

Klukovská fantazie v tomto naivně dětském filmu nezná mezí. Kluci v každým vidí ufon. Kdo nemá vlasy, je prostě mimozemšťan. Přitom jsou to obyčejní zloději... To je jediné, co je na tomto filmu sci-fi. Maximálně za sci-fi by se dala považovat ta počítačová učebna, která na rok 1988 byla až moderní. Podle mě o takových deset let předběhla čas. [480. hodnocení, 37. komentář, 30%, 786. nejhorší film] (09.12.2020)

Snímek Uf - oni jsou tady jsem nikdy neviděl ani v televizi, ani na základní škole, kdy jsme za 1 kč chodili po obědě do kina, kde se většinou promítaly tuzemské nebo sovětské snímky. Důvody pro tuto mezeru v mém UFO vzdělání budou dva - film byl natočen režisérem Otou Kovalem v roce 1988 a to jsem už chodil na střední školu a zřejmě právě kvůli roku natočení jaksi zapadl do zapomnění a nedávala jej ani československá televize. A vlastně bych se ani na něj normálně nepodíval, kdybych na něj náhodou neklikl na youtube a tak se trochu nedopatřením dětský příběh o nepravých mimozemšťanech rozběhl na obrazovce naší TV. Nejdříve nastalo takové to nezáživné seznamování se s postavami filmu, v němž na jedné straně stála trojice malých kluků - šestiletý Jirka a o starší kluci ze stejné ZŠ Luděk a Tomáš a na druhé dvojice žáků střední školy Macek a Kazda. Během montáže satelitní televize u jednoho z malých kluků se nový TV Sony sám přepnul na program, v němž trojice kluků sledovala přistání ufonů a jejich pohyb po Praze. Od té chvíle se kluci domnívali, že narazil na stopy po návštěvě z vesmíru, přičemž mimozemšťané měli mít vždy holé hlavy. Náhodou se zrovna Macek musel ostříhat dohola a když trojice mladíků tohoto výrostka nachytala při krádeži s jeho kamarádem Kazdou, považovala je také za návštěvu z vesmíru, což si duo zlodějíčků brzy uvědomilo a začalo kluky využívat k dostavbě rodinného domu. Do něj se měl nastěhovat rozvedený Mackův otec v podání Rudolfa Hrušínského mladšího a svůj stávající byt měl synovi uvolnit. Tímto omylem a chytrostí mladých zlodějíčků jsme pak strávili celý film, jehož děj byl často rozháraný, nezáživný a dokonce nelogický. Film mne fakt vůbec nebavil a skoro celých 89 minut jsem se nudil. Nepomohlo ani slušné herecké obsazení, protože mimo tragicky zahraných dětských rolí se v tomto podprůměrném filmovém počinu objevil třeba Jan Teplý jako Tomášův otec, Jan Přeučil jako zloděj, Gabriela Vránová jako Luďkova matka a oční lékařka či Jan Vlasák jako Luďkův otec. Role to byly však spíše epizodní a děti hráli fakt špatně. Režisér Ota Koval tak vytvořil nepříliš zábavnou, ba nedbale domýšlenou podívanou dávno zanesenou prachem zapomnění. Sum sumárum, československý snímek Uf - oni jsou tady ode mne získal jen jednu ufonskou hvězdu *. (23.07.2019)

Na tu dobu dějově dost pokrokový film. Samozřejmě to šlo natočit mnohem lépe, o tom žádná, ale zas až tak přísná bych k tomuhle filmu nebyla. Pro děti je to fajn a já, jako rodilá "Strahovačka" si přijdu na svý, protože skoro při každý scéně můžu zařvat "jéé, to znám!" :) Ale určitě i pro ostatní se tam najde něco zajímavýho. Pokud nechcete nic řešit a jen si odpočinout u nenáročnýho starýho českýho filmu, tak tohle je to pravé. Bonus: "Krasomluv" alias Jan Přeučil je snad ten nejrozkošnější zloděj-ufoun, jakýho sem v českých hájích kdy viděla. (24.08.2014)

Jednou jsme se s bratrancem nudili a tak jsme vyrazili do kina (jiné kulturní vyžití tehdá nebylo), zlákáni názvem filmu a Saudkovovou kresbou na plakátu. Že jsme se, my hloupí smradi, radši nepomatlali marmeládou a nevyváleli v obydlí červených brablenců! Byl by to podstatně zábavněji a užitečněji promrhaný čas, než zívat v prázdném sále u téhle absolutně nezáživné srajdy. Ale vydrželi jsme u toho až do konce (v očekávání nějaké gradace, která se nedostavila), takže jedna malá pokaděná hvězdička - 10% (04.03.2010)

Ve filmech pro děti a mládež byl výskyt tématu mimozemských civilizací zcela ojedinělý. Nikdo si netroufl přijít s odvážnou tezí o postavičkách s anténkami, a tak se nabízelo, aby se některý z filmařů pustil do rodinné komedie, která bude z neprobádaného scifi námětu čerpat, ale přitom si žádný zelený "ufounek" ve filmu ani neškrtne. Zkušený Ota Koval měl všechny předpoklady přejít pomyslnou řeku Stix a šikovně naroubovat ty vesmírné návštěvníky ze vzdálené galaxie do příběhu naivního chlapce posedlého myšlenkou objevit výskyt "ufonů" ve svém městě. Podařilo se to tak napůl, ale vesměs sympaticky. Chlapec naletěl vykutáleným výrostkům, kteří maskují svoji nekalou činnost, jež s ním následně celou dobu hrají habaďůru, že jsou jaksi z jiné planety. Film, i přes svůj neotřelý námět a poměrně filmově vedenou režii, trpí scenáristickou nepropracovaností, kterou navíc strhává podivně nerozhodná a rozpolcená dramaturgie, z níž není přímo patrné, do jaké divácké kategorie film spadá. Nedá se u toho smíchy řvát, ale znuděný jsem taky nebyl. Film se zaštítil hudebním skladatelem Petrem Hapkou a také celou řadou herců, kteří zrovna nešli z role do role, ale to beru jako podstatné plus, protože jsem v zásadě proti protěžování stále stejných herců do filmů, jak v minulosti, tak i v současnosti. Ota Koval byl jedním z těch lepších režisérů za bývalého režimu. A jelikož v té době bolševik oslaboval, už se tolik přísně nehledělo na obsah. Krátce po revoluci zemřel. Nebyl to tak nezajímavý film, jak je mu neprávem přisuzováno. 60% (21.01.2014)