Idiot

I přes značnou výhodu že jsem Idiota nečetl a s napětím sem tedy čekal co se stane, byla tahle stopáž prostě přepálená. Vynikající herecký koncert který se rozehrál v první části bylo asi to nejlepí z "povídavého" Kurosawy, krásný vizuál a citlivé střídání klidu a napětí však nemůže obhájit nudu v poslední půlhodině, kdy už všechno bylo vysloveno, morálka vysvětlena a film jede dál. Celá krása tohohle filmu je postavena na jemných nuancích a subtilním herectví a jakmile člověk ztratí pozornost už nic nevidí. Film je rozdělen na dva akty a myslím že by nebylo špatné si je pustit odděleně. Stále však 75% (07.04.2010)

I když je děj po řádění studiových nůžek mírně řečeno trhaný a Dostojevského předloha se smrskla v podstatě jenom na milostný příběh, zasněžené Hókkaidó má magickou atmosféru, film obsahuje několik mimořádně uhrančivých, snových scén a prostupuje ho zvláštní, křehká, udivená něha, která myslím dobře nahrazuje existenciální hlubiny románu a díky které si mě tentokrát Kurosawa získal víc než v některých svých slavnějších kouscích. (23.10.2018)

V tomto komentári upozorním na posun medzi románom Idiot a jeho filmovou adaptáciou Akiru Kurosawu. Časový (z 19. storočia do obdobia po 2. svetovej vojne), priestorový (z ruského Petrohradu a Pavlovska do japonského Sappora na ostrove Hokkaido) a kultúrny (z pravoslávneho do šintoistického a budhistického prostredia) posun čiastočne predznamenáva rozdielnosť medzi týmito dvoma umeleckými textami. K zmene dochádza aj v syžetových štruktúrach. Vhodné je komparovať interpretáciu románu založenú na kresťansko existencialistickom prístupe (Nikolaj Berďajev - Dostojevského pejetí světa) s humanisticko existencialistickou interpretáciou adaptácie (Luboš Ptáček - Akira Kurosawa a jeho filmy). U Berďajeva je dôležitý termín Bohočlovek - Kristus. Antropocentrizmus v jeho ponímaní je christocentrizmus. K Bohočloveku môžeme prirovnať Myškina, hlavného hrdinu románu. Tragické vyústenie Myškinovho života spočíva hlavne v tom, že spoločnosť neprijme ním predstavované Bohoľudstvo, inými slovami, nerozhodne sa pre Boha, na ktorého implicitne ukazuje skrz svoje správanie. Kurosawov film Idiot sa odkláňa od implicitnej náboženskej tematiky, skôr smeruje k humanistickému a existencialistickému vyzneniu, pre ktoré je ale taktiež podstatný antropocentrizmus (ale výrazne odlišný od kresťanského). Kameda (filmový Myškin) zostáva byť postavou, pre ktorú je vzťahovosť jednou zo základných priorít, ale redukuje pole jej pôsobnosti. Myškin sa snaží milovať všetkých a byť pre nich prostredníkom spásy, Kameda svoju snahu sústredí predovšetkým na záchranu Taeko Nasu (filmová Nastasja Filippovna). (18.03.2015)

Dobrosrdečný, laskavý (diagnostikovaný) idiot byl po návratu z války vržen do zašmodrchaného klubka vztahů mezi několika muži, ženami a jejich rodinami. O jeho dobrotě a chápavosti všichni mluvili a jaksi automaticky (skrz dlóóóuhé pohledy a slzy) ji v něm viděli, jenomže on sám nijak aktivně nekonal a tomu, že se do něj dvě rozdílné krásky hluboce zamilovaly, jsem nevěřil. Režie sama střídala brilantní filmové pasáže (mj. sněhem zasypané Hokkaidó) se statickými, zatíženými obsáhlými divadelními dialogy, a tragický závěr mi přišel notně japonsky přepálený; nicméně enormní délka 166 minut se ustála v pohodě. (18.12.2018)

