Měsíc nad řekou
Drama / Poetický / Psychologický / Romantický
Československo, 1953, 99 min
Režie:
Václav KrškaHudba:
Jiří SrnkaHrají:
Zdeněk Štěpánek, Zdeňka Baldová, Dana Medřická, Jiří Plachý st., Eduard Cupák, Blanka Waleská, Václav Vydra ml., Eman Fiala, Helena Krtičková, Světla Svozilová, Ela Poznerová, Antonín Kandert, František Kreuzmann st., Vojta Novák, Marie Rosůlková, Marta Májová, Gabriela Bártlová - Buddeusová, Antonín Soukup, Rudolf Walter, Martin Skyba, Bedřich Veverka, Antonín Vilský, Karel Kocourek, Slávka RosenbergováObsah
-
Český barevný film, natočený laureátem státní ceny Václavem Krškou podle divadelní hry národního umělce Fráni Šrámka. Dramatická lyrická báseň Měsíc nad řekou" byla napsána v roce 1922 a ze všech dramatických prací Šrámkových nejlépe a nejplněji postihuje věrný konflikt mládí a stáří. V jednoduchém příběhu z malého městečka líčí tichou resignaci Jana Hlubiny, kdysi nejlepšího studenta místního gymnasia, který však podlehl tlaku vnějších okolností, zklamal naděje v sebe kladené a uvízl v městečku jako papírník. Na tyto zklamané naděje navazuje citový osud jeho dcery Slávky, vzdorující měšťácké představě o nutnosti sňatku, třebas bez lásky, jako jediného řešení života ženy; její setkání s jinošským Vilíkem Roškotem pod vlivem křehkého kousla měsíčního večera a hučící řeky vyvolává prudký konflikt rozumu a citu a vede k náhlému chlapcovu dozrání.(FILMOVÝ PŘEHLED 33 / 1953)
Jeden z mála dokladů, že i tuhých 50. letech vznikaly jiné, apolitické filmy, byť z dnešního hlediska možná zcela vyšeptalé, s teatrálním přednesem. Fráňa Šrámek poskytl námět k nostalgickému ohlédnutí dávných spolužáků na jednom abiturientském sjezdu, kteří zjišťují, jak jim život neplodně proklouzl mezi prsty. A ani nemají šanci vymanit se z maloměstského sevření. (oficiální text distributora)
Český barevný film, natočený laureátem státní ceny Václavem Krškou podle divadelní hry národního umělce Fráni Šrámka. Dramatická lyrická báseň Měsíc nad řekou" byla napsána v roce 1922 a ze všech dramatických prací Šrámkových nejlépe a nejplněji postihuje věrný konflikt mládí a stáří. V jednoduchém příběhu z malého městečka líčí tichou resignaci Jana Hlubiny, kdysi nejlepšího studenta místního gymnasia, který však podlehl tlaku vnějších okolností, zklamal naděje v sebe kladené a uvízl v městečku jako papírník. Na tyto zklamané naděje navazuje citový osud jeho dcery Slávky, vzdorující měšťácké představě o nutnosti sňatku, třebas bez lásky, jako jediného řešení života ženy; její setkání s jinošským Vilíkem Roškotem pod vlivem křehkého kousla měsíčního večera a hučící řeky vyvolává prudký konflikt rozumu a citu a vede k náhlému chlapcovu dozrání.(FILMOVÝ PŘEHLED 33 / 1953)Komentáře uživatelů k filmu (33)
-
Tosim
Doufám, že kniha Fráni Šrámka není tak nudná, ale je mi to vlastně docela jedno :-) Nadmíru patetický Cupák a povýšená Medřická (ve svých rolích, samozřejmě, jen blázen by mohl mít za to, že tím myslím herce jako takové) mě do extáze nevrhají. Nějak mi to nemá co říct.(18.10.2003)
-
Kulmon
Na filmu je až nadmíru vidět, že to je natočeno dle literární předlohy. Příliš patetismu a přehrávání Medřické a Cupáka. Možná to po nich režisér chtěl, diváka to ale otravuje.(1.6.2011)
-
ripo
