Rašómon

Ú-ž-a-s-n-é! (23.05.2011)

Závěrečný hrdinný souboj na katany je bez legrace nejlepší bojová scéna, co jsem kdy viděl. (15.05.2012)

Pre mňa to určite nie je najlepší Kurosawa aj keď sa týmto filmom možno preslávil rozhodne by som dal prednosť iným filmom. (Hodnotenie 3,5) (05.08.2014)

Film mě uchvátil po všech stránkách. Spolupráce Mifune - Kurosawa funguje a tenhle snímek je toho zářným příkladem. 4 různé úhly, 4 dějové linky, kterému věřit? Drama, které rozebírá povahu a psychologii lidí ve zcela přirozené a filmově Kurosawovské podobě. Tohle je prostě úžasnost sama o sobě. 100% (17.04.2015)

Mylujem japonske filmy /este raz zdoraznujem - JAPONSKE - nie cinsko -hongkongske srajdy/ a Rashomon je presne ten prototyp filmu, kvoli ktoremu povazujem Akira Kurosawu za velikana svetovej kinematografie. Silne temy ako vrazda a znasilnenie - su podane maximalne realisticky v doslova genialnej Kurosawovej rezii. K tomu este tuna hra aj vyborny Tosiro Mifune /Hell In the Pacific, Akahige, Bitva o Midway/. 100 % (21.11.2015)

Jsme sobci, podvodníci a někdy klameme i sami sebe. Slušný nebo chudák, nikdo není bez viny. Každý z nich ukazuje na chyby a zrůdnost činů těch druhých, sám je ale v podstatě stejný. A i když vás příběh dovede až na smutný konec sebepoznání, svitne malá naděje. Odchodem poslední postavy se ukazuje, že tato planeta plná pokroucených lidí nosí i jedince, kteří nezjištně pomáhají. Jak špatně se dokážeme zachovat v úzkých. Právě proto se říká, že v nesnázi poznáš pravý charakter člověka. Hodně silných posledních 10 minut, tak pravdivé, vypozorované a nedá se nic namítnout, protože to je pravda. (10.05.2012)

Genální film, celý příběh rozčleněn třemi různými verzemi stejněho zločinu se mi naprosto líbil. Nejvíce mě překvapilo, jak se divák postupně dozvídá nové verze, a každá další se zdá věrohodnější. Celá motivace o důvěru v člověka mě nadchla. Má vůbec člověk důvod ke cti a počestnosti? Máme vůbec důvod věřit ostatním lidem? Věřit v to, co říkají nebo v to, co dělají. Naštěstí se naonec ukáže, že věci se nesmějí pehánět, a že každý nemusí být zlý jen kvůli jedinému činu. K mistrovství herce Toshira Mifuneho nelze nic dodávat. Někteří tvrdí, že herci v příběhu přehrávají, ale myslím si, že ne. Je docela možné, aby se lidé v stresových situacích takhle chovali. Na hudbě mi nevadila její nevýraznost a tichost, to mám často na japonských filmech rád, i když nic se nevyrovná dlouhým tóninám shakuhachi. Film by neměl nikomu, kdo miluje japonskou kulturu chybět. (06.02.2013)

Odmítám to uznávat pouze za formu příběhu z několika úhlu pohledu, protože mimo tuto zvláštnost to nenabízí zhola nic. Příběh v normálním stylu vyprávění tak na 2 minuty nebo ještě lépe, jeden řádek: chtěla sama, znásilnil, neznásilnil. Začínám přes adadoraci Kurosawy zkrze takovéto malé hříčky pociťovat jistou averzi. Proč nemohl natočit víc dobrodružných kousků? Když to srovnám s ranými pokusy Orsona Wellese, tak nechápu, jak může AK někdo řadit vedle něj nebo dokonce nad něj. 4/10 (18.12.2015)

