Zabíjení

Kus velké filmařiny zahalený v malém nenápadném noir provedení. Kubrick byl génius a dokázal mistrně povýšit "docela obyčejný" příbeh na úměni a dovést ho do dobře vypointovaného scenáristického konce. Výpovídá o tom i skládání záběrů a celková narace, která je na první pohled těžko srozumitelná, ale nakonec do sebe velmi pěkně zapadá. Celkově je The Killing zdánlivě obyčejný film, ale když ho má pod sebou někdo jako Kubrick je jisté, že výsledek bude opět trošku jiný jako obvykle. (30.06.2009)

Kubrickův legendární příspěvek do encyklopedie heist movies je stejně jako jeho ostatní filmy ponejvíce "uspokojivý" pro všechny hnidopišské formalisty a puristy (a "černohumoristy"). Jako v dalších svých raných dílech využívá Kubrick i zde v hojné míře estetiku cinéma direct ("přímého" filmu), jehož nezanedbatelná influence je v mainstreamové tvorbě 50. a 60. let patrná zvláště u děl spadajících do období modernistických Nových vln (dalo by se dokonce říci, že mnohdy jsou na jeho základě vystavěny). U The Killing se jedná zvláště o ryze dokumentaristicky střižené dostihy (ruční kamera, dlouhoohniskové objektivy) a natáčení pouze s dostupným či s jediným zdrojem světla (Kubrickův trademark par excellence), které vytváří nádherné šerosvitné kompozice v noirovém duchu. Vyjma těchto doku-specifik je pro Kubricka samozřejmostí i ironizující užití hudby (latinskoamerická pieta), ačkoli ani tomuto jeho snímku se nevyhnul neduh s nepříliš povedenou a libou hudbou původní; experimentování s narativem (nechronologická výstavba, nahlížení stejné situace z více perspektiv); a všechny ty precizní podélné "jollies" a pohyby kamery, které tolik miluji. Právě díky výše zmíněným režijním finesám nedokázalo The Killing od roku 1956 příliš zestárnout, třebaže vlastní příběh a jeho tempo je kvalitami přinejmenším rozporuplné. Je to snímek extrémně napínavý, metodický a dýchá svěžestí na každém kroku. Ba co více, většina jeho "loupeživých" parťáků nedokázala jím nastolený koncept výrazně obohatit do dnešních dnů. 4,5* (01.05.2009)

Ako aj sám Kubrick uvádza, ide o jeho prvý profesionálny film, ktorým podľa neho začala jeho kariéra. Neviem aký bol zámer dať filmu názov 'The Killing', pretože aj mňa to trošku zmiatlo. Je pravda, že záver už sa s názvom trošku zhoduje, ale inak ide o perfektne premyslenú krimi drámu s cieľom lúpeže. A keďže ide o Kubricka nie je to lúpež hocijaká. Nejde totiž o veľkotrezorové banky, alebo kasína, ako je to v súčasnosti zvykom a prekonať trezor s tisíc senzormi a najhrubšími železnými stenami. Ide o vylúpenie 'obyčajných' dostihov, ktorý však svojou premyslenosťou, plánovaním a skvelou pútavosťou aj dnes iným konkuruje s prehľadom. Priebeh lúpeže, jej časové prerozprávanie a strih boli úplne v detailoch presné a napätie nechýbalo. Je len škoda, že nechýbalo aj zbytočne veľa bočnej línie s jedným z lupičov (George) a jeho ženou a trošku odseknutý koniec. S dobrou pointou, ale aj tak odseknutý. 90%. (09.04.2008)

Kdyby nenatočil Hitchcock Vertigo, byl by za poslední noir první vln braný The Killing – revizionistická stylová nápodoba, která pumpovala ze všeho možného, letištěm z Casablanci konče, a která později podnítila třeba Tarantina. The Killing je mnohem horší než Gauneři, ale rozhodně zábavnější než Soderberghova bláhová multiplex-morda, trilogie Dannyho parťáci. Nebyl to první regulérní film Kubricka, byl to první film, kterým uvedl a uváděl do chodu svoje oblíbené postupy, zesumarizovaný v pozdější tvorbě. Kubrick se zde projevuje nejen jako non-auteur, ale i jako zasmušilý gentleman, který nejenže destiluje děj do vícero postav a hlavní charaktery ihned poté, co je vytvoří, rozloží ve vyprávění, ale ze všeho nejvíce se vyhýbá noirovské ironii. Jestli něco sjednocuje Kubrickova díla, pak nulový smysl pro humor. V každé scéně či sekvenci trvá 10 sekund, než se do ní dostanete, a obráceně, posledních 10 sekund provází odeznívající závěr. The Killing postihuje dvojí vyostřování a tření mezi plochou linearity (připitomělý loupežnický kom-plot) a nelinearity (synchronní flashbacky, mnohoperspektivně alternující minulý události z jiného POVu) a nejvíc ze všeho se potýká se zásadní otázkou, jestli existují špatné filmy, nebo jen špatní režiséři. (05.02.2008)

Hodinku a čtvrt trvající výlet do noir gangsterky, která je obroušená jako diamant o všechny možné kýče a zaběhnuté systémy. Již zde Kubrick ukazuje, jak je jeho režie brilantní. Paralelní děj ozvláštněn o hlas vypravěče, který dává divákovi nový, dramatičtější rozměr – to jsou hlavní rysy této lahůdky. Kamera jakbysmet a hlavní téma filmu (do puntíku naplánovaná loupež) výborně graduje a samotné provedení zabere téměř čtvrtinu filmu. Ovšem ten konec, kdy dva detektivové jdou vstříc kameře, to je laskominka. Jedná se o nadčasovou detektivku, ze které se čerpá i dnes po 50 letech. (08.08.2007)