Fráňa Šrámek má v české literatuře zcela ojedinělé postaveni, neboť je básníkem v pravém slova smyslu generačním, a přece, jak to bylo vyjádřeno jeho jmenováním národním umělcem, jeho dílo má živý vztah k dnešku. Krška filmoval Šrámka proto, že v jeho překrásné lyrické komedii mohl plně rozehrát to, co v našem filmu bylo dosud vzácné — vnitřní citové vztahy člověka k člověku, a odkrýt krásu citového okouzlení mladých duší. Právě proto, že nechtěl, jak sám doznává, Šrámka formulovat a aktualisovat, ale že chtěl věrně zachovat atmosféru literární předlohy, že chtěl zdůraznit její životnost, pravdivost i kritičnost, vytvořil vskutku básnické filmové dílo lyrické intonace. Při filmovém přepisu zasáhl Krška podstatněji pouze do postavy Vilíkovy; Šrámkův Vilík prožil první světovou válku a ve střetnutí se Slávkou ztrácí sebejistotu předčasně vyspělého muže; Krškův Vilík setkáním se Slávkou na samém počátku svého rozletu dozrává. Tento záměr Krškův pochopil plně chlapecký představitel Vilíka — Eduard Cupák. Ostatní postavy filmu, zejména Slávku Hlubinovou, v mistrovském podáni Dany Medřické, vede Krška více méně přesně po šrámkovské linii. Filmový přehled 33/1953(8.11.2008)
-
Zloděj kol
Dnes už patrně minuly doby, kdy Fráňu Šrámka četl každý gymnazista. Upřímně řečeno jsem se o to před několika lety coby gymnazista pokoušel. Ne snad z toho důvodu, že bych právě slyšel všechny zvony světa, ale proto že jsem pročítal svou oblíbenou 1. polovinu 20. století. Stříbrný vítr jsem po padesáti stranách zavřel (což nedělám až tak často). Divadelní hru Měsíc nad řekou jsem přečetl celou, ale výsledek byl opět rozpačitý. Byla sice celkem dobrá, ale zase ne tolik, aby mi přišla výjimečná. Následně jsem došel k rozhodnutí, že buď mizerně deklamuji, anebo jsem cynik, v lepším případě ironik. Potom jsem krátce po sobě viděl oba Krškovy filmy (ovšem ne poprvé). Teprve tehdy jsem Šrámka plně docenil. S jeho dílem je opravdu potřeba zacházet velmi jemně. Krška z něho vybral vhodné motivy, které vystavěl podle vlastních představ a pocitů. Stal se tak druhým autorem díla, ale zároveň svou lyrickou jemností plně vystihl Šrámkův odkaz. Ovšem dominantní složkou jsou herecké výkony. Hlubina, starý pán s mladistvými ideály, opět přesný Zdeněk Štěpánek (i když je poznat, že by mu spíše slušel orel v letu, než s ustřiženými křidélky). Roškot má v sobě více furiantsví i sentimentu, Jiří Plachý i na malé ploše dokládá, jak výjimečným hercem byl. Zdeňka Baldová dovršila galerii filmových maminek, paní Hlubinová svou starostlivostí a obětavostí vyjadřuje to, co mohly prvorepublikové role jen naznačit. Šrámkovým zosobněním je Slávka, která si náhle uvědomuje ztracené mládí, právě v této scéně nejpřesvědčivější Dana Medřická, silně citová a přitom nohama na zemi. Šrámkovsko lyrický Eduard Cupák přesně ve službách textu i námětu jako svorník mezi generacemi. Někomu může Měsíc nad řekou připadat jako divadelní hra bez výrazného použití filmových prostředků. Zcela určitě, ale představuje to, pro co mě napadá pouze sousloví herecký koncert. Zkrátka pokud by se mnou stál u okna nějakého píseckého domu pan Šrámek možná bych viděl jen komín, ale s panem Krškou jsem viděl i měsíc nad řekou.(2.2.2004)
-
sportovec
