Ran
Ran
Režie:
Akira KurosawaHudba:
Tóru TakemicuHrají:
Tacuja Nakadai, Akira Terao, Mieko Harada, Hisaši Igawa, Jošitaka Zuši, Šinnosuke Ikehata, Mansai Nomura, Jošiko Mijazaki, Daisuke Rjú, Masuo Amada (více)Obsahy(1)
Zámožný pan Hidetora se na oslavě svých 70. narozenin rozhodne rozdělit panství mezi tři syny. Nejmladší Saburo se ho pokouší odradit od ukvapeného rozhodnutí, ale pyšný a tvrdohlavý vládce se ho zřekne. Když se starší synové ujmou vlády, rychle se obrátí proti svému vlastnímu otci a začnou usilovat o úplnou kontrolu nad celým uzemím. Hidetora musí nakonec v krvavé bitvě opustit své vlastní království a vyrovnat se s důsledky násilné a kruté minulosti. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (196)
Soľ nad zlato po Japonsky, avšak s rozdielnym koncom... ()
Japonský historický velkofilm sahající odhadem do 16. století popisující dokonalý zánik a zkázu kdysi mocného samurajského rodu. Sedmdesátiletý stařec Hidetora, bohatý a uznávaný muž, kdysi nelítostný válečník, se rozhodne rozdělit své panství mezi své tři syny. Nejmladší Saburo naléhá na otce, aby své nepromyšlené rozhodnutí vzal zpět, avšak starší synové Taro a Giro rádi přijímají. Moc a bohatství jim však brzy zatemní mysl a propuká u nich touha dobít celé území pro sebe. Zklamaný a opuštěný otec Hidetora, vidouc jak propuká krutý bratrovražedný boj, jenž způsobil on svou ukvapenou myšlenkou, začíná mít psychické potíže a z původně důstojného muže se stává politováníhodný blázen pozorující zmar všude kolem sebe. Válečné scény, působivé dialogy a především nádherné krajinné scenérie jsou natočeny velmi sugestivně, vizuální, a troufnu si říci, že i hudební stránka dvouapůhodinového snímku je vskutku lahůdková. Druhé setkání s dílem japonského filmového mága A. Kurosawy, jenž se podílel na scénáři, opět nesmírně vzbudilo svou nenapodobitelnou atmosférou mou pozornost, opravdu obdivuji jeho smysl pro obrazové vyjadřování a celkovou působivost a monumentalitu jeho snímků, a proto nemohu Ran ohodnotit jinak než maximálně. ()
djkoma napsal komentář slovo od slova jako bych ho psal já ()
Přesto, že je to Krásně a poctivě natočené, nemůžu říct že by mě Ran dostal tak, jak měl Kurosawa v úmyslu. Naráží zde na sebe divadelní symboličnost a filmová doslovnost. Nefunguje ta základní rovina - emoce a identifikace s postavami a situacemi. Sledujeme rodovou politiku, intriky, války, pocity zrady a křivdy. Závažné události, jejichž dopad determinuje životy spousty lidí, žijících pod tou či onou sférou vlivu. Jenže zde nikoho z nich nevidíme! Ve filmu jsou ze společenské hierarchie zastoupeny pouze špičky aristokracie a anonymní šiky armád. Veškeré drama zůstává v úzkém okruhu tří synů, otce a snachy, přičemž jejich konflikty, motivace a hodnotová východiska nejsou pojaty dostatečně nosně a zajímavě. A pak je tu ještě jazykově-kulturní propast mezi Japonskem a západním světem. Způsob, jakým postavy v japonských (zvlášt historických) filmech mluví, je specificky vyhrocený, často jakoby nekorespondovala forma a kadence jednotlivých replik s tím, co říká titulek. Je to zajímavé sledovat, ale brání to v identifikaci se zobrazovanou realitou. Ne náhodou je nakonec tím nejsympatičtějím charakterem konvencemi nesvazovaný šašek. Přes to všechno má Ran svou magii, hlavně první polovina je bohatá na různé vjemy, než film začne unavovat přílišnou délkou a nedostatkem zajímavého děje. ()