Dostojevského Idiota znám skoro nazpaměť, takže jsem se nedokázala při sledování filmu od knihy oprostit a přesunout se do japonských reálií, které jsou od ruského světa, hodně, ale opravdu hodně vzdálené. Přes velmi pomalé tempo a můj naprostý zmatek v japonských jménech postav se myslím Kurosawovi podstatu příběhu povedlo dobře zachytit. (30.05.2011)

Legendárna réžia veľkého majstra Kurosawu, geniálne herecke výkony (najma Mifune vyhrava u mna znovu a znovu) – slasť pre oko ako aj pre dušu. Dostojevského dielo je parafrázované do úplne inej kultúry, a pritom si zachováva morálny odkaz. Ako pravý rozprávač príbehov Kurosawa nehodnotí svoje postavy, nech vykonávajú čokoľvek, hodnotenie necháva na nás, divákov. Od začiatku sa nás postavy snažia presvedčiť , že pán Kameda je idiot, hoci s rozvíjaním deju nás presvedčia iba o tom, že idiotmi sú práve oni sami. Pán Kameda, ako človek emocionálny, s krásnym srdcom ohuruje ženy svojou dobrotou, ktorú zatiaľ v nikom z ich okolia nevideli. Muži sa cítia v nebezpečí, lebo pán Kameda nemá falošnú pýchu ako oni, a jeho emócie a činy sú čisté. Jeho existencia vo svete je hazardom pre samého seba, lebo každí by chcel kus z neho, a on by ten kus rád dal každému. Jeho úprimnosť je jeho silou a slabinou, a pre svoju úprimnosť je považovaný za idiota.______Napriek všetkým týmto pozitívam, musím povedať, že natočiť román takéhoto rozsahu dalo viditeľne zabrať aj Kurosawovi. Príchod Kameda do mesta bol pre mňa bod, kedy sa naraz objavilo mnoho postáv naraz, a trvalo mi veľmi dlho, kým som vedel asociovať všetky postavy. Napriek 2 a pol hodinovému priestoru, bol dej často osekaný na úkor kvality a zrozumitelnosti.______ Svet, ktorý vytvoril Dostojevskij prišiel k životu pomocou veľkého majstra Kurosawu – Domo arigato (06.08.2010)

Smrtici stopaz, skvele obsazeni (nadherna Secuko), vytecna rezie, ale...jsou to cernobile konverzacni 3 hodiny v japonstine...takze se nadopujte, a mozna to date na jeden zatah. Pekne, ale narocne. (10.06.2016)

Duševne chorý Kameda sa vracia z pobytu v americkej nemocnici domov do mrazivého, snehom zaviateho Hokkaida. Napriek svojej vnútornej kráse a ušľachtilosti nachádza len nepochopenie a opovrhnutie. Váha medzi láskou dvoch žien, čo jeho psychický stav opäť zhoršuje a zároveň vyhrocuje situáciu... Nečítal som Dostojevského predlohu, ale Kurosawov Idiot "made in Japan" je jednoducho skvelý. Výborný scenár, precízne vykreslenie postáv, dusivá atmosféra povojnového Japonska a herecké výkony Masayuki Moriho a hviezdy neskorších režisérových filmov, Toshirô Mifuneho, tvoria kostru tejto skvelej drámy. (11.01.2005)

Je to prekrásny film o tom sa nedá prieť. Dostojevského knihu som nečítal, čo v istom zmysle dopomohlo k môjmu hodnoteniu, keďže vďaka tomu som sa mohol vyhnúť zbytočnému porovnávaniu a priať samotný film ako originál. (18.05.2013)