Alternativní šrámkovská látka Krškovy režijní filmografie dále rozvíjí písecký genius loci. Rozporně interpretované mládí konfrontované s dospělejším a zralejším pohledem na svět určitě neprohrává, ale mluvit o jeho triumfu by také nevystihovalo skutečnost. Prolnutí mládí (Cupák a o poznání starší Medřická) je tedy konfrontováno s rozvážným romantismem stárnoucího věku, jak jej ztělesňují dva velikáni českého divadelního i filmového panteonu Jiří Plachý a Zdeněk Štěpánek, resp. Zdena Baldová. Schopnost radovat se z předností všedního dne a nezapomínat přitom na ta dávno rozeplá křídla zašlých jinošských let není protiřečivou. Se znalostí dějin druhé poloviny dvacátého století bychom měli tento levně napadnutelný postoj více doceňovat. Více doceňovat znamená zraleji myslet, cítit, rozvažovat, hloubat. Být opravdu sám sebou v souladu se sebou samým. Tato šrámkovská sófrosyné (uměřenost) opravdu není to nejhorší, co v životě můžeme potkat. Zajímavých srovnání tohoto druhu, setkávání s rozvážnou statečností, v životě vlastně nikdy není dost. A klidně přitom může zpívat splav ve stříbrném světle naší jediné planetární oběžnice při otevřeném podvečerním okně. Proč ne?(28.8.2007)
-
Slarque
Výborná poetická romance se sice nedrží věrně Šrámkovy divadelní předlohy, ale o to lépe vystihuje jejího ducha. Parádní herecký koncert s Danou Medřickou v čele. Film, který se ani v padesátých letech nesnažil působit aktuálně a možná i proto ani po dalších více jak padesáti letech nezestárnul.(25.5.2008)
-
HenryS.
tak jsme přijeli, dali si nechutného Platana. Pak nám obsluha jedné hospody (jiné, tam měli budvar) u letního kina popsala děj tohoto filmu. Divili jsme se, ("to prý znají všichni") a mysleli jsme si, že prošla nějakým speciálním školením jak a o čem konverzovat s festivalovými účastníky. Po prvních minutách už jsme měli trochu jasno. SPOILER: Film otevírá záběr na ukrajinskou(!) vlajku, jen to rumunsko za mostem tam ještě tenkrát asi nebylo. koněc spojilera. Další nespornou zajímavostí tohoto filmu, že technický bordel provázející celý průběh festivalu umožnil hned druhý kotouč filmu splést - a v tom jsem hned projevil svou vášeň pro soutěž videostop - za asi 2 vteřiny jsem poznal film Kalamita. Ještěže jsme ke konci museli odejít na něco jiného. Ráno jsme si všimli, že ve městě je nejméně 15 budov ukrajinských ambasád, nebo nějakých podobných vládních budov. A panu řediteli vzkazuju ať se nepřeceňuje a příští rok zkusí dělat festival třeba ve vsi jménem Hlína poblíž Ivančic. Bude to mít jistě onu "pověstnou návaznost" na kulturní tradice, bla, bla, bla,... a vrchol toho všeho, cituji: ... Po pár dnech, kdy se náměstí, uličky i otavské nábřeží zaplnily festivalovými hosty, vzrušeně proudící od kina ke kinu... (kopyrajt Eva Stenglová, Listy Festivalu nad řekou č. 05 (5.8.2009), str.1. ...si nejsem jistý, zda jsme byli na stejném festivalu jako Eva. Co ve městě kdy hospody zavírají v 22. hod a film okolo 00:45? ano, Nonstopy. díky aspoň za ně. (Jo a podle neověřeného drbu v redakci listů fungovaly nějaké 2 bytosti (schválně nepíšu lidi) z Blesku!) - tak asi proto to celé...(2.8.2009)
-
Orlau32
Asi nejsem romantik. Do dneška jsem si myslela, že jsem. Četla jsem Fráňu Šrámka též jako gamnazistka, dočetla jsem ho, napsala komentář do úhledného sešitu češtiny, založila a tím to skončilo. Na film jsem se šla podívat, protože nikde nic lepšího v r.1953 nebylo. No přetrpěla jsem to. Ačkoliv jsem v pozdějších dobách milovala paní Medřickou a zbožňovala herecké umění pána Cupáka, tehdy mi výkon obou připomínal deklamaci na pohřbu. Nic to ve mě nezanechalo. Žádnou touhu vidět to znovu, žádné nadšení. A tu mě napadá : tehdy mi bylo 20 let a filmy tohoto druhu byly pro mě OUT. Jako pro vás mladé, některé ty dnešní, které jsou už mimo vaši realitu. Takže... ani se nedivím.(2.10.2007)
