Norimberský proces

Fantastické! Ďalší dôkaz o tom, že právo, pravda, spravodlivosť a zodpovednosť sú často krát abstraktné slová, ktorých objektivita je značne relatívna napriek všetkým (zdanlivo presne formulovaným) zákonom a normám...Je len plusom, že tvorcovia si vybrali tú časť procesov, kde nefigurujú hlavné persóny z vedenia Tretej Ríše, ale štyria sudcovia, ktorých miera viny (neviny) je predmetom sporov. Práve argumentačná vojna zúčastnených strán je tým najzaujímavejším a elektrizujúcim elementom (klobúk dole pred scenáristom!), na jednej strane americký sudca a žalobca, na strane druhej nemeckí obžalovaní a ich takmer fanatický a nezdolný obhájca (geniálny Max Schnell - zaslúžený Oskar!). Napriek tomu, že väčšina filmu je situovaná do samotnej súdnej siene a má 3 hodinovú stopáž, nenudil som sa ani chvíľu, skôr naopak. Film, ktorý je potrebné vidieť a ktorý sa právom môže radiť medzi "kultové snímky". (08.06.2009)

Velice inteligentní a naprosto strhující soudní drama. I když má film tři hodiny a odehrává se téměř celý u soudu, naprosto nenudí a má neuvěřitelné tempo. Dialogy jsou něco nádherného a silného, kterým poctivý starý český dabing neubral úroveň, naopak, pozvedl ji o mnoho výš. Naši dabéři americké herce nejen nadabovali, ti jejich role hráli s nimi (zvláště Bohuš Záhorský, Václav Voska a nejvíce pak Jiří Adamíra). Spencer Tracy v roli stárnoucího soudce Haywooda podal skvělý výkon, naprosto hodný herci jeho formátu. Velmi dobré herectví předvedl Burt Lancaster v roli obžalovaného Ernesta Janninga. Ovšem naprosto dokonalé herectví předvedla dvojice Richard Widmark a Maxmilian Schell v rolích žalobce a obhájce, do nichž vložili naprosto všechno. Stanley Kramer opět předvedl, že s minimálními prostředky a komorní výpravou dokáže udělat vynikající podívanou ve které není žádná akce, ale všechno stojí jen a pouze na vybroušených dialozích. A to sakramentsky stačí. (21.07.2006)

Kramerův Norimberský proces se nezabývá právními aspekty působení norimberského tribunálu, ani neřeší otázku zodpovědnosti za režim a jeho činy ze strany běžných občanů. Obě tato témata, ač převelice zajímavá, by vydala na podstatně víc než tříhodinový film a je otázkou, k čemu by byl výsledek vlastně dobrý. Na lavici obžalovaných usedá čtveřice soudců Třetí říše, tedy lidé, kteří nenesli pouze morální či politickou odpovědnost z titulu své pasivity, ale sami vyvíjeli určitou aktivní činnost a posílali "nevinné" lidi do vězení či na smrt. Nejde tu o nějaké hluboké pojednání, to by bylo třeba uchopit v širších souvislostech, čehož toho médium zřejmě schopno není, v mezích možností ale Kramer obstál. Snímek je pro snadnější stravitelnost podán jako klasické soudní líčení a je nahlíženo z poměrně jednoduchého lidského pohledu, místy však přesahuje i do komplikované oblasti viny jednotlivce, a to nejen mezi Němci. Těchto momentů si na Norimberském procesu cením, byť zároveň lituji jejich stručnosti. Pokud jde o zpracování, mrzí mě, že všichni zúčastnění mluví anglicky. Sice se zde užívají sluchátka i blikající diody od překladatelů, ale je to pouze iluze, přitom skutečnost by pozvedla autentičnost o třídu výše. Ta je přesto na vysoké úrovni, o což se zasloužili rovněž herci, jejichž výkony jsou přesvědčivé, ale i odpovídající jejich úloze v procesu. Není zde prostor pro nadbytečnou teatrálnost (pro kterou ve skutečnosti místo bylo) nebo přílišnou snahu působit na divákovy city; jednání se vede v poměrně věcném duchu a z dostatečného odstupu. Jedinou výjimkou je nešťastný moment Janningovy zpovědi, který můj dojem v tomto shazuje; naštěstí zůstalo jen při něm. Ne že bych nevěřil tomu, co říká, ale toho patosu na mne bylo příliš. Pro režii obecně mám jen slova chvály, výborně pracuje se scénou a i části odehrávající se mimo soudní síň, jichž není právě málo, do mozaiky celého filmu výtečně zapadají. Zvláštní kapitolou je pak soudce Haywood: jestliže je označován za "černobílého", pak pouze v tom smyslu, že chce dát za každou cenu průchod spravedlnosti, po většinu filmu však i on sám byl zjevně na vahách, co spravedlnost v pohitlerovském Německu vlastně znamená. A to je právě největším kladem Kramerova Norimberského procesu: i přes spoustu dialogů a závěrečné rozhodnutí soudu nedává jasnou odpověď na otázku, co je správné. (04.07.2007)

Dramata ze soudní síně mě nikdy nezklamou, to za prvé. Za druhé, se superkvalitním námětem se snad ani nedal napsat blbej scénář, takže fantastické dialogy jsou víc standardem než překvapením. Pak ani nevadí, že tohle není "ten" Norimberský proces, ale částečná fikce. Se zajímavou Marlene Dietrich a naprosto úžasným Maximilianem Schellem, kterej si Oscara určitě zasloužil. Rozhodně jeden z nejlepších filmů, co jsem kdy viděl. (13.10.2011)

Překvapivě obrovsky silný film. Tři hodiny kecání v soudní síni a nějaké té omáčky okolo a stejně je to po dvou a půl hodinách stále působivé a poutavé. Ač by se to u podobného filmu asi nějak extra neočekávalo, líbila se mi hodně kamera, která kroužila okolo obhájců, žalobců, obžalovaných a svědků a podtrhávala tak silnou atmosféru a především herecké výkony, které, obzvláště u hlavních postav, jsou absolutně perfektní a strhávají na sebe celou divákovu pozornost. Tenhle Kramerův skvost je právem oceňovaným a uctívaným dílem světové kinematografie. 9/10 (25.09.2014)