Film je poměrně zdlouhavý a těžký. Na druhé straně dobře koresponduje s Dostojevského románem. Důležitá je titulní postava, muž, který je psychicky otřesený válečnými událostmi a vrací se z války do společnosti, která řeší záležitosti běžného života, majetek, vdavky. Ten chlapík je postaven před těžkou volbu, kterou známe z řady jiných příběhů. Miluje prostou dobrou dívku, zatímco je přitahován a v podstatě ovládán jinou, která jej jakoby strhávala do světa snů, představ, stínů. Příběh stejně jako v Dostojevském nekončí dobře. Režisér se pokusil divákovi předat tragiku podobného rozhodování. V běžném životě to dopadá lépe, jenže tady ten příběh je právě o tom, že to dobře dopadnout nemusí. Jsem rád, že jsem ten film viděl, avšak příště zvolím opět něco lehčího...:-) Doporučená literatura k těmto otázkám: Robert A. Johnson Věčný příběh romantické lásky (Portál 2003) (04.04.2009)

Je s podivem, že se tento snímek neřadí ve výčtu významných Kurosawových děl do popředí. Nebýt natahované poslední třetiny filmu, tak bych neváhal s plným hodnocením. Herci jsou vynikající, Kurosawův přístup k adaptaci látky na japonské reálie citlivý a románová atmosféra se do filmu otiskla způsobem, který by měl sloužit jako vzor moderním adaptátorům literárních látek. (13.07.2014)

Marně bych šmátral do paměti a zjišťoval, u čeho jsem naposledy tolikrát po sobě klikal na časomíru přehrávače s nadějí na vysvobození, a ono pořád ne a ne přijít. Artovky od Kurosawy a odpady Tomáše Magnuska hájí v mém žebříčku očekávající bolesti prvenství. Ano, byl jsem ze zkušenosti připraven na těžkotonážní nudu "made in Japan", ale nevěřili byste, že dokousat se až k závěru mi na mou duši zabralo celé odpoledne.3 hoďky byly na Hartigana až příliš vyčerpávající. Hned několikrát stihl odběhnout od obrazovky, zkoušel se zabavit čímkoliv jiným, v druhé části i uklízením, hlavně ne jen další várkou nekonečného mluvení bez jakéhokoliv náznaku eskalace, a když se dejme tomu po půl hodině vrátil do křesla, tak pociťoval nechuť zmáčknout tlačítko Play, neboť si byl zcela jistě vědom, co ho čeká a nemine, jelikož i ty špatné filmy důsledně dokoukává až do samého konce. S Akirou jsem si očekávaně nerozuměl, a pro dobro obou by se znovu raději potkat neměli.💩💩 (03.08.2014)

Japonské drama natočené podle slavného románu F. M. Dostojevského z roku 1868. Věhlasný režisér A. Kurosawa příběh o charakterové ušlechtilém a citlivém muži, trpící epilepsií a jenž nebyl pochopen svým okolím, přenesl z Petrohradu v 19. století na zasněžený ostrov Hokkaidó v poválečném období. Kurosawův dvouapůlhodinový snímek si všímá především hlavní linie románu, tj. milostného a citového pouta mezi nebohým knížetem Myškinem, svůdnou a záhadnou Nastasjou Filipovnou, krásnou Aglajou Ivanovnou a odhodlaným Rogožinem, v Kurosawově snímku zvaném v originále Hakuchi představovanými nemocným Kamedou (M. Mori), za milion jenů koupenou Taeko Nasu (S. Hara), nezkušenou Ajako (J. Kuga) či herecky nejvýraznějším divokým Akamo (T. Mifune). Románová hluboká psychologie postav a plně neodkryté myšlenkové vztahy mezi nimi, i typická Dostojevského neradostná a tísnivá atmosféra byla skvěle převedena do japonského prostředí se vší kvalitou, jež mohlo režisérovo jméno zaručit. Přesto zmíněnou literární předlohu kladu v osobní oblíbenosti o něco výše, neboť její kouzlo pro mě tkví zejména v bohatosti příběhu, pestrosti scén a množství postav, často i zbytečných a doplňujících, což pochopitelně plně film nabídnout nemůže. (28.03.2017)