-
blackrain
Další neoblíbená povinná školní četba. Příběh o konfliktu mládí a stáří, rozumu a citu. Tento konflikt je starý jako lidstvo samo. K napsání Fráňu Šrámka inspirovaly vlastní vzpomínky na studia na píseckém gymnáziu.(3.6.2009)
-
Marthos
Po únorovém komunistickém převratu byla řada tuzemských režisérů nucena vytvářet umělecké kompromisy. Patřil mezi ně i básník, spisovatel a skutečný poeta českého filmu Václav Krška. Jeho tvorbu lze rozdělit na tu, která vycházela vstříc dobovým kánonům (Revoluční rok 1848, Mladá léta, Z mého života) a pak na tu, která vycházela vstříc náročným a vnímavým divákům. Do této kategorie náleží i dva přepisy úspěšných děl Fráni Šrámka. Krška, odjakživa ovlivněný kouzlem poetiky a víry v mládí a ideály, našel v této předloze opět svůj opěrný bod. Šrámkova stejnojmenná divadelní hra oživuje odvěký střet mládí a stáří, střet života a bilancování. Na příběhu stárnoucího píseckého papírníka Hlubiny Šrámek mistrovsky zobrazil skutečnost, že každý člověk je starým tak, jak sám cítí a že i ve stáří lze od života ještě něco očekávat. Ostrý kontrast probíhá i mezi mladými hrdiny. Zatímco Hlubinova zralá dcera Slávka touží po romantickém naplnění svých snů, aniž by ztrácela smysl pro realitu, mladý Vilík Roškot je typickým představitelem probouzejícího se mládí, suverénního, zbrklého a zmateného. Celý příběh je protkán mámivou atmosférou horkého léta a zapadajícího slunce, kdy na nebe vstupuje měsíc. Měsíc nad řekou. Jeho kouzelná moc sblíží oba mladé hrdiny, kteří až za ranního úsvitu poznají, jak opojná je síla vlahého večera a zářícího měsíce, ten krásný přelud, co měl být nazýván láskou. Krška si pečlivě zvolil herecké představitele. Věděl, že šrámkovské postavy mohou hrát jen skuteční umělci s duší. Zdeněk Štěpánek získal v Hlubinovi zcela ojedinělou příležitost vrátit se k pozdně romantickým úlohám a přesvědčit, že on je stále tím orlem v letu. Výrazová monumentalita se ozývá i ve výkonech Zdenky Baldové a Jiřího Plachého, který krátce po dokončení zahynul za dodnes neujasněných okolností. Dana Medřická čekala na svou velkou filmovou příležitost dlouhých deset let, kdy poprvé vstoupila před kameru. Do Slávky vložila všechen svůj nastřádaný talent a schopnosti potvrzené předtím na divadelních prknech a ztvárnila tak jednu ze svých životních rolí. Vedle těchto hereckých individualit se však neztrácí ani mladý Eduard Cupák, kterému poloha rozháraného hrdiny zcela vyhovovala a naplňovala tím původní autorovu představu. Filmový MĚSÍC je v rámci české produkce neslavných padesátých let tím nejkřišťálovějším a nejčistším dílem, zcela oproštěným od jakékoliv ideologické tendence a divadelního aranžmá. Je dílem, které svou silou zasáhne i otupělého diváka XI. století. Je dílem, které burcuje i rozněžňuje.(26.12.2008)
-
gjjm