Další film Akiri Kurosawy, tentokrát barevný a barvy tady Kurosava využil opravdu skvěle kombinací s kompozicí je celkový vizuál 10/10 a spoustu krát jsem si řekl: „Tohle je skvělá scéna" .Herecké výkony jsou dobré, hlavně Tacuja Nakadai, který je nejvíce zapamatovatelný. Co se týče tempa, první polovina krásně plyne druhá se docela táhne, ale je to zachráňeno koncem. Rozhodně to není zklamání, ale mezi nejlepší Kurosawovy filmy bych to nezařadil, možná to na podruhé bude 5/5. Ještě to má hezké kostýmy. ()
To, čo sa našincovi ponáša na príbeh Svätopluka a jeho troch synov, je v skutočnosti prerozprávanie Shakespearovho Kráľa Leara. V stredovekých japonských kulisách a s davovými scénami, ktorými sa inšpiroval Peter Jackson pri natáčaní Dvoch veží. Kurosawa krásne pracuje s kompozíciou (zväčša statických) záberov a farebnosťou, zaujalo ma aj teatrálne divadelné herectvo a pomalé smerovanie k finálnej tragédii. Len tá dĺžka je trocha prestrelená. 80 % ()
nebudem sa tu rozpisovať o deji. ten je vcelku jednoznačný. osobitý je ale vyjadrovací štýl a forma, ktoré kurosawa používa. obrazy sú vskutku veľmi pôsobivé. náchadzam v nich výrazovosť, akú asi v žiadnom doteraz vzhliadnutom snímku. mnohé symboly zostávajú pre mňa myslím zatiaľ nepochopené, pomalý štýl rozprávania tiež nie vždy dokáže podržať pozornosť. napriek tomu si myslím, že forma zatieni všetký prípadné nedostatky, ktoré vlastne ani nedostatkami pri tomto spôsobe vyjadrovania nie sú. ()
10/10 ()
Nepochybuji, že Akira Kurosawa byl režisérskou hvězdou. A i když jeho film Ran nám měl vylíčit jedno ze shakespearových děl přeonačené do japonské kultury, tak zůstávám nohama na zemi. Nebudu si zde hrát na filmového světoběžníka a znalce jako ostatní hodnotící. Jsem obyčejný kluk z předměstí, který se s mírnými odchylkami drží středního proudu. A tak je pro mě tento film jiný a zvláštní. A proto u mě nemůže dostat žádné slušné hodnocení. navíc dívat se 160 minut na něco co mě sžírá nudou, kde je všechno neuvěřitelně zpomaleno a zbytečně nataženo... jak si tohle může někdo vychutnat, tak to vážně nechápu.. ()
Ta závěrečná scéna se slepcem je jedna z nejúžasnějších, co jsem kdy ve filmu viděl! ()
Velice nerad, protože jsem si tento film oblíbil, souhlasím s tím, že mu k úplné dokonalosti něco málo chybí. Ale rozhodně nesouhlasím s tvrzením, které se zde opakuje v mnoha komentářích, totiž že film je utahaný. Začal jsem se dívat a ejhle - téměř dvě hodiny pryč. Záběry mne naprosto uchvátily, zejména ty zachycující tvář Tacuji Nakadaie poté, co se "zbláznil". Zkrátka dokonalost sama. A jeho bílý vous a vlasy vlající ve větru také. U málo filmů jsem byl tak zklamaný, že mu něco (zdůrazňuji malého) chybělo. / Co se týče příběhu, tak bych rád podotkl toto: Myslím, že jen málokdo se dokáže oprostit od sympatií a antipatií k různým postavám v příběhu. Já se neubránil a když jsem pochopil důvody paní Kaede (Mieko Harada), hned se stala mou nejoblíbenější postavou v příběhu. Ne starý pán s krutou povahou, ne čestný Saburo, ale právě ona - hrdá a pravá knížecí dcera, ztělesněná Pomsta. To díky ní volím nejvyšší hodnocení. ()
Pěkné exteriéry a akční scény, ale jinak patetická nuda. Kagemusha je mnohem lepší. ()
Ran je jeden z vrcholu tvorby Akiry Kurosawy. Do japonske kultury byl prenesen pribeh Shakespearova Krale Leara. Velkolepou vypravu a uchvatne exteriery podtrhuji herecke vykony (predevsim postava Stareho pana). Zajimalo by me, nakolik byly japonske realie prizpusobeny klasickemu dramatu a naopak. Film totiz oplyva typicky japonskym stylem mirneho prehravani a strojene kultury stareho Japonska, kde i pouhe posezeni pod stromem je obradem. Film dostal oskara za kostymy a je nutno rict, ze zcela opravnene. Vyborne provedene je barevne odliseni jednotlivych soupericich stran. Nejenom, ze zprehlednuje dej (predevsim u bitevnich scen), ale ma v sobe jakousi symboliku toho, jak se moc prelevala ze strany na stranu. Na druhou stranu bitvy kvuli barevnemu odliseni pripominaji pocitacove strategie :). Jedinou vytku k filmu mam technickou: Neprilis citlive je pouzivano umele nasvetleni scen. Temer neustale je patrne, ze osvetleni postav nemuze odpovidat realu. Ale treba i to byl zamer. ()