Ťažké sústo pre diváka rovnako ako kniha (jedna z mojích najobľúbenejších!). Natočiť Dostojevského je skoro nesplniteľná úloha. Ale Kurosawa je fakt macher. Podarilo sa mu najsť svojský filmový kľúč a podať zložitý psychologický dej ako jednoliaty a zrozumiteľný príbeh (jeho spracovanie filmu "Na dne" už nemá tak jasnú filmovú líniu). Kurosawa potvrdzuje svoje kvality ako európsky a svetový režisér (podobne ako v Shakespearovskych predlohách pre Krvavý tron a Ran). Len pre náročných divákov. (12.03.2009)

Výborně vystavěné drama s vynikajícími hereckými výkony, bezchybnou režií, kamerou a živostí sálajícími dialogy. (06.06.2010)

Tento film přinesl Kurosawovi nemalé potíže a málem ukončil jeho dosavadní úspěšnou kariéru. Do kin se dostala pouze okleštěná verze, původní autorský sestřih v délce 265 minut byl zkrácen střihači studia bez možnosti zásahu režiséra na 166 minut! Chápu, že producenti mají hrůzu ze čtyřhodinových filmů, ale tohle se opravdu nedělá. Film je pak narušen (jeho rytmus, styl, návaznost děje) a je z něj v podstatě torzo (byť v tomto případě - i v mnoha jiných, třeba "Úžasní Ambersonové" - se pořád jedná o velmi dobrý snímek). Herecké výkony už tradičně výborné, líbí se mi odraz dvou tváří na skle výlohy vedle obří fotky Taeko (jakoby symbol celého následujícího děje), závěrečná scéna se svíčkami, kde Akama podléhá šílenství, karneval na ledě, opakující se motiv nože, vhození balíku peněz do ohně atd. Navzdory neúspěchu "Idiota" se chtěl Kurosawa k Dostojevskému vrátit ještě v roce 1970, kdy uvažoval o adaptaci románu "Zápisky z mrtvého domu", pro tento projekt ale nenašel producenta. Škoda... (15.05.2020)

Dostojevského Idiot se prostě zfilmování těžce vzpírá. Z ducha knížky se na plátno dostane jen málo. Představitel Idiota je necharismatický, náklonnost žen k němu je obtížně pochopitelná, vyznění celého filmu se vytrácí do ztracena. To, co román schovává za textem, film ani nepřibližuje. Škoda. Obrazovým ztvárněním a většinou hereckých výkonů se však uhrála jakási čestná prohra. (14.10.2009)

Povedené drama z pera mistra v zobrazování lidských charakterů Akiry Kurosawy. Masajuki Mori jako tragicky poznamenaný Kinji Kameda předvádí výkon, který je hodný nejvyšších ocenění, protože hraje přirozeně. Navíc je celý snímek podkreslen krásnou a dojemnou instrumentální hudbou, která je pro Kurosawu typická. (15.11.2008)

Dost zajímavý román.Dvě ženy se přou o hloupého,ale za to laskavého a milého muže.Mě film nijak moc nenadchl.Líbí se mi závěrečné vyústění,a prostě to tak je,dobré lidi v tomto světě nečeká nic snadného a většinou ani nic dobrého.Za peníze si lásku nikdy nekoupíte. (02.12.2013)

Veliké téma, které pokud chceme slušně odvyprávět, do metráže jednoho filmu se nevejdeme. Toho si byl vědom i Kurosawa samotný. Přec se však rozhodl knihu obecenstvu zpřístupnit, a tak musel i v této úctyhodné metráži rezignovat na vypravěčský přednes dějové linky, což ze snímku bohužel činí v mém oku nepovedený kousek, neboť se na plátně neodehrává nic jiného než textový přednes a k němu zpřetrhané záběry, které narychlo ilustují přednesená fakta. Obávám se, že pokud mistr nedokázal knižní předlohu slušně osekat do hrané formy, neměl se do tohoto díla vůbec pouštět. Výsledný dojem není zrovna valný, a tak Vás raději odkáži na knihu samotnou, i když nepatří zrovna mezi ty nejtenší. (09.08.2014)