Přepsáno v září 2018. Rašómon je poetickou filmovou hříčkou v tradičním výrazu japonské exprese. S umnou satirickou příchutí se zkoumá pojem skutečnost, výsledkem jsou subjektivní pravdy objektivní nejednoznačnosti v psychickém archetypu celistvosti a středu Bytostného Já. Ego-komplex dává šanci pocitu vnitřního očištění a současného stavu povznesení, nezbytné korekce faktů jsou v zájmu samotného vyššího principu bytí. Nejvyšší hodnotou není čistota, nýbrž jen její odraz ve vodní hladině a následné schválení. Obraz si pohrává s možností, realita se proměňuje na různé světové strany v odlišné intenzitě gravitace. Po zvolání "ti, kdož jsou bez viny, ať hodí kamenem", všichni zběsile metají. Chyceným zločincem je Tadžōmaru (zajímavý Toširó Mifune), neblaze proslulý bandita a živočišný divoch. Jeho cílem je potvrzení vlastní zuřivosti, bojové zdatnosti a nesmlouvavosti. Čest se vidí ve vznešeném pohnutí a divokost je znakem nevyzpytatelnosti a strachu. Zneuctěnou obětí je Masako Kanazawa (pozoruhodná Mačiko Kjó), žena, doprovázejícího svého manžela na cestě. Jejím cílem je uchování vlastní cudnosti, zneuctění lze využít k velkolepé osudovosti života. Rozpolcenost duše se probouzí v pocitech a protikladně působících instinktech. Ponížení duše je bolestivější než zprznění těla. Uražená ženská psyché vrací úder a mocně se otřásá strachy i vztekem. Zavražděnou postavou je Takehiro Kanazawa (Masajuki Mori), manžel Masako. Cílem je uchování vlastní důstojnosti mužské cti. Pravda si potrpí na zásadách společenské etikety, zostuzení zhanobením se řeší předepsaným kodexem. Miko (velmi zajímavá Noriko Honma) je mediem pro komunikaci s duchem zemřelého a slabošské mužství s pragmatickou přizpůsobivostí k běhu událostí není ceněnou lidskou ctností. Svědkem a vypravěčem je Kikori (příjemný Takaši Šimura), chudý dřevorubec, jehož pojetí pravdy při konfrontaci nevěřícně kroutí hlavou. Vlastní slabosti se vždy skrývají. Provinění touží po vykoupení. Z dalších rolí: o zdravém jádru lidí pochybující buddhistický mnich Tabi Hōši (Minoru Čiaki), neurvalý a cynický posluchač nevšedního příběhu (Kičidžirô Ueda), či banditu dopadnuvší policista Houben (Daisuke Kató). Rašómon je rozkošnou filmovou hříčkou v poetických obrazech víceznačnosti lidského bytí a myšlení. Exprese je vyjadřovacím znakem národní samurajské historie. Lidská ubohost se topí na dně slabošské duše. (28.06.2009)

Príbeh o slabosti ľudskej osobnosti, ktorá sa v kritickej situácii poddá okolnostiam a neskôr to (zriedka) úprimne oľutuje. Tento snímok síce nie je klasický Kurosawa plný strhujúcich momentov a akčných scén. Podobá sa skôr na detektívku od Agathy Christie. Jeden príbeh je prerozprávaný z viacerých uhľov pohľadu a zakaždem je rozprávanie prifarbené pod iným odtieňom. Dozvieme sa nakoniec pravdu, ako vyzerali osudné posledné minúty nájdenej mŕtvoly? Na záver sa rozhodne oplatí počkať. (07.11.2021)

Nebyla to až taková nuda, ten koncept příběhu je ve své podstatě bezvadný, ale to obvyklé rákosnické přehrávání a pitvoření tady bylo na tak příšerné úrovni, že mi to zničilo všechny pozitivní vjemy z filmu. Kurosawa očividně fakt není tvůrce pro mě. 45% (06.02.2022)

Jeden z nejoriginalnejsich filmu. Kurosawa byl skutecny mistr a nejvice se mi libi, ze kazdy jeho film je o urcitych lidskych vlastnostech a vede k zamysleni a pouceni. Kez by ho slo naklonovat do dnesni doby, aby nam delal radost spolecne s nejmodernejsi filmovou technikou:-). (03.09.2007)

Co sa tyka stylu rozpravacskeho postupu dozaista jeden z najoriginalnejsich filmov, ktory dodnes sluzi ako nevycerpatelna studna inspiracie, ci vykradania. Film by kludne mohol vdaka skvelym hercom (najma uzasne prehravajucemu Mifunemu) a hudobnemu doprovodu, existovat aj bez dialogov, pretoze Kurosawowe viacvrstvove rozpravanie je velmi prehladne a dialogy boli pre mna len okrajove. Kazdopadne vsak Rasomon predstavuje filmove dramaticke dielo obrovskych kvalit, ktore si zachovava aj dodnes. (25.06.2008)