Moje hodnocení je naprosto shodné jako Tsunamiho. Dílo, kde jasně vím, že co se filmového řemesla týče je to jasně alespoň na 4*, ale já se při jeho sledování notně nudil. Pořád jsem se musel přemlouvat, abych se koukal dál, nijak mě RAN nechytl. Možná posledních několik minut, bylo poměrně zajímavých, ale přesto nedokázali napravit velmi rozpačitý dojem z díla... Bohužel. ()
Dosť som pri tom trpel, vôbec ma to nezaujalo, film je neskutočne nudný. Herecké výkony sú prehnané a neprirodzené, po 40-ich minútach som to vypol. ()
Od tak dlhého filmu človek očakáva nejaký silnejší príbeh a nie dialógy v interiéroch ... v momentoch keď to Kurosawa hádže do akčných sekvencií tak je slasť na to pozerať , obvzlášť tie záverečné bojové vravy pri ktorých Kurosawa nádherne rozmiestňuje vojakov ako na nejakej šachovnici . ()
Poslední "velký" samurajský film, který A. Kurosawa natočil. Vlastním přípravám bylo věnováno několik let, i když záměrem převést Krále Leara do samurajského prostředí se Kurosawa zabýval snad několik desetiletí. Na jednu stranu je to opět vynikající a místy doslova dech beroucí podívaná, na druhou stranu je třeba říct, že režisér natočil lepší filmy. Tradičně vynikající válečné scény, úžasné kostýmy, vesměs výborná kamera, skvělá práce s rozsáhlým komparsem, mistrovská režie, skvělé herecké výkony a celá řada dokonale propracovaných scén. Stejně tak je ale zřejmé, že některé jiné scény jsou hodně rozvláčné a jaksi nezapadající. Kurosawa jistě chtěl vystavět atmosféru, pomalým tempem zvyšovat napětí a nechat diváka, aby si sílu obrazu a vyprávění vychutnal i v klidných pasážích. Každopádně je to úžasný film a skvělý filmový zážitek. Evropský divák by možná ocenil kratší stopáž (Kurosawa údajně uvažoval o tom, že by film měl přes tři hodiny). ()
Na tomhle filmu jsou nejlepší charaktery, které jsou krásně nečernobílé. Hlavně Saburo a Tonga, kteří jsou sice z počátku nesympatičtí a člověku se zdá, že oni jsou ti zlí, avšak pravda se ukáže zcela jiná. To samé Hidetora, nebo paní Kadena, Džiro, Taró, Sue, Cumumbura ti všichni se během příběhu nějak vyprofilují a ukážou, co jsou zač. Nádhera. Druhou věcí je akce a bitevní scény s tkerými Kurosawa umí pracovat a předvadí hotové divy(masakr HIdetorových vojáků na Třetím hradě, střet mezi vojsky Džira a Sanbura, krvavé dobytí Prvního hradu) až po ty vyloženě psychologické scény(Hidetorovo šílenství, střet synů s otcem). Nádherná Shakesperovská tragédie v úžasném japonském pojetí. ()
Kromě skvělé výpravy a pár scén to je zoufale nudné divatelní drama s velmi vykuleným dědkem. ()
Podobne ako v ďalšej z Kurosawowých samurajských epík, Kagemuši, aj v tomto filme prevažuje pomalšie tempo rozprávania s priehrštím interiérových dialógov, ale taktiež sme znova oslňovaní krásnymi obrazovými kompozíciami, lahodiacou hudbou a detailnými kostýmami. Príbeh sa mi v porovnaní s Kagemušou zdá trošku záživnejší, a aj bojové scény pridali čosi na brutalite a spektakulárnosti, takže ma to bavilo o niečo viac. Vzhľadom k časovo náročnej stopáži si však sledovanie vyžaduje aj štipku trpezlivosti. 80%. ()