Sedm samurajů

Nejdřívě jsem nechtěl zase škádlit olgoje chorchoje bosou nohou a mlčky tento snímek přejít. Avšak po přečtení komentáře od 3 AM Code, s kterým snad stoprocentně souhlasím, jsem nakonec nalezl odvahu a budu se tak snažit zbytečně neopakovat nic, co již napsal on, čili, pokud chcete vědět, jak se stavím k těm tradičním filmovým hodnotám, přečtěte si jeho. Pořídil jsem si 3 a půl hodinovou verzi a je to tak pravděpodobně nejdelší film, jaký jsem kdy viděl (jo jo, bejvávalo - pozn. komentátoristy o rok později). První hoďka byla dobrá. Nalezání hrdinných samurajů bylo zábavné. Ovšem nemohl jsem se zbavit dojmu, že v Sedmi statečných byla každá postava charakteristická, zapamatováníhodná - jak duševnem, tak především vizuálně. Takashi Shimura je tak snad jedinou výjimkou a to dost možná proto, že je Yulu Brynnerovi trochu podobný. Jelikož 207 minut je tuším více, než kolik je zde napsáno, jde pravděpodobně o rozšíření o vystřihané scény. A je to bohužel znát. Spousta z nich se mi zdála hluchá a zbytečná a taky trochu únavná. Proto mě překvapilo, jak poměrně rychle tento film utíkal. Což je mimochodem můj častý syndrom u tří (případně delších) hodinových snímků s tím, že na úplném konci, pokud se nejedná o počin, z kterého jsem na větvi, přesto značně trpím. Je to pro mě důkaz, že za tím stojí jen a jen moje psychika, protože u 80 -ti minutových filmů si k závěru taky dost často klepu na hodinky, které nemám. Proto mám pro sebe radu do budoucna: "Hlavně se nedívat, jak to má být dlouhé". Nemám moc srovnání v asijské oblasti té doby, 50 let tam a nazpátek mám víceméně tmu (pravda, nazpátek je to možná i trochu víc), ale rozhodně si na filmech prioritně necením technického zpracování, ani se je nesnažím oceňovat na základě vlivu či klasičnosti (ah, tím jsem si zase naběh....), ale zkrátka především na tom, jak mě zaujme příběh, prostředí, nápaditost a myšlenka, což se v tomto případě nepovedlo, a tak nejpříjemnější pro mě nakonec byla 5-ti minutová pasáž uprostřed, ve které jsem mohl v klidu nechat spadnout hlavu do klína a přestat namáhat mozek a poslouchat hudbu, jelikož na obrazovce se vyjímaly po celou dobu jen 3 neznámé japonské znaky na černém podkladu značící přestávku... (28.06.2006)

Akiro Kurosawa natočil excelentní film, na tehdejší poměry a technologii. Nevím proč jsem jeho shlédnutí tak dlouho odkládal. Film je dlouhý (viděl jsem 207minut dlouhou verzi), ale pokud se vžijete do děje, nemůže vás nudit. Další problém je ten, že teď už mě asi nebude nikdy bavit Sedm Statečných, tak jak mě bavili před shlédnutím tohoto filmu. Americký remake, je totiž fakt přesný přepis. Mifune mě překvapivě nebral tolik, jako ostatní samurajové. Film mě bavil a dá se říct i trochu překvapil, proto hodnotím velice kladně. 9+/10* (27.12.2009)

Samurajové mají stále svoje kouzlo, ale čekat od nich zázraky současný divák rozhodně nemůže. Film se místy přeci jen táhne a prodloužená verze, kterou jsem viděl, se na jeden zátah sjet nedá. Souboje působí až moc divadelně, o zraněních raději ani nemluvím. Moc jsem od prvního setkání se samurajským filmem nečekal, takže mě většina nedostatků nijak nerozhodila. Jelikož jsem neznal herce, tak o nějakém fandění nemůže být řeč, ale nad všemi vyniká ujetý Mifune, který nejvíce vtahuje diváka do děje. Potěšil mě humor, který jsem v takovém množství opravdu nečekal. Jen pro zajímavost, tak dobře se mi titulky snad ještě nikdy nečetly. Bylo to zřejmě tím, že jsem uřvanou japonštinu zcela ignoroval a soustředil se pouze na ně, zatímco u anglicky mluvených filmů si v hlavě spojuji titulky s mluveným slovem. (09.07.2011)

Obrovské veledílo, které zabíjí právě ta velikost. Přes 200 minut dlouhý film postavený na základech samurajského. První část o hledání samurajů, druhá o přípravách k brnění a třetí samotné bránění před útoky nájezdníků. Všechny části mohly být kratší a trochu více záživné a pak by toto dílo nemělo jedinou chybu. Vlastně možná mělo a to mě neskutečně protivnou postavu posledního sedmého samuraje, který neskutečně řval, křičel a furt poskakoval jako kdyby vypadl z němého filmu, kde své pocity a emoce musí vyjadřovat pohyby těla. Jinak se skláním před Kurosawovou velikostí a umem, protože v jeho podmínkách (sakra, dyť se těm hercům odlepují "umělé" plešky....) natočit takto velký a obdivuhodný film. koho nezajímá samurajové a jejich smýšlení, určitě hned šáhne po Sedmi statečných, kteří jsou v podstatě okleštěná verze SS bez většího smyslu s důrazem na hlavní postavy. (31.12.2008)

Velmi zdařilý film, v němž je mnoho úžasných scén, které vděčí za svoji poutavost hercům tohoto snímku. Je vidět, jak moc - lépe řečeno - v jak velké míře se tvůrci Sedmi statečných nechali inspirovat tímto Kurosawovým počinem. Každý ze sedmi samurajů je něčím sympatický, ovšem hlavní z nich (Kambei), mladý Katsuširo a vynikající šermíř Kyuzo jsou jednoznačně na prvním místě. Hned za nimi je bouřlivák Kikučiyo a dívka Šina. Ovšem i Heihači, Shičiroji a Gorobei dokonale zapadají do sedmičky hrdinů. Celkově se mi tato původní verze líbila méně než adaptace umístěná do prostředí divokého západu. Co mi lehce vadilo? 1. Stopáž - svojí délkou dává možnost se u některých scén nudit = nudné scény, ke konci jsem byl již sledováním unavený. 2. Boj - očekával jsem zcela jiný závěrečný boj. Představoval jsem si kovově průrazné zvuky samurajských mečů dopadajích svým hrůzunahánějícím ostřím na sebe, pořádný hromadný souboj, také více duchovního života ze strany sedmi statečných samurajů, ale též i rolníků. Dlouho jsem věřil, že nakonec ohodnotím 5*, ovšem musím jednu ubrat. Poslední etapa boje přivodila dobrý závěr, takže dojmy mám dobré, čtyřhvězdičkové. (11.11.2009)