Jeden z nejlepších filmů Akiry Kurosawi. (15.02.2009)

Druhé posezení s Kurosawou mělo pro mě stejnou hodnotu jako Sedmá pečeť. Zopakuji slova, která jsem psal právě k švédskému pokladu - nechci tento film brát jako jednoho z řady, kdybych jej totiž s takovými (byť sebelepšími) kousky srovnával, nikam bych se nedobral. Zde to ale není tolik o otevření se myšlence a významným tahounem, které u Bergmana ztělesnila v čele stojící stále nezapomenutelná partie v šachu. Rašomón v podstatě zobrazuje stejnou ideu - akorát to není o jeho smyslu, Kurosawa prý film točil se záměrem, že život smysl nemá. Pokud to je pravda, myslím, že se mu to povedlo. Když jsem si rozebíral jednotlivé náhodně vybrané repliky, většinou mě napadala jediná odpověď: "Ale to je život, takhle to za života chodí." Když jsem si okolo pětadvacáté minuty ujasnil, že záměr režiséra se zdařil, objevoval jsem akorát rozvětvetnost a mnohotvárnost myšlenky a pokládal si otázky: "Jsou taková jednání v pořádku? Proč se zabíjet, proč opouštět novorozeně?" Jenomže na vrcholek hory jménem odpověď se asi nevyškrábu, neb taková rupnutí v hlavě bývají oříškem i pro lidi z oboru. I když bych zážitek z filmu nechtěl nějak zpochybňovat, nějaká NEJ mezi všemi na něm nenacházím. I když, jedno by se našlo. Zde jsem viděl asi nejlepší vystižení atmosféry deštivého počasí, přišlo mi úplně stejně temné (a pro některé tvory depresivní), jako bývá ve skutečnosti. (11.07.2009)

Trochu sklamanie. Príbeh je celkom dobrý, ale to herecké ponatie (tie vresky, donebavolajúji plač a smiech sa nedali počúvať) ho velmi dupe dole. Akčné scény na rok vzniku ale boli podarené. Hodnotenie: 65% (14.03.2013)

Pomalé tempo, přehrávající herci, podle mě nepříliš nosný děj, první setkání s Kurosawou mě zkrátk zklamalo, 3 hvězdy (05.01.2016)

Pomalu ale jistě se snažím dohánět restíky filmových veleděl, včetně Kurosawy, a nestíhám zírat. Takhle geniálně vystavěné a formálně provedené dílo snad nemůže být 70 let staré. Vizuál je na jedničku, i včetně kamery. Nemluvě o soubojové scéně, která má i po těch letech své kouzlo a to i bez, dnes všudypřítomných, zvuků švihu mečů. Mifuneho herectví je tu pro mě jako západního diváka ambivalentní. Na jednu stranu exhibiuje velice přehnané výrazivo jako maniakální smích či velmi sugestivní, teatrální pohyby, na druhou stranu úžasně hraje i komornějším stylem, který je bližší evropskému či americkému herectví (jak dokáže hrát např. pouze očima, je fenomenální). Hudba, ačkoliv tentokrát poplatná své době, snímek skvěle doprovází, zejména tu část, kterou vypráví třetí vyprávěč ("médium"). Tehdy snímek nabyl až hororových kontur. Ústřední nápad rozdílných verzí jedné události lze vidět v kinematografii poměrně často, ve své době to však mohl být navýsost originální zjev. Závěrem ještě zbývá dodat, že snímek má příjemnou délku a odsýpá. (13.10.2020)

no.. jistě velmi zajímavý film, i když to tedy není úplně styl, který by mi seděl. nutí to uvažovat, ale skutečně to působí spíš jako divadlo než film, a exaltovanost hereckých výkonů je sice jistě záměrná, ale na mě to působilo dost zvláštně... ale nápad výborný. (25.04.2006)

Nadčasová kouzelná poetika bez moderního čínského barevného pozlátka. Samurajská image, která je s Kurosawou tak často spojená se v tomhle filmu bortí jak domeček z karet, či roztřesené nožky Toshira Mifuneho. Kurosawův teatrální náhled a hodně divadelní herectví se mu jako vždy odpouští a ač je v jeho filmech vždycky silný konec, tohle je můj nejoblíbenější. (25.03.2009)