Ticho před bouří

Vzácný druh filmu, který od začátku divákovi naznačuje, že bude obehrán. Když se to výjimečně podaří, vznikne roky opěvovaný kult. Tvůrci ovšem vstupují na tenký led, pokud nemají k dispozici kvalitní látku. Pak totiž nastává klasické chytání za hlavu a výsměch ze strany publika. Hloupoučké Serenity bohužel patří do druhé skupiny. (16.08.2019)

Neplést s filmem navazujícím na Firefly a nejspíše SPOILERY! Serenity navždy zůstane tím filmem s mega překvapivým zvratem, který snad nikdo nedokáže odhadnout, dokud se zcela neodtajní. Funguje skvěle a chápu proč Steven Knight tolik usiloval o to, aby si film mohl natočit a v této podobě. Problém ale je, že kromě tohoto faktu tu není nic navíc, proč by tomu člověk měl věnovat čas. Tedy ještě nasvalený Matthew McConaughey, který je tu jako vždy sympaťák, možná trošku nedostupný a odtažitý, ale tu postavu mu budete věřit. Na rozdíl od generických postav Hathaway a Jasona Clarkea. Nejsou sice úplně na proplesknutí, ale je to fakt bída. A to je vlastně všechno. Díky Mattovi to celkem rychle uteče a Diane Lane (se kterou často dovádí, ale nejen s ní, podrobnější rozpis nahatých scén McConaugheyho zde) je tu docela dost sexy. Což říkám nejspíš poprvé a naposledy. (22.03.2019)

Nejpromrhanější potenciál filmu všech dob? Za mě teda určitě ano, což je obrovská škoda. První polovina byla skvělá a měla náběh na dobré vyústění děje do rafinované vraždy na lodi. Ale druhá polovina je pojata úplně obráceně, kdy tvůrci jakoby z thrillero-dramatu udělali scifi verzi, kdy se všichni začli chovat divně, a ve stejném scifi duchu film i ukončili. Bohužel ale takhle odlišné části do sebe vůbec nesedí, navzájem si škodí a jako celek to nakonec působí hodně rozpačitě a necelistvě. Matthew McConaughey si film dobře urval pro sebe, protože jeho role je docela silná a dominujíci oproti Hathaway a Clarkovi, kteří tady byli spíš jako doplňující charaktery. Velkým plusem, který hraje ve prospěch filmu, je vizuálně působivé prostředí ostrova, oceánu a zdejší komunity lidí, na což se prostě hezky dívalo. Za mě to mohl být klidně i film roku, kdyby se tvůrci zaměřili na jeden styl a ne deset různých v rámci jednoho snímku. (29.03.2019)

Steven Knight se rozhodl napsat scénář stylem all-in a vsadit v něm na jedinou kartu. Vyzbrojen vědomím, že na mě v průběhu číhá nečekaný zvrat, jsem se v horku, ve kterém kolem sebe krouží klasicky rozevlátý McConaughey (což mu nepřekvapivě i tentokrát dokonale sedí) a žánrově snad až příliš vyumělkovaná Anne (které ale tato poloha k mé velké lítosti vůbec nesedí), snažil hledat vodítka, co mě nasměrují správným směrem, tedy k uhádnutí pointy. Neměl jsem šanci. Hra, která se začne hrát pomocí prapodivných "telepatických" narážek, vygraduje něčím, o čem nechci mluvit, abych neřekl příliš, ale bez čehož toho zároveň o moc víc říct nedokážu. Často čtu názory, že filmový svět už nemá čím překvapit. Všem podobně smýšlejícím bych plavbu na Serenity doporučil, ať už se se vším, co na ní potkají, rozejdou v dobrém či zlém. Pro mě se ale jedná o polovičatý zážitek, který od jisté chvíle nemá důvod dohrávat zdánlivě klíčové linky - a přesto to ještě dlouhé desítky minut dělá. Třetí hvězda proto jen za nevídanou tvůrčí odvahu. (19.02.2019)

O přítomnosti i obsahu zvratu jsem se náhodou dozvěděl dříve, byl to ovšem důvod, proč jsem se na film rozhodl podívat. Idea jako taková na papíře zas tak šíleně nepůsobí, ale je to ta forma, jakou je podaná. Ve filmu zvrat působí divně a neintegrovaně, herci zase jako nevinné loutky v šíleném experimentu. Film má potenciál stát se guilty-pleasure kultovkou, škoda jen, že je to jinak docela nuda. 50% (17.02.2020)