odpad!Vrchol českého impresionismu? Ne-e. Jen nudné a sentimentální rádobysymbolické blábolení (pojmenovali byste jednu hlavní postavu Roškot a druhou Hlubina? spisovatel, který neumí svým postavám dát inteligentní jména, neumí vůbec nic...). Nejvíc mně na tom štvala plochost a nepromyšlenost postav i prostředí, které ještě zdůrazňuje teatrální Cupák (jinak skvělý herec) a prázdně tlemící se Medřická (kterou jinak nesnáším), stejně jako rozjařeně veselí představitelé starší generace (Štěpánek / Vydra) - ovšem kde nic není, ani smrt nebere. Měsíc nad řekou - hra - je možná nejpřeceňovanější dílo české literatury, v téměř doslovné filmové verzi stejně debilní, jako na prknech znamenavších svět.(1.8.2009)
-
wosho
V době kdy se poetika vyděla v kalení oceli,v době kdy láska byla vyděna ke Stalinovi,v době kdy všichni věřili v komunismu vyděl krásu Krška někde jinde a natočil krásný film,na kterém je vydět láska jeho tvůrců k tomuto filmu.(11.4.2007)
-
fuckme
Krška dokáže vystihnout Šrámkovského ducha, i když jsou jeho filmy teatrální a uvízlé v časové smyčce. Což je však úplně jedno, jelikož to, co dvojice těchto filmů skrývá pod těžkopádnějším povrchem je svěží až bouřlivé. V tomto případě jde hlavně o liníii Cupáka a Medřické, která několikrát převyšuje ne tak intenzivní historku o nenaplněných ideálech mládí, před které je nyní třeba znovu se rekapitulačně postavit. Medřická podává výborný výkon, nemohl jsem z ní odtrhnout oči, Cupák mě přesvědčoval v průběhu děje. Herectví zúčastněných zde sice ulpívá v divadelní manýře, ale v podání mistrů, což zážitek nijak neznevažuje (oproti nevyrovnanějším výkonům ve Stříbrném větru). Navíc zde Krška nádherně pracuje s dekoracemi interiérů a prostředím malebného Písku, jde o skutečnou poctu tomuto neobyčejnému městu. Ze šrámkovské dvojice tento snímek přeci jen na mě zapůsobil o něco více.(19.11.2009)
-
mortak
Krškova interpretace Měsíce nad řekou nejvíc připomíná melodrama - recitace je doprovázena hudbou. I proto je kamera až kýčovitě barevná a to vše dohromady vytváří snovou magickou idylu jedné jarní měsíční noci. Bohužel zvolený styl potlačuje jakýkoliv konflikt, tragičnost a ošklivost. Impresionismus se přece nevyhýbal ošklivosti, dokonce ji vyhledával, jen se ji snažil zachytit v jejím lidském půvabu. Z Dany Medřické srší magická energie a přitom být na malém městě v dvaceti sedmi stará panna, to bylo spíše k pláči - klevety, drby, pomluvy za zády, slyšet čas utíkat, každou sekundu - zatímco tady je vše idylické. Nejtěžší břemeno je na Cupákovi, protože zahrát v melodramu věrohodně cynického floutka, jemuž bije v hrudi zlaté a nezkažené srdce, to je úkol nadlidský. Právě snaha herců zahrát skutečné maloměstské typy se tluče s Krškovou divadelní kýčovitou melodramatičností. Fráňa Šrámek si ale zaslouží trochu realismu.(13.8.2010)
-
Slimak
Příjemný snímek pana Kršky který byl znám tím že bral taky všechno v klidu....hlavně paní Medřická je fajn....byla fakt moc krásná.(27.7.2008)
-
klúčik
Klasická predloha, filmu....Láska, študovanie, krásna príroda......klasický film, výborný herci.......65%.(26.11.2010)
-
honz
Krškovo mistrnné zpracování literární předlohy Fráni Šrámka s úžasnými hereckými výkony nejen E. Cupáka a D. Medřické. Prostě - zlatý fond.(21.10.2010)
-
arcticsky
Obrazově nádherný poetický film s dokonalou Danou Medřickou v roli Slávky.(20.1.2008)
-
Horak
Vynikající herecké výkony, kromě staré gardy září nastupující generace v Medřické a Cupákovi, zvláště Medřická zde hraje jednu ze svých životních rolí.(14.3.2007)
-
Blondak80
Famózní Dana Medřická, která hraje tak lehce a přitom tak přesvědčivě...(2.1.2009)
